Proč se vůbec zabývat celosvětovou potopou? Pokud došlo k celosvětové potopě, tak by se tím zkomplikovalo veškeré datování do doby před potopou a tím pádem i celá evoluční teorie. Všechny fosilie z vrstev způsobených takovouto potopou by byly pouze záznamem života v momentě globální katastrofy, ale ničím víc. Nic by nevypovídaly o vývoji života a tím pádem by evoluční teorie byla pouze chybnou interpretací takové katastrofy.



Pokud by byla celosvětová potopa skutečností, co byste očekávali?

Celosvětová potopa je v nejrůznějších podobách tohoto příběhu líčena jako Boží soud nad lidstvem, která postihla celou planetu. Proto bych očekával následující:
- existenci lidských artefaktů pohřbených během potopy
- přenos znalostí předpotopní civilizace - civilizační skok bez předchozího zaznameného vývoje
- něco tak strašného by mělo být zaznamenáno v nejrůznějších kulturách
- mohutné vrstvy usazenin různého materiálu po celém světě.
- stopy po opadnutí vody v obřích rozměrech - kaňony, rozlehlé roviny apod.
- důkazy "rychlého zkamenění" - jak u fosilií, tak u samotných geologických vrstev
- nejvíce zkamenělin bych očekával u těch druhů zvířat, která nemají možnost rychle uniknout (vodní fauna mělčin, obojživelníci a plazi.) Nejméně zkamenělin bych očekával u zvířat schopných rychlého pohybu (včetně lidí)
- absenci existence organismů, které by tady žily bez jakéhokoliv přerušení své existence déle, než je udáváno pro Potopu. Neboli to, že potopa všechno zničila a tím pádem vše začalo nanovo.
- nepatrné, či žádné změny u "živých fosilií" - tedy organismů, které máme jak ve formě zkamenělin, tak i v živé formě.

Pokud by k takové globální katastrofě nedošlo, co byste očekávali?

Podle obecných tezí by se daly očekávat důkazy postupného dlouhého vývoje života na Zemi:
- absence sedimentů, protože přeměnu v nové geologické vrstvy dnes nepozorujeme, kromě sopečné činnosti a lokálních minerálních pramenů.
- žádné zkameněliny všeho, co podléhá rychlému rozkladu, popř. poslouží jako potrava
- země bude zaplněná spoustou kostí v případě, že kosti jsou schopny se zachovat po řadu milionů let.
- důkladný záznam postupného vývoje nejen u lidí, ale i všech forem života - žádné skoky
- žádné uhelné sloje. Max. lokální nepatrná ložiska vzniklá podobně, jako dřevěné uhlí. To by však předpokládalo velmi specifické - těžko dosažitelné podmínky
- mohutné vrstvy hlíny, popř.bláta, vzniklé rozkladem organického materiálu nahromaděné během milonů let
- mohutné korálové útesy rostoucí po miliony let


Jak to vypadá v praxi? Ve své podstatě nejsme svědky fosilizace tak, jak se vyučuje. Dnes se nic podobného neopakuje - nevznikají nové zkameněliny živých organismů ve vápencových a pískovcových sedimentech. Vrstvy hlíny, bláta či písku nekamení. V rašeliništích nevznikají nové vrstvy černého uhlí.
U veškerých forem života za poslední stovky, či tisíce let, nenacházíme klasické zkameněliny, ale pouze kosti, či nejrůznější formy mumifikace.
Nejsme svědky toho, že by např.korálové útesy dokazovaly svou nepřerušenou existenci po dobu několika milionů let.
Také chybí zbytky organického materiálu (hlíny) v takovém rozsahu, který by odpovídal milionům let.
Množství kostí, které by tady měly být za dobu statisíců a milionů let, neodpovídají dosti chudé realitě.

Co svědčí pro globální potopu?

1) Rozsah usazenin (sedimentů). Ve své podstatě je celá pevnina pokryta usazeninami, které jsou pouze přerušené, vyzdvižené, či stlačené tektonickou činností, nebo překryté sopečnou činností. Usazeniny nejsou lokální, ale celosvětovou záležitostí.


2) Objem usazenin - nejde o několik centimetrů, či max.metrů, ale často o stovky metrů vysokých vrstev sedimentů po celém světě. Někdy jsou to pestré střídající se vrstvy, ale často jde o nepřerušené bloky zcela totožného materiálu o výšce několika desítek, až stovek metrů.


3) Obrovská chybějící masa sedimentů, kterou nelze způsobit běžnou erozí. Neboli - když z původních celistvých ploch sedimentů zbyly jen jakési monumenty - torza původních desek. Např.: Polabské pískovce, Monument Valley apod. Např. v řadě údolích je vidět, že mnohé jejich části jsou jakýmsi "kapsami" - mimo možný dosah postupné eroze. pokud se podíváte na fotky, tak si zkuste představit, jakého celku byla torza bývalých vrstev součástí. Zároveň se pozorně dívejte, kam všechen materiál zmizel. (fotogalerie)
Na straně jedné je považována říčka Colorado za erozivního původce monumentálního Grand Canyonu, ale na straně druhé mohutná řeka Amazonka něco podobného nevytvořila.


4) Rychlost vzniku sedimentů - bubliny - velmi často lze narazit na vzduchové bubliny v sedimentech. To by nebylo možné během postupného ukládání a vzniku nejrůznějších vrstev v průběhu milionů a miliard let. (fotogalerie)


5) Rychlost vzniku sedimentů – povrchové zkameněliny. Občas lze najít zkamenělé stopy zvířat (fotogalerie), nebo zkamenělé povrchové struktury – vlny (fotogalerie).
Obojí není nijak výjimečné a předpokládá to zformování takovýchto povrchových stop v materiálu, který rychle „zatuhne“. Něco podobného, jako když někdo betonuje chodník a než vše zaschne, tak se tam někdo navždy otiskne. Kde vzít takovýto materiál v běžných podmínkách, aniž by došlo k porušení těchto povrchových otisků? Masy čerstvých nánosů během globální potopy dávají větší smysl, než postupné zanášení podobných stop v rámci dlouhého časového období.


6) Rychlost vzniku sedimentů – "bouřlivá sedimentace". Na většině sedimentů je vidět bouřlivost a rychlost jejich vzniku. Např. Coyote Buttes, White Pocket apod. v USA. Střídá se směr usazování, jsou vidět nejrůznější vlny, prolínání vrstev a jejich opakování. Nebo nelogické usazeniny v křídových útesech v Jižní Británii a sev.Francii - v křídových masivech se neustále opakují vrstvy pazourku, (jak ve formě volných valounů, tak i v kompaktních vrstvách) v bloku křídy.
V tomto ohledu jsou zajímavé i "balvany" jílu v pískovnách.


7) Vzájemně oddělené vrstvy. V praxi příliš spontánní prolínání jednotlivých vrstev sedimentů, které bychom čekali u postupnému usazování centimetr po centimetru. Vrstvy jsou zpravidla jasně oddělené. Dobře je to vidět např.u vápencových vrás, kde je každá vrstva ukončená a nad ní začíná vrstva další.


8) " Rychlost vzniku sedimentů – vrásnění". Vrásnění se připisuje tektonické činnosti. Problém je však se sílou potřebnou ke zvrásnění pevných sedimentů o mocnosti několika metrů, až několika desítek metrů. To vše při posunu sedimentů v rozsáhlých oblastech. U sedimentů zpevněných během tisíců let věc problematická. Pokud by se to však dělo ještě před úplným vytvrdnutím sedimentů po potopě, tak to není nic komplikovaného.
Pokud se podíváte na fotogalerii nejrůznějších vrásnění a zlomů, tak si zkuste představit, jak komplikovaně by některé tvary vznikaly u zpevněných sedimentů. Zajímavé je i to, že nejrůznější ohyby a přehyby nejsou zlámané, což by šlo předpokládat u ohýbání již zpevněných sedimentů. (fotogalerie)


9) Rychlost vzniku zkamenělin - polystráty. Polystráty jsou zkameněliny procházející více geologickými vrstvami najednou. Podle evoluční teorie by takovéto zkameněliny neměly existovat, protože ze zkušeností víme, že biologické materiály podléhají rozpadu. Je proto nemožné, aby se např. stromy zachovaly během několika desítek tisíc let, kdy by se kolem nich postupně tvořily další a další vrstvy. (fotogalerie).



10) Rychlost vzniku zkamenělin – měkké tkáně. Nezachovaly se pouze kosti a pevné schránky živých organismů, ale i velmi měkké části. Např.trilobiti s očima a tykadly, otisky medúz, červů apod. (fotogalerie). Měkké tkáně podléhají rozkladu jako první. K jejich zachování je potřeba rychlého zakonzervování a zabránění přístupu vzduchu. Při dlouhodobém rozkladném procesu, jehož jsme stále svědky, se měkké tkáně nemohou zachovat.



11) Rychlost vzniku zkamenělin – nesmyslné zkameněliny. O některých zkamenělinách bychom prohlásily, že by ve své podstatě neměly existovat. Např. bychom nečekali, že bychom měli nacházet zkamenělé mušle, u kterých je zřejmé, že byly pohřbeny zaživa, protože jsou stále uzavřené. (fotogalerie).
Ani krabi vcelku by se neměli zachovat, protože po jejich uhynutí dochází k oddělení jejich částí (fotogalerie).
Stejně tak bychom nečekali, že najdeme zkamenělý trus. Díky těmto zkamenělinám lze zkoumat to, co dotyční živočichové jedli (fotogalerie).
Podobně jsou nelogická zkamenělá vejce a celá hnízda s neporušenými vejci. Přeci jen – zpravidla jde o pozemní hnízda ještěrů. Pokud by se mláďata nemohla vylíhnout proto, že rodiče hnízdo opustili apod., asi by bylo dost zájemců o takovouto výživnou potravu. Přesto nejsou neporušená vejce tak výjimečným nálezem (fotogalerie).
Je několik velmi vzácných zkamenělin zachycující probíhající děje, jako je polykání potravy, souboj, nebo porod - všechno činnosti, které svědčí o nečekanosti katastrofy, která tyto děje zakonzervovala (fotogalerie).


12) Hromadné zkameněliny Po světě existuje řada hromadných zkamenělin - hlavně ryby a trilobiti. Nejde o sbírku kostí, ale o zkamenělá hejna, zahrnující nejen dospělé jedince, ale i mláďata. Nikdy nejde o různorodé sedimenty dosvědčujíci vznik v delším období, ale jde o zcela totožný materiál, ve kterém se fosilie nacházejí. (fotogalerie).
Existují také hromadné zkameněliny zvířat, které by spolu být "neměly" - např. suchozemských dinosaurů promísené s lasturami a kostmi savců....kosti masožravých a býložravých zvířat .


13) Vznik zkamenělin. Sice máme v učebnicích popis vzniku zkamenělin, ale nic takového dnes nepozorujeme. Naopak vidíme pouze rozklad odumřelých organismů, nebo jejich využití coby potravy. Neboli - popisovaný způsob vzniku zkamenělin v praxi nefunguje.



14) Neopakovatelný proces fosilizace. Nejenže dnes nevznikají nové zkameněliny, ale nevznikají ani nové sedimenty v rozsahu, jaký všude vidíme. Chybí pojidlo, neboli dostatek volných minerálů, které by způsobovaly přeměny usazenin v horninu. Nové geologické vrstvy většího rozsahu jsou pouze sopečného původu. Další šancí jsou místa s vodou bohatou na minerály. Ale jde pouze o malé lokality.



15) Nejstarší živé organismy jsou poměrně mladé. Např. korálovým útesům nic nebrání v tom, aby tady stále rostly. Paradoxně neexistuje útes starší zhruba 4.000 - 5.000 let, ačkoliv objem útesů pomalu narůstá a je ve své podstatě časově neomezený. Podle toho se zdá, že veliká katastrofa zničila úplně všechno a proto nemáme nic staršího.
Ani některé stromy schopné "dlouhověkosti" nejsou starší, než zhruba 5.000 let (sekvojovec obrovský, některé borovice...)


15) "Živé fosilie" - řada organismů, které žijí v takřka nezměněné formě, v jaké ji nacházíme v podobě zkamenělin.


16) Civilizační exploze. Ve své podstatě se zničehonic objevují vyspělé civilizace: Olmekové, Sumerové, Egypťané a Číňané. Natolik vyspělé civilizace, že dodnes netušíme, jak byly např. schopny stavět své megastavby.
Neboli - chybí tady postupný vývoj. Podle všeho byli lidé přeživší globální potopu přenést své poznatky a tím pádem namísto záznamu o vývoji nacházíme mnoho důkazů o civilizační explozi.


17) Rozšířená pověst o potopě. Pověsti existovaly i tam, kam se podle všeho vůbec nedostaly zprávy z oblasti Středního východu, či později od křesťanů. Detaily se liší. Někdy méně, jinde více. Přesto všechny pověsti o potopě (zhruba ve 200 kulturách) jsou stejné v tom zásadním - zprávě o celosvětové potopě, které uniklo jen pár lidí. Často se v těchto pověstech vyskytuje i téma Božího soudu nad lidstvem.


18) Lidské artefakty nalezené v materiálech "starých miliony a miliardy let" - v uhlí a sedimentárních horninách. Správně by tam být podle evoluční teorie neměly.



Je-li pravdou, že Zeměkouli postihla před několika tisíci let globální potopa, pak by stálo za to podrobit zkoumání jak evoluční teorii, tak i Bibli a podobné zdroje mluvící o globální potopě. Který z těchto pohledů odpovídá skutečnostem a odpovídá na otázky, které vyvolává paleontologie a geologie?
Je možné, že celá evoluční teorie je postavena na záznamu globální katastrofy, který je mylně vykládán jako záznam vývoje života na zemi po dobu milionů a miliard let?

Jiří Bort