Vztah s Bohem má obdobné fáze, jako naše lidské vztahy. Přesto obsahuje jeden zcela zásadní moment, který je jedinečný.O tom ale později.
Seznamování
Někdo sice vstoupí do vztahu s Bohem bez většího přemýšlení, ale je častější, že tomu předchází určitá doba seznamování a zkoumání.
Máme různé otázky a tak někdy potřebujeme čas, abychom měli dostatek podkladů pro své rozhodnutí vstoupit do vztahu s Bohem. Např.:
- Co se tímto rozhodnutím v mém životě změní?
- O co tím přijdu a co tím získám?
- Jak vypadají životy těch, co s Bohem žijí? Chci žít podobný život?
- Je Bible pravdivá?
- Mohu už teď něco s Bohem zažít, abych se ujistil, že existuje?
- Potřebuji začít s Bohem počítat, nebo to jde i bez toho?
- Nemohl bych jen tak věřit a přitom si žít dál po svém?
Tohle všechno jsou oprávněné otázky. Protože Bůh chce, abychom ho poznali, tak rozhodně má smysl se modlit např.:
"Pane Bože, pokud existuješ, dej se mi prosím poznat."
Nebojte se takto modlit a očekávejte. Řada lidí totiž Boha nepozná, protože o to ve skutečnosti nestojí. Jednou se pomodlí, pár vteřin počkají a když se nestane to, co čekali, tak řeknou, že Bůh neexistuje.
Asi je poměrně naivní očekávat, že když někdo s Bohem celý život nepočítá a jednou se ledabyle pomodlí, aby to měl už za sebou, že se stane něco bombastického.
Bůh ale dává úžasné zaslíbení pro ty, kteří skutečně hledají proto, aby našli:
"Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno." (Matouš 7:7-8).
Pokud hledáte proto, abyste našli, Bůh své slovo splní. Nebojte se.
Smiřte se s Bohem
Tohle je onen zmíněný moment, kterým se vztah s Bohem liší od veškerých vztahů. Přeci jen nezačínáme vztah s novým člověkem tím, že bychom se s ním měli nejdříve usmířit. To děláme vůči někomu, s kým se už známe a s kým si chceme dát do pořádku svůj vztah.
Proč je potřeba se s Bohem smířit?
Jak vypadá Váš stávající vztah s Bohem? Máte naprosto svobodný přístup k Bohu? Pokud ne, tak tomu něco brání.
Je to podobné, jako ve vztazích s lidmi. Pokud máte s někým chladný vztah a nemáte svobodu k hlubokému vztahu, tak víte, že tam jsou nějaké překážky. Pokud chcete s dotyčným člověkem obnovit skutečný vztah, tak je potřeba překážky odstranit - odpustit, a omluvit se.
Mezi každým člověkem a Bohem leží překážka v podobě hříchu. Každý z nás se dopustil věcí, které jsou v rozporu s Bohem. Pokud tedy přicházíme za Bohem, tak bychom si měli uvědomit, že je potřeba překážky ve vztahu s Bohem odstranit, abychom s ním mohli žít. Např.to, že jsme si zatím žili podle svého a s Bohem jsme nepočítali.
Je to podobné, jako ve vztazích, které jsme pokazili. Také nemůžeme jen tak za dotyčným člověkem přijít, tvářit se, jako by se nic nestalo a chtít vrátit všechno do původního stavu.
Apoštol Pavel napsal zajímavý popis lidí a jejich vztahu s Bohem:
"Není žádný rozdíl: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy" (Římanům 3:22-23)
Marnotratný syn
Začátek vztahu s Bohem by se dal nejlépe přirovnat k návratu marnotratného syna domů.
V Bibli (Lukáš 15:11-32) je příběh o synovi, které odešel od svého otce, aby si užíval život podle svých představ. Když postupně přišel o všechen majetek, který mu otec dal (dědictví), tak si uvědomil, že nejlépe mu bylo doma. Přeci jen - jeho představy o životě se nenaplnily a dostal se úplné dno.
Šel za svým otcem s prosbou o odpuštění a s tím, že bude rád, když u něj bude moci být zaměstnán jako jeden z jeho dělníků. Věděl, že si nezaslouží být synem svého otce díky tomu, co provedl. Přeci jen - opustil svého otce.
Otec ho přijal. Nikdy pro něj tento nezdárný syn nepřestal být synem. Radoval se z toho, že je zpátky doma.
Co nám umožňuje se s Bohem smířit?
Jak se vůbec dostat ke svatému Bohu, pokud si uvědomujeme, že mezi námi a Bohem je bariéra hříchu?
"Ježíš řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci jinak, než skrze mne." (Jan 14:6)
Kristus nám otevřel cestu k Bohu. Sami bychom před něj nemohli. Vždyť za svůj život jsme tolikrát porušili Boží zákony ve svém jednání, slovech i myšlenkách, že nemůžeme před Bohem obstát.
Kristus se však stal zástupnou obětí za naše hříchy. Neboli tím, kdo na sebe vzal trest za naše hříchy. Viz. povídka "Někdo to vzal na sebe".
"V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život.
V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy." (1.Jan 4:9-10)
To, že Kristus vzal naše hříchy na sebe, nám umožňuje přijít k Bohu a prosit ho o odpuštění našich hříchů. Spravedlnost už bylo učiněno zadost. Samozřejmě - to, že Kristus za naše hříchy zemřel, neznamená, že jsou nám automaticky odpuštěny. Bůh odpouští to, o co ho prosíme, aby nám odpustil (1 Janova 1:8-2:2)
Uzavření vztahu s Bohem
Začátek vztahu s Bohem vychází z toho, že se potřebujeme vrátit k Bohu - ke svému Stvořiteli. K tomu je potřeba odpuštění. Proto vztah s Bohem začíná prosbou o odpuštění. Může vypadat např. takto:
"Pane Bože, děkuji Ti, že Tvůj syn - Ježíš Kristus zemřel za moje hříchy. Prosím Tě, abys mi odpustil můj hřích. Prosím, abys mi odpustil, že jsem s Tebou zatím nepočítal."
Pokud bychom jen poprosili Boha o odpuštění a šli bychom si po svých, tak bychom byli za chvíli zpátky se stejnou prosbou o odpuštění. Proto je důležité, abychom svůj život skutečně vydali Bohu. Abychom si dál nežili po svém, ale vzali Boha vážně.
Když se vrátil zmíněný marnotratný syn domů, tak se znovu vrátil do vztahu syna a otce. Opět respektoval otcovu autoritu a zároveň začal požívat všechny výhody svého synovství.
Proto je důležité pokračovat další modlitbou:
"Pane Bože, prosím Tě, abys mě přijal. Buď prosím mým Otcem. Chci se Tebou nechat vést. Chci Tě poslouchat a poznávat Tě."
Kristova oběť znamená ještě jednu věc - Kristus za nás svou smrtí zaplatit výkupné. Pro ty, kdo ho přijímají jako svého Spasitele, který za ně zemřel a tím je zachránil.... se stává také Pánem.
Nebojte se - Kristus je dobrý Pán. Nebo si myslíte, že by za nás Kristus zemřel, pokud by nás skutečně nemiloval?
Je veliký rozdíl být novodobým otrokem někoho, kdo Vás pouze dře, aby z Vás vytěžil co nejvíc.... a patřit někomu, kdo Vás svou smrtí zachránil před jistým soudem a peklem.
Další část modlitby by proto mohla vypadat např. takto:
"Pane Bože, děkuji Ti, že za mě Tvůj syn Ježíš Kristus zaplatil výkupné. Chci, aby byl mým Pánem a já tím, kdo ho bude poslouchat."
Není sice špatné se takhle modlit o samotě, ale mnohem lepší je se modlit s někým z věřících lidí. Může Vám pomoci v začátku vztahu s Bohem a zároveň být svědkem a oporou Vašeho rozhodnutí.
Pokud jste se teď modlili a dali jste svůj život Bohu, tak se v další kapitole dozvíte vše podstatné.
Bůh dává svobodu
Každý má právo se rozhodnout, jestli se s Bohem smíří a začne ho brát vážně, nebo ne. Bůh po nás touží, ale nevnucuje se. Nemanipuluje s námi, neznásilňuje nás. Čeká na naše rozhodnutí a naše pozvání.
"Stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu" (Zjevení 3:20)
Krásný obraz k tomuto textu namaloval William Holman Hunt. Jmenuje se "Světlo světa" a Kristus je tam namalován jako ten, kdo stojí u dveří a klepe. Ty dveře jsou zvláštní - nemají kliku zvenku. Vstoupit může jen ten, komu je otevřeno.... Podívat se něj můžete zde.
Jiří Bort