Přestavba modlitebny
Žižkovský sbor se v těžké době normalizace rozhodl k stavebním úpravám modlitebny. Šlo především o přístavbu místností pro schůzky nedělní školy a mládeže. Chyběla i prostornější předsíň se šatnou. Nedělní škola, kterou navštěvovalo poměrně hodně dětí, nemohla probíhat v době, kdy se konalo hlavní nedělní shromáždění, protože pro ni nebyly potřebné místnosti. Rodiče museli přivádět děti do besídky již kolem půl deváté a děti pak s nimi zůstávaly i na shromáždění dospělých, což bylo zvláště pro ty nejmenší příliš dlouhé. Pro ty, kteří přivedli děti, byla zřízena „nedělní škola pro dospělé“, v níž se jim podával výklad toho, co slyšely děti. Sloužilo to k biblickému vzdělávání nejen dětí, ale i dospělých, avšak sbor přesto uvažoval o přístavbě místností, v nichž by nedělní škola probíhala současně s hlavním shromážděním, jak se to dálo v jiných sborech.
A právě v této přetěžké době se vypracování potřebných plánů ujal architekt Nagaj. Byl to návštěvník sboru, pocházející z Mokroluhu u Bardějova na východním Slovensku. Seznámil se s bratrem kazatelem Urbánkem, s jehož finanční pomocí vystudoval v Praze fakultu architektury a v Praze pak zůstal. Znal potřeby sboru, a proto vypracoval plány na přístavbu potřebných místností i s odhadem finančních nákladů, které byly značné vysoké. Staršovstvo i sbor však jeho návrh přijaly.
S velkou finanční obětavostí celého sboru a s aktivní pracovní pomocí mnohých členů byly pak plány uskutečněny.