^ Numeri
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 |11| 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36
Nu 11,1 I stalo se, že lid ztěžoval a stýskal sobě, [což]se nelíbilo Hospodinu. Protož, slyše to Hospodin, rozhněval se náramně, a roznítil se proti nim oheň Hospodinův, a spálil zadní díl vojska.
Nu 11,2 Tedy volal lid k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš Hospodinu, a uhasl oheň.
Nu 11,3 I nazval jméno místa toho Tabbera; nebo rozpálil se proti nim oheň Hospodinův.
Nu 11,4 Lid pak k nim přimíšený napadla žádost náramná; a obrátivše se, plakali i synové Izraelští a řekli: Kdo nám to dá, abychom se masa najedli?
Nu 11,5 Rozpomínáme se na ryby, jichž jsme [dosti] v Egyptě darmo jídali, na okurky a melouny, též na por, cibuli a česnek.
Nu 11,6 A nyní duše naše vyprahlá, nic jiného nemá, kromě tu mannu před očima svýma.
Nu 11,7 (Manna pak byla jako semeno koliandrové, a barva její jako barva bdelium.
Nu 11,8 I vycházíval lid, a sbírali a mleli žernovy, neb tloukli v moždířích, a smažili na pánvici, aneb koláče podpopelné dělali z ní; chut pak její byla jako chut nového oleje.
Nu 11,9 Když pak sstupovala rosa na vojsko v noci, tedy sstupovala také i manna).
Nu 11,10 Tedy uslyšel Mojžíš, an lid pláče po čeledech svých, každý u dveří stanu svého. Pročež roznítila se prchlivost Hospodinova náramně; Mojžíšovi to také těžké bylo.
Nu 11,11 I řekl Mojžíš Hospodinu: Proč jsi tak zle učinil služebníku svému? Proč jsem nenalezl milosti před očima tvýma, že jsi vložil břímě všeho lidu tohoto na mne?
Nu 11,12 Zdaliž jsem já počal všecken lid tento? Zdali jsem já zplodil jej, že mi díš: Nes jej na rukou svých, jako nosí chůva děťátko, do země [té], kterouž jsi s přísahou zaslíbil otcům jejich?
Nu 11,13 Kde mám [nabrati] masa, abych dal všemu lidu tomuto? Nebo plačí na mne, řkouce: Dej nám masa, ať jíme.
Nu 11,14 Nemohuť já sám nésti všeho lidu tohoto, nebo jest [to] nad možnost mou.
Nu 11,15 Pakli mi tak dělati chceš, prosím, zabí mne raději, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, abych [více] nehleděl na trápení své.
Nu 11,16 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Shromažď mi sedmdesáte mužů z starších Izraelských, kteréž znáš, že jsou starší v lidu a správcové jeho; i přivedeš je ke dveřím stánku úmluvy, a státi budou tam s tebou.
Nu 11,17 A já sstoupím a mluviti budu s tebou, a vezmu z ducha, kterýž jest na tobě, a dám jim. I ponesou s tebou břímě lidu, a [tak] ty ho sám neponeseš.
Nu 11,18 Lidu pak díš: Posvěťtež se k zítřku,a budete jísti maso; nebo jste plakali v uších Hospodinových, řkouce: Kdo nám dá najísti se masa? Jistě že lépe nám bylo v Egyptě. I dá vám Hospodin masa, a budete jísti.
Nu 11,19 Nebudete [toliko] jeden den jísti, ani dva, ani pět, ani deset, ani dvadcet,
Nu 11,20 [Ale] za celý měsíc, až vám chřípěmi poleze, a zoškliví se, proto že jste pohrdli Hospodinem, kterýž jest u prostřed vás, a plaka-li jste před ním, říkajíce: Proč jsme vyšliz Egypta?
Nu 11,21 I řekl Mojžíš: Šestkrát sto tisíců pěších [jest tohoto] lidu, mezi nimiž já jsem, a ty pravíš: Dám jim masa, aby jedli za celý měsíc.
Nu 11,22 Zdali ovcí a volů nabije se jim, aby jim postačilo? [Aneb] zdali všecky ryby mořské shromáždí se jim, aby jim dosti bylo?
Nu 11,23 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Zdali ruka Hospodinova ukrácena jest? Již nyní uzříš, přijde-li na to, což jsem mluvil, čili nic.
Nu 11,24 Vyšed tedy Mojžíš, mluvil lidu slova Hospodinova, a shromáždiv sedmdesáte mužů z starších lidu, postavil je vůkol stánku.
Nu 11,25 I sstoupil Hospodin v oblaku a mluvilk němu, a vzav z ducha, kterýž byl na něm, dal sedmdesáti mužům starším. I stalo se, když odpočinul na nich ten duch, že prorokovali, ale potom nikdy více.
Nu 11,26 Byli pak zůstali v staních dva muži, jméno jednoho Eldad, a druhého Medad, na nichž také odpočinul duch ten, nebo i oni napsani byli, ačkoli nevyšli k stánku. [I ti] také prorokovali v staních.
Nu 11,27 Tedy přiběh služebník, oznámil to Mojžíšovi, řka: Eldad a Medad prorokují v staních.
Nu 11,28 Jozue pak, syn Nun, služebník Mojžíšův, [jeden] z mládenců jeho, dí k tomu: Pane můj, Mojžíši, zabraň jim.
Nu 11,29 Jemuž odpověděl Mojžíš: Proč ty horlíš pro mne? Nýbrž ó kdyby všecken lid Hospodinův proroci byli, a aby dal Hospodin ducha svého na ně!
Nu 11,30 I navrátil se Mojžíš do stanů s staršími Izraelskými.
Nu 11,31 Tedy strhl se vítr od Hospodina, a zachvátiv křepelky od moře, spustil [je] na stany tak široce a dlouze, co by mohl za jeden den cesty ujíti [všudy] vůkol táboru, takměř na dva lokty [zvýší] nad zemí.
Nu 11,32 Protož vstav lid, celý ten den a celou noc, i celý druhý den shromažďovali sobě ty křepelky; a kdož nejméně nashromáždil, [měl] [jich] s deset měr. I rozvěšeli je sobě pořád okolo stanů.
Nu 11,33 Ještě maso vězelo v zubích jejich, a nebylo právě sžvýkáno, když hněv Hospodinův vzbudil se na lid. I ranil Hospodin lid ranou velikou náramně.
Nu 11,34 Protož nazváno jest jméno místa toho Kibrot Hattáve; nebo tu pochovali lid, kterýž žádal [masa].
Nu 11,35 I bral se lid z Kibrot Hattáve na [poušť] Hazerot, a pozůstali v Hazerot.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz