Velmi často si lidé pod pojmem "církev" vybaví něco odpudivého, zastaralého, co nemá moc společného s Bohem. Řada lidí proto říká, že "Bůh ano, ale církev ne!".
Toto je určitý pohled na církev, protože historie církve v některých obdobích nebyla tou nejveselejší. Církev často dobře neplnila svůj úkol a pro své okolí nebyla požehnáním. Také někdy lidem život ztěžovala, než aby jim pomáhala život ulehčit.

Přesto je dobré se podívat na církev z úplně jiného pohledu - z pohledu dozrávání. Kolik lidí se stará o člověka od jeho narození, až po jeho úmrtí? Spousta lidí - kromě rodičů to jsou lékaři, učitelé, vedoucí v práci apod. Žádné miminko nedospěje tím, že se po narození izoluje ode všech lidí a je napojeno na kapačky s potřebnou výživou.

Duchovní život funguje podobně - je potřeba řady lidí, kteří nám pomáhají duchovní život rozvíjet. Touto řadou lidí je společenství ostatních křesťanů - církev. To, že potřebujeme druhé věřící, způsobil Bůh osobně. Udělal to velice elegantně - každému věřícímu svěřil pouze část toho, co potřebuje pro svůj duchovní růst. Říká se tomu duchovní dary. Nikdo nemá všechny, ale pouze část. Nádherně o tom píše apoštol Pavel ve 12.kapitole 1. Korintským. Mluví tam o tom, že jsme tělem, kde každý křesťan je konkrétní částí těla - jsme vzájemně spojeni a každý má jinou nezastupitelnou úlohu.



Druhým možným pohledem je rodina. Pokud je pro nás Bůh Otcem, pak je zcela přirozené, že jsme součástí Boží rodiny. Jinými slovy - církev není nic jiného, než společenství lidí, pro něž je Bůh Otcem. Společenství těch, kteří také prožili setkání s Bohem, odpuštění svých hříchů apod., podobně jako vy.


Tou další věcí je povzbuzení od dalších věřících. Je úžasné vidět na druhých, jak Bůh vyslýchá jejich modlitby, jak je proměňuje apod. Povzbuzuje to naší víru. Když třeba procházíme něčím těžším, tak nás mohou povzbudit ti, kteří mají něco obdobného za sebou. Velikým povzbuzením je také bezesporu to, když vidíte, jaké lidi Bůh přijímá, co všechno je ochoten odpustit apod. Pak lépe chápeme Boží milost a lásku i vůči sobě samotným.


Čtvrtou věcí je samozřejmě vzájemná služba. Církev je o společenství a vzájemné službě. Proto je přirozené, že se v církvi o sebe mají lidé zajímat, pomáhat si, nést vzájemně svoje trápení, modlit se za sebe, být si oporou apod. Takhle má fungovat církev - dopřávat si vzájěmně obdobnou péči, jaké se nám samotným dostává od Boha.

Reálný pohled na potřebu být ve společenství věřících poskytuje Boží slovo. Ve své podstatě je celý Starý zákon věnován společenství věřících - vyvolenému národu. Nový zákon pouze tento vyvolený národ rozšiřuje na kohokoliv, kdo uvěří v Ježíše Krista. Evangelia jsou nejen o Kristu, ale také o apoštolech - věřících, kteří otevírali cestu do vyvoleného národa dalším lidem. Epištoly jsou hlavně o církvi - o životě křesťanů ve společenství, o životě církve apod.
Chceme-li být upřímní - Bible nezná pojem věřícího mimo společenství, jakožto plnohodnotné alternativy. Člověk mimo církev je jako dítě, které se pouze narodilo, a je na kapačkách. Zůstalo samo a nemá se od koho učit. Není nikdo, kdo by se staral o jeho růst a jeho zdraví apod. Navíc - izolovaný křesťan je velmi zranitelný (1 Pe 5:8). Bible je o víře ve společenství.


Závěrem - tyto stránky pro hledající jsou pouze určitým základem a náznakem toho, jak hledat Boha apod. Kvalitní službu Vám mohou poskytnout pouze ve skutečném společenství věřících lidí, kde mohou reagovat na Vaše potřeby, poskytnout Vám individuální přístup, mít s Vámi opravdové vztahy apod.

Proto si prosím najděte dostupný křesťanský sbor - viz. Kompletní přehled církví v ČR. Najdete tam stejné lidi, jako jste vy - lidi, kteří se setkali s Bohem. Lidi, kteří se díky Bohu mohou těšit do nebe. Lidi, kteří jsou také jen z masa a kostí a přesto zakoušejí Boží lásku v mnoha podobách. Lidi, jako jste vy.


Ať Vás Bůh žehná a chrání Vás, aby Vaše víra rostla a stali jste se požehnáním pro svoje okolí.

Jiří Bort