kázání etc. - Velikonoční neděle

Úvod:
Vzkříšení je téma mého života! Ale jen několika posledních let. Jednou jsem přemýšlel nad něčím do sboru. Nevím, jestli to byl program do mládeže nebo na biblickou hodinu. A říkal jsem si: "Vzkříšení, to je dobré téma." Ale jak jsem nad tím dumal, uvědomil jsem si najedou: Tys ještě nikdy nemluvil s někým o Ježíšově vzkříšení! A opravdu. Nemohl jsem si vzpomenout, že bych kdy s věřícím či nevěřícím mluvil o Ježíšově vzkříšení. Myslím na osobní rozhovor. A to mě probralo!
Od té doby, několik posledních let, se k tomu stále musím vracet.

Vzkříšení - to je symbol nových sil.
Vzkříšení - je ztělesněním naděje.
Vzkříšení - to je vůně vysvobození ze slabostí našich těl.
No prostě vzkříšení je úžasné!

Už jste s lidmi mluvili o Ježíši, který vstal z mrtvých? Už jste se někoho zeptali: "Věříš, že Ježíš vstal z mrtvých a žije?" místo abychom se ptali: Věříš v Boha?

Text:
Když se však podíváme na Ježíšův život, nenajdeme hned vzkříšení. A to je důvod, proč chci dnes před vaše oči postavit dvojí, UKŘIŽOVÁNÍ - VZKŘÍŠENÍ. Ale vezměme to pěkně popořádku. To bylo tak.......

Text: L 24
"vzpomněly si" (v.8): Leccos je v Písmu předpovězeno a zaslíbeno. Když si uprostřed života vzpomeneme, že to, co právě prožíváme nám bůh předpověděl, vnáší to do života světlo a posiluje to naši víru!
"ženy zvěstovaly mužům" (v.9): Ženám se zjevili andělé a Ježíš a pověřili je vzkazem pro učedníky. Mužům se pak zjevil sám Pán. Proč se tak stalo? Proč o vzkříšení chtěl Bůh povědět nejprve ženám? Nebo to bylo dáno tím, že ony přišly k hrobu první? Líbí se mi, co k tomu říká Hus: muži si mají nechat zvěstovat Evangelium ženami a nechat se od nich napomenout.
Ježíš není s učedníky tolik jako dřív (v.13-35 a 36-53): Jeho vztah k nim i jejich požívání Jeho blízkosti - obojí se změnilo. Ano, už to není, co to bývalo - to je vzkříšený Pán!
Ježíš odchází žehnaje (v.50): To byl obraz Ježíše, který si učedníci pamatovali. Znáte to - člověk si pamatuje ten poslední výjev ve filmu nebo ten poslední okamžik loučení či rozchodu. Učedníkům zůstal v srdcích pevně vrytý obraz Ježíše, který jim žehná.

Princip umírání a povstávání k novému životu: Dnes to vidím jasněji než dřív. Ježíš zanechal učedníkům a všem svým následovníkům tuto cestu: poslušností v utrpení, vytrvalostí a věrností nebeskému Otci až k smrti dojít podílu na jeho vzkříšení a novém životě, který se projevuje přemožením smrti neutuchajícím životem.
Podívejme se na tuto cestu k následování nejprve v životě našeho Mistra (Šéfa, Guru), pak v životě apoštolů, nakonec v životě našem.

1. v životě Ježíše Krista
Včera jsme mluvili s lidmi na ulici o Velikonocích. Řada z nich tušila, že to nějak souvisí s Kristem. Někteří navrhovali "znovuzrození Krista". Jiní zase řekli "ukřižování toho Ježíše".
Někteří to říkali trochu zatrpkle, jiní nezaujatě, jiní s kladným vztahem.

Ano, Velikonoce jsou o tom, že: (1K 15,3-5)

Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
- a byl pohřben
byl vzkříšen třetího dne podle Písem
- a ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
Ježíš zemřel --- a vstal!
Ježíš trpěl, zemřel, byl pohřben, ---- ale byl vzkříšen.

A obojí (smrt i zmrtvýchvstání) je přítomno po celou dobu jeho veřejného působení. Evangelista Jan vypráví o prvním z Ježíšových znamení (svatba v Káni - J 2). Jsme tedy opravdu na počátku Ježíšovy služby. A tam uprostřed svatebního veselí slyšíme Ježíšova slova: "Ještě nepřišla má hodina..." (J 2,4) Obrat "má hodina" se objevuje opakovaně. Co je to za hodinu? Která to je? Několik dní před jeho smrtí se dozvíme, co myslel slovy "má hodina" - okamžik utrpení, okamžik svržení vládce tohoto světa, jednoduše jeho smrt (J 12,27-33). Ježíš také opakovaně oznamoval svým učedníkům, jaký bude mít konec: že bude muset trpět, zemřít.
Závěr: Vědomí ukřižování provázelo Ježíše celým jeho působením.
Nyní, jak tomu bylo s jeho vzkříšením? Zase se vrátím do Jana, kap. 2. Je to hned další příběh po svatbě v Káni. Ježíš jde do Jeruzaléma a tam mimo jiné řekne: "Zbořte tento chrám a já je ve třech dnech postavím..." (J 2,19) A Jan k tomu dodá: "On však mluvil o chrámu svého těla. Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl." (J 2,21n) Již jsem zmínil to, jak Ježíš třikrát oznamoval svým učedníkům předem, že Syn člověka bude muset trpět, být zabit. Myslíte, že tam Ježíš mluví také o svém zmrtvýchvstání? (např. Mk 8,31 9,30 10,32)

Celý Ježíšův život provází vědomí ukřižování i vzkříšení! Projevuje se to v tom, že často mluví o kříži, nesnázích, pronásledování, utrpení, pláči. Nebojí se jít do konfliktu, zná cenu poslušnosti.
Na druhé straně mluví o kvasu, který celé těsto prokvasí, o semínku, které musí zemřít a pak z něj vyroste celý strom.
Vidíte to na Ježíši? Pomyslete na Ježíše a s jeho osobu musíme mít pevně spojeno obojí: utrpení i nový život.

2. v životě učedníků
Ježíš předpokládá, že učedníci budou následovat jeho život jak v utrpení, tak ve slávě:
- Mt 10,21-25
- Mk 34-38
+ Mt 19,23-30
+ řada podobenství: o hořčičném zrnu, o kvasu, o staré a nové záplatě.

A v životě učedníků se to potvrzuje. Dovolte jen několik slov svědectví z úst apoštola Pavla:
- 1K 4,9-13

Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem. My jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy silní; vy slavní, my beze cti. Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje.

-/+ 2K 4,8-11

Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradní, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven. Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život.

+ 2K 2,14n

Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání. Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.

3. v životě křesťanů dnes
Ilustr. sounáležitosti s Kristem: Představme si dvě auta, která jedou za sebou. Jedou např. sněhem. První auto vyjede stopu, zatímco druhé jede už ve vyjeté stopě. Ježíš již přes smrtí říkal učedníkům, že předpokládá, že jeho následovníci ho budou následovat i v utrpení. A přece jím nejprve "projížděl" sám.

Ježíš od nás nečeká zázraky. Čeká, že pojedeme cestou, kterou on projel. Vezměme si tohle: Ježíš, sám Bůh a nejvlastnější syn nebeského Otce se musel jako člověk probojovávat ke svému Otci na modlitbě, která mu nezabrala jen 24 vteřin před jídlem. Čteme, že se modlil celou noc, že se modlil před velkými rozhodnutími, že se modlil v těžkých chvílích. Myslíte, že naše cesta vede jinudy?
Ježíš vstal z mrtvých. To čeká i nás! Tak jako On vstal, i my vstaneme. Pokud by naše naděje byla nadějí jen pro pozemský život, říká Pavel, pak jsme nejbídnějšími ze všech lidí. Dostaneme nové tělo, které se tomuto našemu podobá jako rostlinka semínku: budeme to stále my, identita je zachována, ale podoba je k nepoznání. Vždyť jsme to o Ježíši četli - nemohli ho učedníci poznat.

Kdo jste pokřtěn v Ježíše Krista? Mám pro vás otázku, takovou anketu: Jaké to je následovat příklad toho, kdo za své přesvědčení trpěl a dokonce přišel o život? Jaké to je být křtěn křtem, kterým On byl křtěn?

Ježíš od nás čeká, že jej jednoduše budeme následovat. Bez ohledu na to, jestli cesta vede do kopce nebo není moc dobře vyasfaltovaná. A když se díváme na cestu, kterou on projel, musíme uznat, že opravdu nijak příjemná nebyla. Ano, pomohl mnoha lidem, ale byly chvíle, kdy se cítil opravdu mizerně, a byly chvíle, kdy se cítil velmi dobře. Jde o to, jednoduše jít za ním, následovat ho, vydržet, ať to stojí, co to stojí.
A jaké to je následovat toho, který byl vzkříšen? On nás předešel. On je vzkříšen a my ještě ne. A být následovníkem znamená tuto skutečnost nezamlčet, tedy - být svědkem! Jít za Ježíšem znamená nestydět se za svého Pána. Lidé se nám možná budou smát. Možná si i řekneme: Jsem já to trouba, že nevím, co jim na to mám říct. Možná se ani nesmějí mé víře, ale smějí se mě! Řeknu vám, a stejně nemáme jinou možnost, než o Ježíši mluvit. Být svědkem může znamenat docela jednoduše, že řekneme: "Dneska mám báječný den - Bůh vyslyšel mou modlitbu, na které mi opravdu hodně záleželo." Nemusíme hned druhé vést k tomu, aby se také modlili. Role svědka je říct, co jsme viděli a zažili. A to je osvobodivé.

+ a -: Velikonoce v sobě obsahují ztrátu a zisk, minus a plus. Ježíš zemřel, ale pak vstal. Učedníci se báli, schovávali se, ale pak přijali moc Ducha svatého a už se nebáli.

I v našem životě přichází ono minus, ta ztráta. Je to všechno, co by mohlo soupeřit s Ježíšem v našem srdci. Pro někoho je to sport, pro který žije, a kterého se musí vzdát, chce-li plně patřit Kristu. Pro jiného je to vzdělání. Pro dalšího je to vztah k partnerovi nebo dětem. A chyba není ve vzdělání, manželce nebo dětech - chyba je v tom, že tito lidé v našem srdci zasedli místo, které si Ježíš pro sebe rezervoval.
Učedníci však vyčkali na onu "moc z výsosti" a zakusili moc toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých. Pavel říká: "Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci." (1K 4,20) nebo "Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého." (Ř 14,17) Tady máme zase to plus Ježíšova vzkříšení: moc k novému životu, k životu, z kterého je cítit novost a čerstvost vzkříšení. Pavel to dobře říká v Ř 6,4,11-16: "Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. ... Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, ... ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. Hřích nad vámi už nebude panovat..."

Následování Ježíše má své ztráty a má své zisky. Také není možné mít jen samé ztráty, ani není možné zažívat jen samé zisky. Když to dotáhnu prakticky:
Není křesťan, který by nečinil pokání,
a není křesťana, na jehož životě by nebylo vidět, že v něm žije svou mocí vzkříšený Ježíš, že jeho život se proměňuje nadlidskou silou.
Proto je tak potřeba, abychom se znali dlouhodobě, aby i lidé nás znali dlouhodobě a mohli říct: "Ten člověk opravdu není takový, jako býval dřív."

Závěr:
A přiblížili jsme se již k samotnému závěru. Závěrem je totiž takový nelehký test: Jsem skutečně Ježíšův učedník? Následuji ho? Jdu jeho cestou, kterou On vyšlápl? Znám tu cestu utrpení i cestu nového života? Znám ztráty i zisky?