Jižní Súdán

Jižní Súdán je zemí, která téměř od počátku své existence trpěla v občanské válce s arabským severem, který ji chtěl násilně islamizovat. Tato válka stála 2 milióny životů. Je to hodně na 8 miliónový národ. Muži šli bojovat již od 15 let, a protože byli jako národ zcela osamocení, bojovali jen s nedostatečnou výzbrojí proti arabskému světu, který měl pro tuto válku k dispozici i moderní evropské zbraně. Přesto zvítězili, jak mnozí věří, díky modlitbám.

V roce 2005 skončila válka příměřím a mírovou smlouvou CPA. Její součástí byla dohoda o referendu konaném na počátku roku 2011.
9. července 2011 pak byla vyhlášena nezávislost. Tento národ je neuvěřitelně na svou svobodu hrdý.

Súdánci jsou statečný a soběstačný národ. V buši jsou schopni se sami uživit a postarat se o sebe. Proto zde nenajdete mnoho slumů, jako například v Keni. Jsou srdeční a pohostinní. Neublíží vám, postarají se o vás a neokradou vás. Jste mezi nimi v bezpečí.

Nicméně jde o jednu z nejchudších zemí světa. V podstatě žádná infrastruktura, střední generace s výrazným úbytkem mužů je bez vzdělání. Většinu života prožili v buši na útěku, nebo v boji. Vzdělání je komoditou, po které touží nejvíce. I dospělí. Největší potřebou je angličtina. V Súdánu je kolem 200 jazyků. Lidé z jednoho kmene si často nerozumí s druhými. Proto je i zde klíčovým jazykem angličtina, který spojuje kmeny v národ. Tento lingua franca takto funguje v okolních zemích, jako je Uganda, nebo Keňa, ne však zcela zde. Angličtina je ale oficiální řečí. V ní jsou všechny úřední dokumenty, v ní vysílá rádio, nebo zní bohoslužba. Bible jako celek i se Starým zákonem je přeložena pouze v jednom jazyce, v jazyce Ačoli.

Většina vzdělaných pastorů byla zabita, nebo musela utéct ze Země. Země je plná vdov a sirotků bez jakéhokoliv sociálního zabezpečení. Viděl jsem církve, ve kterých byly pouze ženy a děti. Všichni jejich muži byli zabiti muslimy, nebo LRA.

Naprostá většina Súdánců se živí zemědělstvím. V buši si vypěstují nějaké vlastní potraviny, případně pasou ovce, nebo krávy. Počítal jsem, že jsou takto schopni žít za 4 – 5 Kč na osobu a den. Přesto jde o houževnatý národ, který si nestěžuje a je nesmírně vděčný a hrdý na svou národní svobodu a svobodu vyznání.

Průkopník práce v Jižním Súdánu Jaroslav Šmahel

Biskup Episkopální Církve v Jižním Súdánu Bernard Oringa Balmoi požádal českou církev o pomoc pro svou sužovanou zemi zejména v těchto oblastech:

Vzdělávání pastorů a vedoucích:
Zemi se po občanské válce nedostává vzdělaných pastorů. Některým nejen že chybí potřebné biblické znalosti, ale jsou i negramotní. Potřebují tedy jak biblické vyučování, tak i výuku angličtiny, která je v zemi univerzálním dorozumívacím jazykem, mezi různými kmeny. Vyčují se pastoři, pracovníci církve a nově také pracovníci s dětmi, protože dětí je v Jižním Súdánu velmi mnoho.

Sirotčinec v Toritu
V zemi, kde ve válce zahynula třetina obyvatel je mnoho sirotků. Církev se tedy v Toritu stará o skupinu cca. 28 sirotků.

Podpora Jonaha a Joan v Ofirice
Spolek pro Jižní Súdán zabezpečuje plat Jonaha (evangelista) a jeho manželky Joan (zdravotní sestra), kteří přišli z Ugandy
do oblasti kmene Ofirika.

Vzdělávací středisko v Ame
V místě bývalého a zničeného utečeneckého tábora OSN nově vzniká pod vedení biskupa Bernarda vzdělávací středicko pro pastory a pracovníky církve.

Cesta a měsíční pobyt v Súdánu na konferenci pro tamní pastory stojí cca 40 000Kč.

Bližší informace: http://jiznisudan.blogspot.cz/