Křesťan a zvířata

Slyšel jsem, že se slaví mezinárodní den zvířat. Je to záležitost poměrně nová a i když jsme z dob socialismu byli zvyklí připomínat si leckteré svátky tento mezi nimi nebyl. Zájem o zvířata či spíše o “práva zvířat” pro současnou dobu je příznačný. V Bibli najdeme řadu podnětných míst k přemýšlení o vztahu člověka a zvířat.

Pokud jde o první oblast lze v podstatě říci, že se setkáváme s třemi typy nebiblických pohledů, které jsou do značné míry protichůdné: zvíře jako věc, zvíře jako tvor rovnocenný člověku, zvíře jako božská bytost. Zvíře jako věc je typické pro materialistické myšlení. Velice výrazně převažoval v dobách socialismu, kdy se projevoval dokonce i v právním řádu. Když například někdo týral zvíře, mohl být trestán pouze za “poškozování majetku v socialistickém vlastnictví”. Se svým vlastním zvířetem si v podstatě každý mohl dělat, co chtěl. Také v kapitalistickém, tržním hospodářství se však tento přístup velice často projevuje, a to tam, kde je zvíře především předmětem trhu. Připomeňme například velkoprodukci brojlerů, prasat či jiné velkochovy. Kdo někdy navštívil takové “zařízeníí” a má v sobě trochu citu, získal nezapomenutelný smutný zážitek. Obdobné je to s vybíjením zvířat pro slonovinu, krokodýlí kůži, velrybí maso atd. Do stejné kategorie patří tako využívání zvířat pro válečné účely. Nebyla to jen záležitost starověku a středověku, vzpomeňme si například na cvičení delfínů jako nosičů torpéd.

Zvíře jako tvor rovnocenný člověku: 18. a 19. století se vyznačovalo zápasem o lidská práva. V současné době jsme svědky úsilí o formulaci a prosazování “práv zvířat”. Myslím, že to souvisí se ztrátou biblicky orientovaného pohledu na svět a život. Lidé si odedávna všímali podobnosti zvířat a člověka, uvažovali o tom, jak daleko jde tato podobnost. S těmito otázkami se setkáváme také na stránkách Bible, například skeptický pozorovatel “věcí pod sluncem”, starozákonní Kazatel. (Kaz 3,19-21) Právě pro tu podobnost přikládal člověk zvířatům lidské vlastnosti: vlk je “zlý”, pes je “hodný”, kojot je “zbabělý”, labuť je “věrná” atd. Myšlenky o rovnosti člověka azvířat stojí v centru některých náboženských systémů – především východních (Indie). Velmi často souvisejí s naukou o převtělování. Příkaz nezabíjet jiné tvory je v těchto náboženských naukách zdůvodňován i tím, že by člověk zabíjel vlastní příbuzné v nějakém jiném stádiu. Nejen náboženská ale i některá vědecká učení jsou založena na myšlence zásadní rovnosti člověka a zvířete. Sem můžeme zařadit např.. Darwinovu evoluční teorii. Také většina ekologických iniciativ zdůrazňuje rovnoprávnost člověka a ostatních živočichů. Velká část ekologů odmítá, aby člověka využíval (podle nich zneužíval) jiné tvory. Člověk nemá o nic větší právo na existenci než zvířata.

Zvíře jako božská bytost, tedy jeho uctívání, bylo typické pro starověký Egypt – ale zdaleka nejen pro něj. Zvířata byla chápána jako vtělení bohů, proto požívala obrovské úcty, byly jim přinášeny oběti. Vzpomeňme si na posvátné kočky a krokodýly. Rovněž například v Indii ještě v nedávné době bylo nemyslitelné zabít krávu a to tam, kde lidé umírali hlady...

Ne darwinovský samovolný vývoj, ale Boží stvořitelské dílo. V tom jsou si člověk i zvíře rovni. Bible nám dosvědčuje, že Božím stvořením jsou jak zvířata, (Gn1,24-25) tak člověk. (Gn1,26-28) Právě z tohoto hlediska můžeme rozumět postoji Františka z Assisi, který nazýval zvířata svými “bratry”. Uvědomoval si právě ono “bratrství ve stvoření”.

Bible ovšem klade mezi člověka a ostatní tvory jasný předěl. Člověk je nadřazen nad přírodu. Jeho úkolem je si přírodu včetně živočišné říše podmanit a vládnout jí. Výrazem toho je i pověření člověka pojmenovat zvířata. (Gn2,19-20) Zabíjení zvířat souvisí s lidským hříchem. To platí nejen o zabíjení zvířat člověkem, ale i o zabíjení zvířat navzájem. Před pádem člověka o tom neslyšíme, právě naopak. Bůh dosvědčuje, že za pokrm všemu tvorstvu včetně člověka budou složit zelené byliny. (Gn 1,29-30) Zcela jiná situace nastává poté, kdy člověk zhřešil a byl vyhnán z ráje. Málokdy si uvědomujeme, že pád člověka měl kosmické důsledky – pro celé stvoření. Zeměl byla kvůli člověku prokleta. (Gn 3,17-18) Teprve skrze hřích člověka vstoupila do světa smrt – i do světa zvířat.

Tato situace není trvalá, není na vždy. Bůh ji chce změnit a změní. Spasení, záchrana člověka skrze Pána Ježíše má vliv i na Boží stvoření. Předvídal to již prorok Izajáš: “Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďat budou odpočívat spolu, lev jako dobytčce bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě.. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.” (Iz 11,6-9) Symbol soužití vlka s beránkem ukazuje na obnovení souladu v přírodě i mezi lidmi.

Kdy to bude? Z Písma lze vyrozumět tomu, že situace celého stvoření se radikálně změní druhým příchodem Pána Ježíše. Nynější situaci stvoření i vyhládky do budoucna ukazuje apoštol Pavel v listě Římanům 8,18-21: “Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo toužebně vyhlící a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobození z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.” Rozumějme, že to byl člověk, kdo vydal tvorstvé marnosti, nikoliv Bůh.

K některým konkrétním otázka ze života: vegetariánství může být někdy užitečné, alespoň pro určité lidi a v určitých životních obdobích. Avšak jsou-li za tím nábožensko-filozofické důvody, je třeba to odmítnout, většinou jsou pro křesťany nepřijatelné. Lékařské pokusy na zvířatech – zaujmout k nim stanovisko není snadné. Měly by být prováděny zodpovědně, bez zbytečného týrání, krutosti či zneužívání, jsou-li ve prospěch života člověka (třeba i zlého). Neuznávám pokusy na zvířatech pro výrobu kosmetických přípravků. K regulaci narozených mláďat volit spíše kastraci zvířat. Ve vztahu věřícího člověka ka zvířatům kdosi řekl, že když uvěřilm, musel to doma poznat i pes a kočka. Nový pohled na život jako boží dar, nemůže zůstat bez vlivu na chování člověka ke zvířatům. Proto když se uvěřících lidí setkáváme s lhostejností či surovostí ke zvířatům, nebo naopak s jejich “uctíváním”, je to znamením, že duchovní život takového člověka není v pořádku...