^ Žalmy
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 |109| 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150
Ž 109,1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Ž 109,2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Ž 109,3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Ž 109,4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se [za ně] modlíval.
Ž 109,5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Ž 109,6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Ž 109,7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Ž 109,8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Ž 109,9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Ž 109,10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Ž 109,11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Ž 109,12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Ž 109,13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Ž 109,14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Ž 109,15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Ž 109,16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Ž 109,17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Ž 109,18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Ž 109,19 Budiž jemu [to] jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičenému opasování.
Ž 109,20 Taková mzda [přijdiž] mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Ž 109,21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou [laskavě] pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Ž 109,22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Ž 109,23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Ž 109,24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Ž 109,25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Ž 109,26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Ž 109,27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, [a že] jsi ty, Hospodine, učinil to.
Ž 109,28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; [kteříž] povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Ž 109,29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Ž 109,30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Ž 109,31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby [ho] zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz