^ Numeri
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 |32| 33 34 35 36
Nu 32,1 Měli pak synové Ruben a synové Gád dobytka velmi mnoho, a uzřeli zemi Jazer a zemi Galád, ano místo to místo [příhodné] pro dobytek.
Nu 32,2 Protož přistoupivše synové Gád a synové Ruben, mluvili k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi a knížatům shromáždění, řkouce:
Nu 32,3 Atarot a Dibon, a Jazer a Nemra, Ezebon a Eleale, a Saban a Nébo a Beon,
Nu 32,4 Země, kterouž zbil Hospodin před shromážděním Izraelským, jest země [příhodná ku pastvě] dobytku, a my služebníci tvoji máme drahně dobytka.
Nu 32,5 (Protož řekli:) Jestliže jsme nalezli milost před očina tvýma, nechť jest dána krajina ta služebníkům tvým k vládařství, ať nechodíme za Jordán.
Nu 32,6 I odpověděl Mojžíš synům Gád a synům Ruben: Což bratří vaši půjdou [sami] k boji, a vy zde zůstanete?
Nu 32,7 I proč roztrhujete mysli synů Izraelských, aby nesměli jíti do země, kterouž jim dal Hospodin?
Nu 32,8 Takť jsou učinili otcové vaši, když jsem je poslal z Kádesbarne, aby prohlédli zemi tu.
Nu 32,9 Kteřížto, když přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi, potom [vrátivše se], odvrátili mysl synů Izraelských, aby nešli do země, kterouž dal jim Hospodin.
Nu 32,10 Čímž popuzen jsa k hněvu Hospodin v den ten, přisáhl, řka:
Nu 32,11 Zajisté že lidé ti, kteříž vyšli z Egypta, od dvadcítiletých a výše, neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, nebo ne cele následovali mne,
Nu 32,12 Kromě Kálefa, syna Jefonova Cenezejského, a Jozue, syna Nun, nebo cele následovali Hospodina.
Nu 32,13 I popudila se prchlivost Hospodinova na Izraele, [a] učinil, aby byli tuláci na poušti za čtyřidceti let, dokudž nezahynul všecken ten věk, kterýž činil zlé před očima Hospodinovýma.
Nu 32,14 A hle, vy nastoupili jste na místo otců svých, plémě lidí hříšných, abyste vždy přidávali k hněvu prchlivosti Hospodinovy na Izraele.
Nu 32,15 Jestliže se odvrátíte od následování jeho, i onť také opustí jej na poušti této, a tak budete příčina zahynutí všeho lidu tohoto.
Nu 32,16 Přistoupivše pak znovu, řekli jemu: Stáje dobytkům a stádům svým zde vzděláme, a města dítkám svým,
Nu 32,17 Sami pak v odění pohotově budeme, statečně [sobě počínajíce] před syny Izraelskými, dokavadž jich neuvedeme na místo jejich; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených, pro [bezpečnost] před obyvateli země.
Nu 32,18 Nenavrátíme se do domů svých, až prvé vládnouti budou synové Izraelští jeden každý dědictvím svým;
Nu 32,19 Aniž vezmeme jakého dědictví s nimi za Jordánem neb dále, když dosáhneme dědictví svého z této strany Jordánu, k východu slunce.
Nu 32,20 I odpověděl jim Mojžíš: Jestliže učiníte tak, jakž jste mluvili, a jestliže půjdete v odění před Hospodinem k boji,
Nu 32,21 A šli byste za Jordán vy všickni v odění před Hospodinem, dokavadž by nevyhnal nepřátel svých od tváři své,
Nu 32,22 A nebyla podmaněna všecka země před Hospodinem: potom navrátíte se, a budete bez viny před Hospodinem i před Izraelem; tak přijde země tato vám v dědictví před Hospodinem.
Nu 32,23 Pakli neučiníte toho, hle, zhřešíte [proti] Hospodinu, a vězte, že pomsta vaše přijde na vás.
Nu 32,24 Stavějte sobě tedy města pro dítky, a stáje pro dobytky své, a což vyšlo z úst vašich, učiňte.
Nu 32,25 I odpovědělo pokolení synů Gád a synů Ruben Mojžíšovi, řka: Služebníci tvoji učiní, jakž pán náš rozkazuje.
Nu 32,26 Dítky naše a ženy naše, dobytek náš a všecka hovada naše, tu zůstanou v městech Galád,
Nu 32,27 Služebníci pak tvoji přejdou jeden každý v odění způsobný před Hospodinem k boji, jakož mluví pán můj.
Nu 32,28 I poručil o nich Mojžíš Eleazarovi knězi a Jozue, synu Nun, a předním v čeledech pokolení synů Izraelských,
Nu 32,29 A řekl jim: Jestliže přejdou synové Gád a synové Ruben s vámi za Jordán všickni hotovi k boji před Hospodinem, a byla by již podmaněna země před vámi, dáte jim zemi Galád k vládařství.
Nu 32,30 Pakli by nešli v odění s vámi, tedy dědictví míti budou u prostřed vás v zemi Kanán.
Nu 32,31 I odpověděli synové Gád a synové Ruben, řkouce: Jakž mluvil Hospodin služebníkům tvým, tak učiníme:
Nu 32,32 My půjdeme v odění před Hospodinem do země Kanán, a zůstane nám v dědictví vládařství naše z této strany Jordánu.
Nu 32,33 Tedy dal jim Mojžíš, synům totiž Gád a synům Ruben a polovici pokolení Manasses, syna Jozefova, království Seona, krále Amorejského, a království Oga, krále Bázanského, zemi s městy jejími při pomezích, i města země té [všudy] vůkol.
Nu 32,34 A vzdělali synové Gád, Dibon, Atarot a Aroer,
Nu 32,35 A Atrot, Sofan, Jazer a Jegbaa,
Nu 32,36 A Betnemra a Betaran, města hrazená, a stáje pro dobytky.
Nu 32,37 Synové pak Ruben vystavěli Ezebon, Eleale a Kariataim,
Nu 32,38 A Nébo a Balmeon, změnivše jim jména; také Sabma, a dali jiná jména městům, kteráž vzdělali.
Nu 32,39 Táhli pak synové Machir, syna Manassesova, do Galád, a vzavše tu [krajinku], vyhnali Amorejského, kterýž tam bydlil.
Nu 32,40 I dal Mojžíš [zemi] Galád Machirovi, synu Manassesovu, a bydlil v ní.
Nu 32,41 Jair také syn Manassesův táhl a vzal vsi jejich, a nazval je vsi Jairovy.
Nu 32,42 Nobe také táhl, a vzal Kanat a městečka jeho, a nazval je Nobe od jména svého.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz