Otevřít nebo zavřít?

• 20. 5. 2018
• | Kázání

Bratři a sestry,  kdo jste pozorně naslouchali oběma textům, které jsme četli, tak jste si mohli všimnout, že u obou se tam mluví o dveřích. V knize Genesis je Kain Hospodinem varován: „Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“  A v tom druhém textu, v knize Zjevení, slyšíme zase výzvu našeho Pána: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ To je krásné zaslíbení.

  Nicméně já bych se chtěl dnes s vámi zamyslet právě nad tématem, kdy zavřít a kdy otevřít. Samozřejmě asi není potřeba zde poučovat, kdy máme otevírat a zavírat dveře nebo okna svých domovů, to asi víme všichni. Nicméně Boží slovo nám zde mluví o neviditelných dveřích, které má každý člověk. Můžete si to představit jako dveře do vašeho srdce, nebo dveře do vašeho soukromí, dveře do vašeho života. A zkuste se nad tím zamyslet. Koho jste si třeba pustili do svého života?  A máte nad tím moc? Samozřejmě! My máme moc nad tím, komu otevřeme své srdce, nebo komu dovolíme vejít do našeho života, třeba i do naší intimní zóny, máme moc nad tím, s kým se chceme v životě přátelit, máme také moc se rozhodnout s kým se nechceme sdílet, nebo koho nechceme pustit do svého soukromí, do svých tajností, máme moc otevřít své srdce, anebo také zavřít. Souhlasíte s tím? Máte moc nad takovými věcmi? Takovým ne zrovna kladným biblickým příkladem je Davidův bratr Amon, který toužil po své sestře Tamaře. Nejprve ji pozval k sobě do pokoje, pak ji znásilnil, a potom řekl, ať ji odvedou a zavřou za ní dveře, už ji nechtěl vidět.

  Ovšem co kdybych se zeptal třeba drogově závislého? Má moc zavřít dveře, nebo svůj život pro další dávku? Nemluvil bych zde o moci, ten první předpoklad je, jestli chce, anebo nechce. Pokud nechce, je to zřejmě ztracené. Ale pokud chce, pak se s tím dá něco dělat. Ovšem podobné je to i s jakýmkoliv jiným lidským hříchem. Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout. To slovo není jen pro Kaina, je to varování každému z nás. Máme vládnout nad svým hříchem. Ovšem, když nekonáme dobro, když se jakémukoliv hříchu otevřeme, je to jako když někdo zlý vám dá do pootevřených dveří nohu tak, abyste nemohli zavřít. Nevím proč, ale když si to představím, tak vidím takové ty dva pány ve světlých baloňácích a v černém klobouku z dob Gestapa, nebo STB.

  Bratři a sestry, jsou hříchy, nebo závislosti, třeba na alkohol, pornografii apod.,  ve kterých si člověk jaksi neumí pomoci sám. Člověk se něčemu otevře, anebo si nechá pootevřená zadní vrátka, a může být zle! Je to jako průvan, kdy nemáte sílu sami zavřít. Je tady ale Jeden, o kterém Boží Slovo říká, že když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: A v této chvíli bych se chtěl zaměřit na to slovo, že Bůh má moc zavřít to, co zavřít chceme a třeba nám to nějak nejde, protože na to nemáme sílu. Důležité ale je, jestli chceme. Pak Ho můžeme poprosit, aby nám pomohl zavřít. Ten, který zavřel tlamy lvům a zachránil tak Daniela, ten, který zavřel nebe na tři roky, aby nepršelo,  ten, který zavřel dveře Noeho archy, tak že se tam nedostala voda, ten, který zavřel moře nad egyptským vojskem, které pronásledovalo Boží lid, tak ten, jehož jméno je Hospodin, má moc zavřít všechno, co tě pronásleduje a nedá ti spát. Ovšem ty, musíš chtít! Je to podobné, jako když Izraelci před desátou egyptskou ranou měli jíst velikonočního beránka a jeho krví potřít veřeje  domů. Ti, co to udělali, nemohla do jejich domu pak přijít smrt. Ti, kteří by to ale neudělali, nesli by si následky neposlušnosti. Pán Ježíš svou obětí na kříži jako ten Beránek,   uzavřel lidské trápení a prokletí, uzavřel peklo a uzamknul naše životy před smrtí, ovšem pouze pro ty, kteří chtějí a kteří věří v moc jeho prolité krve a nechají se obrazně touto krví očistit.

  Nyní bych se chtěl ještě vrátit k těm otevřeným zadním vrátkám. Je to možná podobné třeba jako ve vztahu dvou lidí žijících na hromádce. Nevstoupili do manželství, protože co kdyby to nevyšlo. Nebo ten, který třeba přemýšlí nad možností jiného partnera, nebo např. nad rozdělením majetku, kdyby to náhodou nevyšlo, už tím přece zasévá semeno nedůvěry. Ale tak je to i ve vztahu k Pánu Bohu. Mám se mu odevzdat? Mám mu všechno věřit, že mi bude lépe, když se zbavím těch příjemných věcí ze světa? Proč jsme pořád tak nepoučitelní a pořád necháváme pootevřená dvířka byť už jen takovým pochybnostem? Nevím, jak to máte ve svých domech,  ale já když jsem bydlel ještě u babičky tady v Odrách, tak jsme tam měli zadní dveře ven na dvůr. Bylo nemyslitelné, abychom je nechávali odemklé. Opatrnost nade vše! Když jsem uvěřil v Pána Ježíše a když mě tehdy Tadeáš Staniek vedl k pokání ze svých hříchů, byl jsem nabádán k tomu, abych všechno špatné vyznal, a abych opustil vše, co by mě stahovalo od víry v Pána Ježíše. Abych si nenechával otevřená nějaká zadní vrátka. Samozřejmě mnohokrát se člověk spálil, protože si sem tam něco pootevřené nechal. A ono stačí maličko pootevřeno a může přijít průvan, který vysklí okna. Člověk si ale řekne, že to přece není moc, že je to celkem slušný křesťanský život, trošku světa přece neuškodí. Co však způsobují byť malinko pootevřená zadní vrátka? Že nejsi ani horký, ani studený! Že to hraješ na dvě strany! A proto tě Bůh nesnese v ústech! Pro tvoji vlažnost! Pán Ježíš říká, že ty když se modlíš, běž, zavři dveře ve svém pokoji a tam se modli. Jaký je náš modlitební život? Máš s Bohem takové chvíle na modlitbách, že skutečně zavřeš dveře před rušivými vlivy? Zavřeš dveře před vším, co na tebe doléhá? Máš takovou chvíli? Máš ve své moci to učinit. Jen na tobě záleží, jestli se modlíš třeba jen ráno na rychlo při snídani, abys stihl autobus do práce, nebo nesoustředěně při zapnutém rádiu či televizi. Mladé maminky to mají možná nejtěžší… Nicméně Pán říká, zavři za sebou dveře a buď jen se mnou. Najdi si takovou chvíli. Jen ty máš klíč od svého života a jen ty máš moc uzamknout před vším, co pro tvůj život není dobré. Záleží jen na tobě.

  Zároveň také máš moc odemknout Pánu Ježíši, který i dnes stojí u dveří tvého života a tluče. Ten, který má moc všechno otevřít a nikdo nezavře a všechno zavřít tak, že nikdo neotevře, tak tento Pán je tak dobrý, že respektuje právo člověka. Přestože by se mohl násilím vlomit do našeho života, a třeba u obrácení apoštola Pavla použil tvrdší metody, tak přesto záleží na člověku, jak se rozhodne. My jsme se rozhodli pozvat Pána Ježíše do svého života, avšak přesto každý den znovu můžeme slyšet jeho výzvu, já stojím u dveří. On je náš Pán, ale zároveň se nechová jako otrokář, bere nás a respektuje, proto slušně pokaždé klepe. On není takoví, jak někteří lidé, kteří zneuživají své hostitele. Berou vše jaksi automaticky, už ani neklepou, berou si z ledničky, co chtějí bez zeptání… Ne, Pán Ježíš, ačkoliv má na to právo být našim vládcem, stále se chová jako host a přestože jsme mu dali klíč od svého života, stejně vždycky slušně a tiše zaklepe.  Přitom se ale nevnucuje.

  Na paměti však mějme, bratři a sestry, že jeho klepání a volání je velmi tiché. A neuslyšíme je, když si budeme myslet, že už nic nepotřebuji, že už mám všecko. Když si nedokážu přiznat, že jsem ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Nahé a odhalené je vše před tváří Páně, na to pamatujme, bratři a sestry. Nic neskryjeme a neschováme. A slepí? To jsme mnohdy také. Nejenže třeba nevidíme naléhavé potřeby svých bližních, my často právě vidíme jen a pouze sami sebe. Někdy chodíme jako kůň s klapkami na očích. Ale jsou to zvláštní klapky – zrcadlovky. Vidíme v nich pouze odraz svého života, zaměření sami na sebe. Pak také vidíme velice zkresleného Boha. Tak málo Ho známe. A tak moc Ho potřebujeme! On nám radí, abychom nakoupili jeho bohatství, zlato přečištěné, abychom to nehledali ve světě, ale u Něj, zcela jiné a přece pravé bohatství víry, radí nám, ať u něj oblékneme bílý šat, ať strhneme své masky dokonalých,, dává nám také mast k potření očím, abychom spatřili, na čem opravdu záleží, abychom uměli rozpoznat dobré od zlého, a abychom prohlédli svůj hřích a činili pokání. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. Vzpamatuj, zavři a zamkni zadní vrátka. Odděl se od své nepravosti. Pán vyžene z tvého života to zlé, vyčistí tvé srdce, když  otevřeš pouze Jemu. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Každý den chce s tebou večeřet. Pozveš Ho? Přeji pěkný den a taky večer. Amen. 

požehnání: Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici, ve dne tě nezasáhne slunce, ani za noci měsíc, Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení. Amen.

Radek Hanák, kazatel
Kázání Odry 1.10.2017

 introit: Moudrost, ta je u Boha , i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum.  Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze. (Job 12, 13-14)

                                                                          čtení: Genesis 4, 1-15

Genesis 4:1  I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“
2  Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem.
3  Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země.
4  Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar,
5  na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři.
6  I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář?
7  Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“
8  I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi… Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej.
9  Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“
10  Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země.
11  Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra.
12  Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem.“
13  Kain Hospodinu odvětil: „Můj zločin je větší, než je možno odčinit.
14  Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“
15  Ale Hospodin řekl: „Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou.“ A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil.

                                                                                       text kázání: Zjevení 3, 14-22

Zjevení Janovo 3:14  Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího:
15  „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký!
16  Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.
17  Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.
18  Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl.
19  Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.
20  Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
21  Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.
22  Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“