20. – 28. 8. 2026 – Tábor KOPRu 2026 – Výstup na Mount Everest
16. 8. 2026
Modlíme se za požehnání a ochranu pro tábor KOPRu 2026 „Výstup na Mount Everest“ na základně Horní údolí (20. – 28. 8. 2026).
Osobní svědectví
25. 3. 2020 | Kázání, Osobní svědectví
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hlásané Království – živě22. 3. 2020 | Kázání, Osobní svědectví
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Tajemný Ježíš – Ježíš vykládá zákon / Nedělní bohoslužba 22.3.202021. 3. 2020 | Kázání, Osobní svědectví
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Všechno má svůj čas (Duchovní zamyšlení kazatele T. Mahrika)19. 3. 2020 | Kázání, Osobní svědectví
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem POJĎME DÁL IV.19. 3. 2020 | Kázání, Osobní svědectví
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem POJĎME DÁL III.18. 3. 2020 | Kázání, Osobní svědectví
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem POJĎME DÁL II.18. 3. 2020 | Kázání, Osobní svědectví
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem POJĎME DÁL I.15. 3. 2020 | Osobní svědectví
Sobotní březnový večer 2019, klubovna sborového domu Církve bratrské v Českém Těšíně. V polstrovaných sedačkách spolu s vězeňským kaplanem sedí před zraky třiceti mladých lidí čtyři bývalí vězni. Po jejich vyprávění o tom, jak se ve vězení rozhodli pro Krista, vstává Aneta, hezká romská žena, Robertova manželka. Líčí, jak poté, co uvěřil, nemohla jeho změnu přijmout. Vadilo jí to nejen při návštěvách ve věznici, ale i po jeho propuštění, když už měla tátu jejich dvou společných dětí po třech letech konečně zase doma. Chtěla ho mít takového, jaký byl dřív. (Pokračování textu…)
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Robert a Aneta15. 2. 2020 | Osobní svědectví
Za Radimem mě na lůžkovou část zdravotního oddělení Věznice Ostrava-Heřmanice poslal jiný romský vězeň, strýc jeho ženy Edity. V posledním výkonu trestu, před nímž vydržel na svobodě třináct let, se recidivista Radim (44) ocitl už pošesté, tentokrát na dosud nejdelších šestadvacet měsíců. (Pokračování textu…)
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Šťastné setkání pod Lysou10. 1. 2020 | Osobní svědectví
První vězeň, kterého si pamatuji, byl oběšený. V roce 1982 jsem opustil neperspektivní zaměstnání elektroinženýra a nastoupil jako sanitář do ostravské nemocnice na Fifejdách. Protože jsem pacientům i zaměstnancům půjčoval Bibli a duchovní literaturu, přeřadili mě z ortopedie na oddělení patologie. Jednou tam přivezli mrtvolu vězně-sebevraha, chlapce s červenou rýhou okolo krku. Čtvrt století na to po šestnácti letech strávených v různých věznicích, se narkoman Dušan Čičko, zvaný Duči, rozhodl udělat totéž. Pokud právě nebyl zavřený, prodával lehké holky do zahraničí. Říká, že byl grázl všech grázlů. Ukradl kolem sto čtyřiceti aut. Když udělal na dálnici v jednom z nich pár kotrmelců, jiný řidič zastavil a chtěl volat sanitku. Dušan, kterému se nic nestalo, z havarovaného auta vylezl a utekl. (Pokračování textu…)
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Svědectví v Senátu