Benjamin Kuras - "Máme se bát Islámu?"

Naším hlavním problémem není islám jako takový, nýbrž již několik desetiletí probíhající sebevražda západní civilizace používající islám jen jako jednu ze sebevražedných zbraní. Na rozdíl od těch ostatních to ale může být zbraň smrtelná.

„Máme se bát islámu“ je proto správná otázka. A správná odpověď je, islámu se bát nemáme, protože bychom tím odevzdávali vítězství islámu radikálnímu, čili islámu vracejícímu se ke svým kořenům ze 7. století, jehož přesným cílem je nahánět nám strach, podle koránského přikázání „vnášejte děs do srdcí bezvěrců“. Místo bání bychom se měli bránit, protože islám proti nám – a tím myslím západní civilizaci a kulturu a teď nejakutněji Evropu – vede válku. Nevede ji samozřejmě celý islám, jen jakási ta „nepatrná menšina“, jejíž početní odhady se liší od zanedbatelné jedné desetiny procenta podle prezidenta Obamy, po 10 až 15% podle respektovaných sondážních organizací jako Pew Research a Carnegie Endowment for Peace. Což tedy může být jakýkoli počet od 200 tisíc po 200 milionů, čili skutečně jen nepatrná menšina.

Tato válka, arabsky zvaná džihád, je vedená nejen prostředky válečnými čili terorismem, nýbrž i mírovými, jimiž jsou propagace, vzdělávání, ovlivňování a získávání konvertitů a stoupenců, arabsky zvané dawa. My bychom jí mohli říkat džihád politický nebo džihád kulturní, na rozdíl od džihádu ozbrojeného. Jejími spolubojovníky jsou i mnozí západní vzdělanci, intelektuálové a politici. Někteří to dělají vědomě z upřímných sympatií k islámu, jiní vědomě za peníze, většina nevědomě z nedostatečné informovanosti nebo z omámení politickou korektností, fascinací exotikou, nenávistí k západní civilizaci, pocitem viny za hříchy předků, a pseudohumanismem pseudolásky ke všemu cizímu na úkor všeho vlastního – v roli známých Leninových „užitečných idiotů“.

Tato „nepatrná menšina“ muslimských radikálů vede válku nejen proti bezvěrcům, ale i proti té většině muslimů umírněných, demokratických či liberálních, s nimiž zachází dvojace: Jednak jejich demokratičnosti a liberálního kreditu využívá k pronikání do demokratických vládnoucích nebo vlivových struktur, ale jednak je zároveň vnímá jako nedostatečně islámské, které až přijde správná chvíle, bude buď radikalizovat, nebo likvidovat. V zemích, kde vládne šaria, je likviduje teď. Islámský chalifát, několik vyhraněně islámských států, al-Kajda, Hamas, Hezboláh, Talibán a jim podobní takových umírněných muslimů a muslimek už v naší době povraždili desetitisíce a dějiny jich čítají desítky milionů.

Nedávno se takovou islámskou obětí hojně uváděnou v britských médiích stal glasgowský trafikant a zbožný muslim pan Asad Shah, zavražděný radikálním muslimem za to, že svým křesťanským zákazníkům popřál veselé velikonoce. Že vrah nebyl nějaký osamělý cvok, vyšlo najevo o pár dní později v Londýně, kde kolovaly letáky slibující smrt celé odnoži islámu zvané Ahmadi, k níž pan Shah patřil a kterou vlivná muslimská organizace prohlásila za nemuslimskou.

Ve Francii musí policie poskytovat ochranku umírněným muslimům jako novinář Zineb Rhataoui nebo anti-radikální imám Hassen Chalgoumi. Britská policie musí chránit liberální muslimskou novinářku Yasminu Alibhai-Brown.

Demokratičtí a tolerantní muslimové – k jakým věřme, že se počítá pan Alrawi a většina české islámské obce – jsou tedy touto válkou ohroženi stejně jako my bezvěrci a jinověrci zvaní káfiři. Proto by bylo rozumné pokládat se za spojence, nikoli nepřátele.

Část islámu, která je proti nám i nim ve válce, je ta, která propaguje boj za dobytí světa a nastolení zákonů šaría, které uvrhují jinověrce do podřadného postavení občanského, politického i ekonomického, omezují práva žen, znásilňují nezletilé dívky, mrzačí jejich genitálie, trestají smrtí muslimy odpadlé od islámu, obnovují otroctví a středověké tresty jako setnutí nebo uříznutí hlavy, ukamenování, ukřižování, usekávání rukou, pálení za živa – a přísnou cenzuru jakékoli kritiky jakéhokoli aspektu islámu i kdyby byla pravdivá.

Šaria byla několikrát označena Evropským soudem pro lidská práva za neslučitelnou s demokracií, hrubým porušením lidských práv a evropských ústav. Podle českých a evropských zákonů se mnohé příkazy šaríe klasifikují jako trestné činy a samotné jejich prosazování spadá pod trestný čin propagace totalitní ideologie. Přesto tyto trestné činy zůstávají netrestány a místo nich jsou trestáni jejich kritikové. Nejzávažnějším trestným činem mezi šariátskými zákony je trest smrti za odchod od islámu, porušující standardní evropské zákony o svobodě vyznání, kromě toho, že je to úkladná vražda. Tento trest je nedílnou součástí radikálního islámu, a jak nedávno uznal hlavní ideolog radikálního islámu Šejk Jusuf al-Karadáwí, je tím hlavním prvkem udržujícím existenci islámu.

V několika islámských zemích šaría vládne, procenta muslimů souhlasících s šaríátskými zákony se v několika dalších islámských zemích blíží 100%, vesměs se pohybují okolo dvou třetin až tří čtvrtin. Mezi islámské státy s nejnižší podporou, 49%, patří Indonésie, kde ještě platí ústavní ochrana čtyř dalších náboženství. Nemají tedy pravdu ti, kdo tvrdí, že šaría musí být nedílnou součástí islámu. Indonésie se bez šaríe obešla 8 staletí i při dnes už téměř 90% muslimské většině.

Vzhledem k opresivnímu a vražednému charakteru šariátských zákonů by bylo rozumné rozšířit definici radikálního islámu i na ty, kdo jejich nastolení podporují a prosazují, i když se nepodílejí na terorismu, neboť se tím aktivně účastní džihádu politického. Sem dnes patří 23% muslimů britských identifikovaných jako stoupenci šaríe v nejnovější celostátní sondáži televize Channel Four. 17% muslimů francouzských sympatizujících s Islámským státem. 47% muslimů dánských odmítajících dánské zákony nad zákony islámské. 47% muslimů německých. A podobná čísla v Rakousku, Belgii, Holandsku a Švédsku, podle sondáže berlínského Centra Sociálních věd WZB.

K radikálnímu islámu určitě však nepatří pan Alrawi s naprostou většinou českých muslimů zákony šaría nepodporujících. Tato většina by sobě, nám, demokracii a zemi, jejímiž jsou občany, prokázala velkou službu, kdyby stoupence zákonů šaría ve svých řadách krotila, odevzdávala k stíhání za protizákonnou propagaci totalitního politického systému a nabádání k likvidaci demokratického systému, nebo ještě líp - posílala do některého z 57 islámských států.

Veřejným závazkem takového postupu by české spoluobčany uklidnila, že se nemají čeho od islámu obávat, alespoň od toho českého. Vzájemné důvěře by prospělo, kdyby pan Alrawi za celou svoji muslimskou obec takový závazek poskytl zde na půdě parlamentu.

V tomto kontextu je patřičné pana Alrawiho – ale také české zákonodárce – upozornit na jednu nepatrnou menšinu českých muslimů, o níž pan Alrawi určitě nic neví, která si říká Islámská nadace a na své webstránce českým muslimům přikazuje, že „se musí silně držet zjeveného zákona a nebrat na vědomí jiná, lidmi vymyšlená práva.“ Čili ignorovat a porušovat zákony tohoto státu.

Ty muslimy, kteří se bojí Alláhova trestu za nedodržení „zjevených“ zákonů, upozorněme na zjištění historiků islámu, že zákony šaria nebyly součástí žádného „zjevení“ nýbrž výsledkem 150-leté debaty islámských učenců zvané idžtihád a byly kodifikovány až 150 let po smrti zjevitele Koránu. Jsou to tedy také „lidmi vymyšlená práva“.

Aby se záruka demokratičnosti české muslimské obce a její loajality k českém státu usnadnila a aby se zachovala její bezpečnost a demokratičnost, měla by se úplně zastavit muslimská imigrace, o níž nic nevíme, kromě toho, že její míra demokratičnosti a tolerance je u každého jednotlivce těžce odhadnutelná, demokratickou českou muslimskou obec by mohla ohrozit, a je vždy lépe se mýlit směrem k opatrnosti a bezpečnosti. Jinak bychom se i my dopouštěli absurdity, že demokratické muslimy, kteří ze svých zemí k nám za bezpečným a svobodným životem uprchli před radikálním islámem, vystavujeme témuž nebezpečí, před nímž prchali.

Česká politika by výměnou měla jasně a nekompromisně podpořit naše muslimy demokratické, chránit je před muslimy radikálními a dbát, aby veškeré omezování svobody demokraticky cítících muslimů, ať už násilím, pohrůžkami, společenskou manipulací nebo vymýváním mozku, bylo zákonem nejen zakázáno, ale i trestáno. Vyhnula by se tím konfliktům, které si západoevropské státy vytvořily nedostatečnou ochranou a podporou muslimů demokratických a ustupováním muslimům radikálním.

Rovněž zákonem trestána by měla být jakákoli propagace islámu zamlčující jeho totalitní aspekty jako omezení práv žen a jinověrců, ale především zamlčující šariátský zákon trestající odstoupení od islámu. Takovýmto zamlčením totiž uvalují na potenciální konvertity riziko trestu smrti, budou-li si jednu chtít svou konverzi rozmyslet a od islámu přejít k jiné víře či nevíře, která by lépe ladila s jejich duší, kulturou a vzděláním. Obzvlášť přísný zákaz by měl platit na propagaci islámu ve školách, která trest smrti za odpadlictví zamlčuje snadno ovlivnitelným dětem a měla by tedy být vnímána jako ohrožování života nezletilých.

Naši arabisté, islamologové a obhájci islamizace by k celkovému uklidnění veškerých obav z islámu přispěli, kdyby nám přestali lhát o kompatibilitě zákonů šaría s demokracií, když většina světových imámů a muslimských politiků ujišťuje, že s demokracií kompatibilní nejsou a být nemohou, protože pocházejí od Alláha a jsou tudíž nadřazené zákonům demokratickým. Konkrétně by bylo na místě prošetřit činnost nadací jako je HateFree, která nedávno tvrdila, že praktikovat zákony šaria je zcela slučitelné s demokracií. Podobně by se měla prošetřovat spoluúčast konkrétních českých politiků na takovéto činnosti a zjišťovat, zda nejde o spiknutí na likvidaci demokracie a kulturní genocidu. Též by nám islamofilové měli přestat lhát o pohodové integraci muslimů v západní Evropě, když jim po třech generacích islámské imigrace do očí bijí například tato fakta z nedávné sondáže TV Channel4:

Pouze 7% britských muslimů pokládá jednoznačně britské občanství za závaznější než příslušnost k islámu. Pouze 21% britských muslimů někdy navštívilo nemuslimský domov. 100.000 britských muslimů sympatizuje s terorismem včetně sebevražedných útoků. Pouze 3% britských muslimů pokládají svobodu slova za důležitější než muslimskou sensitivitu na urážku. 18% souhlasí s trestáním kritiky islámu. 78% žádá zákaz zobrazování Mohameda. Třetina souhlasí s legalizací mnohoženství. Třetina neodsuzuje kamenování nevěrnic. 45% chce pro svoje děti školy s vyhraněným islámským zaměřením.

V Belgii celá čtvrť muslimů bruselských 4 měsíce skrývala hlavního osnovatele listopadového pařížského útoku, než jej policie téměř náhodou dopadla díky jeho vlastní nedbalosti s objednávkou pizzy.

Francouzská vláda oficiálně přiznává už od roku 2001 existenci 750 zones urbaines sensibles čili „sensitivních městských zón“, nad nimiž stát nemá plnou kontrolu a kde vládne islám. Dalších 1.400 čtvrtí je klasifikováno jako „prioritní“, s vysokou kriminalitou a závislostí na sociální podpoře, v nichž žijí paralelní muslimské komunity a jimž Francouzi populárně říkají territoires perdus pour la république čili „území ztracená pro republiku“. Podle policejních odhadů v těchto zónách dohromady žije až 5 milionů muslimů, jejichž mládež dokáže za rok zničit 40.000 automobilů, z toho 1.800 jen za loňskou silvestrovskou noc. V Dánsku je po pěti letech azylu v zaměstnání 20% muslimských mužů a 5% žen, ostatní zůstávají na sociální podpoře. Švédská policie letos zveřejnila seznam 55 čtvrtí ovládaných imigrantskými gangy, kam si netroufají policisté ani požárníci. Německá policie za loňský rok zaznamenala 208.000 trestných činů páchaných novými muslimskými imigranty.

Podobné sondáže jako Channel 4 by se mohly provést i v české muslimské obci, aby se objasnilo, kolik z ní je demokratů loajálních českému státu a jeho zákonům a kolik si zde přeje zákony jiné.

Ze statistik evropských muslimských komunit vyplývá, že nárůst muslimské populace vede k její radikalizaci a umlčování demokratických muslimů. A že radikalizace se znatelně zvyšuje, jakmile muslimská obec překročila 2% celkové populace. V této kategorii se už podle Carnegie Endowment nacházejí tyto západoevropské země:

Francie v roce 2016 překročila 10%. Německo se blíží 8%. Nad 6% mají Rakousko a Belgie. Přes 5% Velká Británie, Řecko, Nizozemí, Švédsko, Švýcarsko. Přes 4% Dánsko. U 3% jsou Itálie, Španělsko, Norsko, Lucembursko.

Sama o sobě čísla na první pohled nijak obzvlášť děsivá. Nebýt čerstvých lokálních statistik z Bruselu a Vídně sdělujících, že mezi prvňáčky nastupujícími do škol tvoří muslimské děti 50%. Podobně je tomu v desítkách západoevropských velkoměst, od Marseille přes Rotterdam po Birmingham a Malmö. Do dvaceti let budou západní Evropané ve svých městech menšinou.

Co začínalo jako imigrace se mění v kolonizaci. Rozdíl mezi nimi je tento: Imigrace je přesun do země, které se chceme přizpůsobit. Kolonizace je přesun do země, kterou chceme přizpůsobit nám a ovládnout. Západoevropský multikulturní experiment, tak nadějný ve svých začátcích s imigracemi všech možných kultur, jejich kulturním a gastronomickým obohacením domácích kultur, ztroskotal na islámu, který – jak v programu Channel 4 uvedl bývalý předseda Komise pro rasovou rovnoprávnost Trevor Phillips – si vytváří stát ve státě, integrovat se s ostatními odmítá a rok od roku se víc radikalizuje k totalitnímu myšlení a jednání. Neopakujme po západních zemích experiment, který selhal, zažili jsme jich na své kůži už několik podobných.

Ten, kdo lidi netoužící po islamizaci šmahem častuje přídomky „xenofobové“ (extrémisté, náckové, fašouni, hnědý sliz, atd.), dává logicky a automaticky najevo, že po islamizaci touží nebo mu přinejmenším nevadí. Je tudíž na něm vysvětlovat nám ostatním proč. Klaďme jim proto relevantní otázky.

Jaký pokrok ve vědě a technologii od islámu očekáváte? Jaké geniální zlepšováky ekonomické a ekologické v islámu nacházíte? Co si představujete, že nám islám může nabídnout ke zlaskavění lidských vztahů, zkvalitnění politického systému, vytříbení sociální spravedlnosti, zabezpečení občanské svobody? Jak nám zefektivní infrastrukturu, školství, zdravotnictví? Jakými nápady a vynálezy nás posune k většímu duševnímu blahu? Jak nám zkrášlí estetiku architektury, urbanistiky, designu, oblékání, vizuálních umění? Jaké romány, básně, dramata, filozofické traktáty nám nabídne? Jaké opery, symfonie, balety? Kde najdete příklady, od nichž bychom se měli co učit? Která islámská země by nám mohla být vzorem, jímž bychom se mohli řídit?

Po zvážení těchto otázek možná zjistíte, že zatímco západní civilizace je už přes půl tisíciletí autorem téměř všech vynálezů v průmyslu, technologii, dopravě, stavebnictví, telekomunikacích, elektronice, fyzice, kybernetice, astronomii, astronautice, chemii, medicíně, zemědělství, ekonomii, lidských právech, psychologii a všech žánrech umění, islám nedodal světu nic užitečného od 12. století, kdy al-Gazálí zakázal veškeré bádání jiné než koránské, neboť studium přírodních zákonů a lidská tvorba jimi inspirovaná popírají všemohoucnost Alláhovu.

Budete po takovém zjištění opravdu chtít, aby tu radikální islám vládl a tuto fantasticky tvořivou civilizaci zničil jako předtím zničil tvořivé civilizace byzantskou, perskou a část indické? Opravdu po tomto všem zvážení po vládě islámu toužíte? Jestliže po ní netoužíte, přestaňte páchat sebevraždu a připojte se k obraně svého domova a své kultury a nepomáhejte ničit tu civilizaci, která vám dává svobodu ji i nenávidět. Jestliže po vládě islámu toužíte, učiňte si tu laskavost a zvolte si prosím některý z 57 islámských států, šťastně se tam odstěhujte a nechte Evropu jejímu svobodnému tvoření – i s jejími liberálními demokratickými muslimy, kteří chtějí žít podle jejích zákonů a podílet se na její tvořivosti.

Klára Samková - "Máme se bát Islámu?"

Vážení přítomní,

děkuji za pozvání a za možnost vystoupit zde. Dnešní setkání má pomoci zodpovědět na otázku, zda se máme bát islámu. Na otázku dávám přímou odpověď: islámu se rozhodně bát nemáme. Máme s ním naložit stejným způsobem, jak evropská civilizace dosud úspěšně naložila se všemi totalitárními a nelidskými režimy, se kterými byla nucena se za svou více než dvoutisíciletou historii potýkat. Totiž proti islámu bojovat, zvítězit, jednou provždy zamezit v jeho šíření a stejně jako u dřívějších zrůdných ideologií, samotnou existenci islámu prohlásit za zločinnou a odporující lidské přirozenosti, svobodě a zejména lidské důstojnosti.

Neboť právě takovým, totiž odporujícím lidské přirozenosti, svobodě a lidské důstojnosti islám je.

Je stejný, jako byl nacismus, fašismus, komunismus. Je takovým přes to, že se skrývá za náboženství, ačkoliv ve skutečnosti je především státní zločinnou a zločineckou ideologií a nereformovatelným systémem vládnutí.

Za náboženství se islám skrývá ze dvou důvodů. Prvním je historický vznik islámu, který nedovoloval jinou formu ideologické prezentace, než právě náboženství. Ani ve starověkém Řecku nebylo dovoleno tvořit filosofické konstrukty nezávislé na státním náboženství, o čemž by mohl Sokrates vyprávět. Tím méně by pak bylo možné stvořit myšlenkové paradigma jiného než náboženského charakteru v sedmém století našeho letopočtu, na samém okraji tehdejšího civilizovaného světa.

Druhým důvodem, proč se dnes islám skrývá za masku náboženství, je jeho permanentní vědomé a cílené zneužívání euroamerického právního systému a hodnot, ke kterým civilizace, postavené původně na křesťansko-židovských základech, dospěly. Není nic lepšího a účinnějšího, než zneužívat hodnotového systému svého nepřítele, když zároveň tento systém sám nesdílím. A přesně takto se chová islám. Dovolává se ochrany podle našich tradic, které tímto zneužívá, aniž by byl ochoten k recipročnímu jednání. Na naše tradice spoléhá, jich se dovolává a za zády se nám i našemu hodnotovému systému směje.

Podívejme se nejdříve na to, proč je zcela na místě stavět islám na roveň totalitním režimům. Islám, ačkoliv sám sebe prohlašuje za náboženství, je především totalitním vládním systémem, ve kterém má Bůh jen zástupné postavení, když hlavním obsahem islámu je právě uspořádání státního zřízení. Na rozdíl od křesťanství, hinduismu, buddhismu, taoismu či šintoismu je jádrem islámu právo, a to islámské právo šaría. To je integrální součástí islámské ideologie a není od něj oddělitelné. Tvoří nejvlastnější obsah islámu, když pravidla, která se prohlašují za náboženská, případně etická, tvoří pouze vedlejší a vnější obsah této ideologie. Pro islám je představa náboženství jako věci privátní, jako soukromé záležitosti každého jednotlivce, naprosto nepřijatelná. Přitom právě na tomto principu je postaveno dnešní křesťanství a civilizace z něj vycházející. Je to soukromý vztah jednotlivce k Bohu, prostředkovaný více či méně některou z církví. Dokonce i ti členové našeho civilizačního okruhu, kteří se prohlašují za ateisty, tedy ti, kteří tvrdí, že v Boha nevěří, čerpají automaticky své životní postoje z křesťanských tradic, přičemž ty nabývají v jejich životech buď folklorního charakteru anebo charakteru kulturních automatismů, díky nimž i oni sdílí všeobecně křesťanský duch Evropy a obou Amerik. Znovu je nutno připomenout, že takovýto postoj je pro islám nejen nepřijatelný, ale je jím zavrhovaný a je přímo nazýván zločinem. Islám odmítá individuální pojetí víry v Boha a totalitárně nedovoluje jakoukoliv pochybnost o sobě samém. Pokud se někdo domnívá, že nemáme právo soudit, co je totalita a nadvláda a nemáme právo to říkat o islámu, pak jen uvádím, že v zemi, která žila 300 let pod nadvládou cizích vládců a z posledních 78 let žila 48let v totalitních režimech, máme na totalitu a mocenskou nadvládu docela dobře vycvičená tykadla, abychom právě totalitu mohli poznat na první pohled. Máme právo i schopnost ji identifikovat a soudit.

Islám nesdílí evropskou osvícenskou představu společenského pokroku ležícího v budoucnosti. Pro islám už dobře bylo – v dobách proroka Muhammada. To nejlepší, co mohlo být uděláno, už uděláno bylo, a to nejlepší a jediné smysluplné, co mělo být napsáno, totiž Korán, již napsáno bylo. Ve své podstatě je islám náboženstvím Knihy Kazatel, která již více než tisíc let před Muhammadem řekla:

„ Jaký užitek má člověk z veškerého svého pachtění, z toho, jak pod sluncem se pachtí? Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.“

Judaismus, křesťanství a civilizace, která z nich vzešla, tento neoprávněný skepticismus, toto pohrdání sebou samým, překonala. Islám však zůstal mrtvě narozeným dítětem gnóze, deformovaný do zrůdně zmutované touhy po opětovném splynutí s Universem, do retardovaně obsesivní psychopatické paranoidní představy o jedinečnosti své cesty k opětovnému sjednocení podstaty svého vyznavače s Bohem. Z tohoto scestného pojetí plyne i islámem prostupující idea ztotožnění Hmoty se Zlem a z toho plynoucí pohrdání naší civilizací, která je považována za hmotařskou, tedy z podstaty zlou a Bohu odporující. Je skutečnou tragédií samotných muslimů, že právě nastoupením této slepé cesty si islám navždy cestu k Bohu uzavřel.

Deprese, zánik, nevíra v člověka a jeho individuální nenahraditelnou hodnotu, nevíra v důstojnost každého lidského tvora bez ohledu na jeho charakteristiky jako je náboženství, sociální status, pohlaví a národnost, to je to, co charakterizuje islám. Islám odmítl filosofii tak, jak ji známe my, tedy jako možnost racionálního a kritického nahlédnutí do skutečnosti. Tento přístup islámu blokuje i promýšlení otázek lidské svobody, důstojnosti, role člověka a státu, a, paradoxně, také úvahy o Bohu, které se stávají v rámci euroamerické civilizace integrální součástí myšlenkových úvah nejpřednějších vědců – astrofyziků, matematiků či biologů, kteří se výsledky svého bádání dotýkají podstaty Vesmíru a tedy podstaty Boha. Muslimům však je přímý kontakt s Bohem již navždy, tedy až do Soudného dne, uzavřen, když dle jejich vlastní ideologie kontakt s Bohem ztratili právě smrtí Muhammada. Jak nesmírně zoufalý musí být jejich život, který je ve své podstatě jen čekáním na smrt!

Důsledkem této úplné časoprostorové strnulosti islámu je fakt, že právě národy, trpící pod muslimskou ideologií, jsou nejvíce devastovány. Právě ony a jejich příslušníci jsou tímto tristním pseudonáboženským stavem dehonestováni a nemohou naplnit potenciál, který jim je jako lidským osobnostem přirozeně dán a po kterém ať vědomě ať podvědomě touží. Stejně jako nejubožejšími a nejmasovějšími oběťmi komunismu byli Rusové, když totalitní komunismus vznikl právě v Rusku, stejně jako prvními oběťmi německého nacismu byli Němci, stejně tak jsou nelidským totalitním islámem nejvíce devastováni Arabové a další národy, žijící pod muslimskou nadvládou. Na tomto místě vyjadřuji s těmito lidmi a zejména s muslimskými ženami, které trpí nejvíce, svůj nejhlubší soucit.

Pro muslimy však není žádná jiná cesta než cesta do záhuby, protože jim je odepřeno to, co je podstatou lidské přirozenosti, totiž vývoj. Islám neuznává rozvoj, pokrok a lidství. Na tuto svou cestu se v zoufalství snaží strhnout i zbytek lidstva, i ostatní civilizace, protože z hlediska islámu je zbytek světa marný, zbytečný, nečistý.

Islám a jeho právní systém šaríja je neslučitelný se zásadami evropského práva, zejména s právy, zakotvenými v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Jak je tedy možné, že to naši právníci nevidí? Jak je možné, že mlčí? Jak je možné, že přistupují na veškeré požadavky muslimů, ohánějících se článkem 9 citované Úmluvy, který zaručuje svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání? A jak je možné, že jestliže muslimové žádají v našem světě ochranu podle tohoto zákonného ustanovení, není zároveň naším vlastním právním řádem poskytována stejná ochrana těm názorům, myšlenkám a náboženskému přesvědčení, které islámu odporují? Což naši právníci umí počítat jen do čtrnácti, když článek 14 Úmluvy říká, že užívání práv a svobod přiznaných citovanou Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace, založené na jakémkoliv důvodu? Ubezpečuji všechny, že umíme počítat alespoň do sedmnácti, když článek 17 Úmluvy zní:

Nic v této Úmluvě nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakékoli právo vyvíjet činnost nebo se dopouštět činů zaměřených na zničení kteréhokoli ze zde přiznaných práv a svobod nebo na omezování těchto práv a svobod ve větším rozsahu, než to Úmluva stanoví.“

Toto ustanovení do Úmluvy prosadil osobně Winston Churchill a učinil tak ze speciálního důvodu, totiž jako ochranu proti totalitním režimům. On měl samozřejmě na mysli tehdejší režimy komunistické. Já mám na mysli islám, který je stejně totalitní a stejně ohrožující, jako byly režimy, proti kterým Winston Churchill bojoval a nad kterými zvítězil. Ochrana článku 17 však správně působí proti jakékoliv ideologii a to, že evropské země, podléhající jurisdikci Úmluvy, se dosud rozhodly jej neaplikovat, naprosto neznamená, že k tomu nemají vůli. Tyto země jsou jen příliš laskavé, příliš si vědomy ceny, kterou zaplatily za své poznání o nejvyšší hodnotě lidství a příliš trpělivé. Předpoklad muslimských zemí a vůdců, kteří se rozhodli terorizovat Evropany svým pojetím světa, že důvodem této jakoby netečnosti Evropy je její slabost, je naprosto mylný. Evropa se ke svému názoru, ke svému vidění světa propracovávala za cenu desítek milionů lidských obětí, za cenu utrpení, kterou si žádný muslim nedovede vůbec představit.

V současné době Evropa se stále znovu a znovu ptá muslimů: „Chcete s námi žít?“ Protože nikoliv to, zda se máme bát islámu, ale toto je ta úhelná, kruciální otázka, na kterou je nutno dát odpověď a na kterou musí odpovědět jen a jenom muslimské národy!

Zatím to vypadá, že muslimové nechtějí se zbytkem nemuslimského světa mírumilovně sdílet tuto planetu. Jejich teroristické činy, halasně deklarované a páchané ve jménu islámu ukazují na to, že nemají zájem o bratrství mezi národy a mezi lidmi. Vykřikují slova o nadvládě islámu a svého právního systému a slova o tom, že máme povinnost se jim podřídit. Nenacházíme důkaz, že se muslimové necítí nám být nadřazení: nám - nemuslimům, nám ženám, homosexuálům, či komukoliv jinému, kdo se prostě striktně nedrží Koránu.

Evropa bude muslimům ještě nějakou dobu tuto otázku po mírovém soužití klást. Pak ale dojde k metamorfóze této otázky a ona začne znít zcela jinak. Už ne CHCETE S NÁMI ŽÍT, ale CHCETE ŽÍT? Chcete vy, muslimové přežít? Protože jestliže lidé vyznávající islám nebudou chtít žít v míru, udělá Evropa a Amerika to, co již udělala dvakrát, když jí hrozilo smrtelné nebezpečí od ideologií ohrožující podstatu člověčenství: vytáhne do boje a svého nepřítele rozdrtí. Součástí tohoto boje bude opět – stejně jako ve válkách minulých – grandiózní vědecký, technický a technologický pokrok, tentokrát bezpochyby zaměřený získání naprosté energetické nezávislosti. Nemám tušení, jak se to provede: možná se povede dokončit tokamaku. Možná začneme čerpat energii z nulového pole, možná sem dotáhneme z vesmíru kus temné hmoty, aby nám sloužila. V každém případě však důsledkem násilných činů, vyvolaných muslimy a války, která z toho vzejde, bude naprostá záhuba islámské ideologie. V islám bude věřit pár zdegenerovaných jedinců zalezlých v poušti, ze které bude do nekonečných bažin marně vytékat nepotřebná a nežádaná ropa, pár jedinců, kteří budou skřehotavými hlasy vzpomínat na dávná světla v ulicích Damašku a na krásy Mekky, po které nezbude nic než díra do pekla. Těchto pár bezejmenných jedinců bude zbytkem lidstva zavrženo jako odpad, který sešel z cesty k Bohu a nikdy ji nemůže nalézt, protože pohrdli tím, v čem našel Bůh zalíbení, totiž lidmi. Rozuměj: všemi lidmi a celou touto planetou.

Dnes se nám zde uměle vnucují myšlenky, že snad Evropa je ta, kdo by se měl třást o svou budoucnost, o svou kulturu, o svou filosofii, o své vidění světa. Ne, je to přesně naopak. Svými zlovolnými činy se muslimové vydali prvními kroky na cestu ke své vlastní absolutní záhubě.

Využívám tohoto setkání a vyzývám všechny muslimy a všechny země, které tvrdí, že jejich náboženstvím je islám: Zastavte to. Jste na špatné cestě. Jste na cestě, vedoucí od Boha. Jste na cestě vrahů. Vaše smrt vás nepřivede do Barbelá, do země Boha nestvořitelského, ale do nicoty a bezejmenné zbytečnosti. Nezbude po vás nic a název vašeho údajného náboženství bude vyslovováno jenom při odplivnutí sliny, do které se vmísil prach z cesty úspěšných, šťastných a Bohu libých.

Neboť toto je psáno ve Zjevení Janově, kapitole 12, nazvané „Poražený nepřítel“:

„ A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.“

Modrý plášť té ženy vlaje v každé vlajce Evropské Unie. Koruna z dvanácti hvězd je na každé vlajce Evropské Unie.

Ptejte se, muslimové, kdo je ten had či drak, kterého ona těhotná žena zašlápne, nad kterým zvítězí. A především nezapomeňte správně zodpovědět na onu již dříve kladenou otázku: Chcete žít? Správná odpověď zní – Pak se budete muset naučit žít s námi a v našich zemích podle nás.