Existuje jediné pravé náboženství, nebo je to jedno, čemu věříme? Než se pustíme do hledání, zkuste si sami odpověďět na následující otázky ohledně toho, jak by mělo to pravé náboženství vypadat podle Vás:
- chtěl by Stvořitel, aby ho ti, které stvořil, poznali?
- ukázal by jedinou zaručenou cestu k sobě?
- ukázal by několik vzájemně si odporujících cest s tím rizikem, že lidem tato pestrost způsobí řadu problémů?
- ulehčil by hledání jasnými a jednoduchými pravidly?
- zkomplikoval by hledání mnoha těžko splnitelnými pravidly, která by lidi svou nesplnitelností odradila?


Kde začít s hledáním? Rozhodně na začátku - u toho, jak vzniknul život. To by nám mohlo naše hledání ulehčit:

Pokud vzniknul život náhodou, tak nemá smysl uvažovat o jakémkoliv náboženství. Přeci jen - pokud vše vzniklo samo, tak není prostor pro jakékoliv bohy, protože si je lidé pouze vymysleli jako určitou berličku.

Druhou možností je stvoření. Z pohledu polyteistických náboženství, která počítají s více bohy, se bere stvoření např.jako výsledek zápasu bohů. Z pohledu monoteistických náboženství, která počítají pouze s jedním Bohem, je stvoření výsledkem stvořitelského díla Boha, nikoliv náhody, či souboje bohů apod.


Jak vypadá život na Zemi? Jak funguje vesmír?
Jak by podle Vás měl vypadat život na Zemi, pokud by vzniknul náhodou?
Jak by podle Vás měl vypadat život na Zemi, pokud by vzniknul jako výsledek souboje bohů a smrti některého z nich apod.?
Možná, že si také uvědomujete, že Země je úžasná, dokonale fungující a celkově nádherná. Tolik druhů života, detailů, barev, materiálů, vůní a zvuků. Veškeré vzájemně propojené mechanismy, velmi jemně vyladěné a úžasně fungující.
Když pozorujeme život v přírodě, tak se často neubráníme údivu. Zvláště pokud se zajímáme o přírodní vědy, tak se tento úžas prohlubuje nad dokonalostí všeho kolem nás.

O čem to všechno svědčí? Svědčí to o náhodě, nebo výsledku boje? Pro monoteistická náboženství je to výsledek díla Stvořitele.


Jaké jsou zásadní rozdíly?

Zcela upřímně - pokud bychom se měli zabývat všemi náboženstvími, tak by na to byly potřeba samostatné stránky. Proto zůstaneme u těch tradičních velkých náboženství.
Budhismus ve své podstatě s Bohem nepočítá, protože jde o ateistické náboženství. Veškeré božské bytosti v Budhismu nejsou ve skutečném slova smyslu bohy.
Hinduismus počítá s mnoha bohy. S ohledem na uvedené postřehy o dokonalosti života je to velmi nepravděpodobná varianta. Hinduismus navíc počítá s reinkarnací. Více na stránce o smrti.


Zbývají nám už jen tradiční monoteistická náboženství - Islám, Židovství a Křesťanství.
Islám je v řadě ohledů podobný oběma dalším, protože vychází z Bible. Zásadním rozdílem oproti Žido-Křesťanství je to, že je muslim ve svém víře odkázán sám na sebe, na přesné dodržování stanovených pravidel. Neboli - Islám příliš nezná pojem milosti a Boží pomoci člověku.
Židovství patří nerozlučně ke Křesťanství. Židé nepřijímají Ježíše Krista jako pravého zaslíbeného Mesiáše, a tím pádem neuznávají část Bible - Nový zákon. Křesťanství však na Židovství navazuje, protože bere Židovská Písma jako pravé Boží slovo.


Je křesťanství to pravé náboženství?

Asi by bylo lepší mluvit o Žido-Křesťanství, protože Křesťanství je pouze naplněním a pokračováním Židovství. Nový Zákon je sepsán apoštoly, kteří byli Židy a navíc - sám Ježíš byl Žid.

Jako křesťané si uvědomujeme, že církev nebyla tou nejlepší reklamou pro Boha. Máme na svědomí mnoho válek, mnoho pronásledování a násilí, mnoho poprav apod. Historie církve není ideální.
Je to ale to, k čemu vede Bible? Opak je pravdou. Ježíš jasně vyučoval pravidla pro naše chování. Např.

"Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují." (Matoušovo evangelium 5:44)
"Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní.
Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám."
(Efeským 4:32)


Co je tedy na křesťanství tak výjimečného, že ho považujeme za to pravé náboženství navzdory své historii?

- Bůh nás nenechává v nejistotě, ale ukazuje jasnou cestu
- Bůh sám přichází za lidmi v podobě Ježíše Krista
- Bůh sám přináší oběť za naše hříchy
- spasení, neboli odpuštění a přijetí Bohem je dar
- odpuštění hříchů je darem - nelze si ho zasloužit, nebo si své hříchy odpracovat
- v křesťanství lidi nezachraňuje "správná parta, "správné učení", nebo "správné zvyky", ale pouze Ježíš Kristus
- Bůh nám pomáhá v tom, abychom žili dobrý křesťanský život
- Bůh nás nenechává vše dělat ze svých sil, ale vybavuje nás svými dary a svou mocí
- Bůh je naším Otcem, který se nás zastává

Dalo by se pokračovat dále, ale toto jsou asi ty nejpodstatnější momenty.


V křesťanství si každý může lehce ověřit vše uvedené, když sám začne s Bohem žít. Nemusí spoléhat na to, co někdo kdysi řekl, nebo napsal.
Křesťanství proto není jen o objektivních pravdách, ale i o osobních zkušenostech, které tyto objektivní pravdy potvrzují.
Pokud si někteří křesťané vystačí jen s teorií, je to jejich věc. Křesťanství je však o vztahu s Bohem a proto je normální mít uvedené osobní zkušenosti s Bohem. Bez nich by bylo křesťanství pouze jedním z mnoha náboženství a ničím jiným. Pokud bychom neměli nic, než hezká slova, ale naše životy by se nelišili od životů nekřesťanů, pak je to celé o ničem. Stejně tak, jako kdybychom neměli jedinou zkušenost s Božím nadpřirozeným jednáním.

"Pojďte a vyzkoušejte, jak je Bůh dobrý" (Žalm 34:9)

Jiří Bort