Informace o činnosti a programové náplni

Royal Rangers Neveklov jsou součástí mezinárodní křesťanské organizace skautského typu pro děti a mládež školního věku Royal Rangers, která od roku 1992 působí i v České republice. V současnosti je Royal Rangers v ČR z.s. je zapsaným spolkem se spisovou značkou L3377, vedeným u Krajského soudu v Ostravě. Je členem České rady dětí a mládeže, Royal Rangers Europe a Royal Rangers Internacional.

Schůzky Royal Rangers Neveklov

Během školního roku probíhají schůzky ve všední den jednou za 14 dní s obvyklou délkou 1,5 hodiny.

Standardně je dnem setkávání čtvrtek v čase 17:30 – 19:00. Tento termín však není fixní a může být po dohodě upraven.

Místem setkávání RR je budova ´Církve bratrské na Malém náměstí (u autobusové zastávky).

Vyjma standardních schůzek je možnost účastnit se prodloužených sobotních schůzek, výletů, víkendových akcí anebo táborů pořádaných Royal Rangers v ČR nebo jejich pobočnými spolky.

Programová náplň

Hlavním obsahem setkávání RR je život v přírodě (děti učíme tábořit, poznávat přírodu a chránit ji, pracovat s nářadím, s lanem a zacházet s ohněm, …). Tématicky neoddělitelné jsou pak oblasti zdraví a vztahů. Děti mají možnost vstoupit do systému „získávání odborností“ z nejen dospěláckého života. Programová náplň je přizpůsobena věku dětí a vychází z křesťanských základů a idejí. Hlavním tématem prostupuje i oblast vztahů a zdraví.

Aktuálně je program zaštítěn sborem ´Církve Bratrské (Soukenická 15, Praha 1) včetně pojištění dětí při pořádaných akcích.

Komu je  program neveklovských RR určen

Aktuálně přijímáme děti navštěvující první stupeň ZŠ. Schůzek RR se však mohou zúčastnit i děti nepřihlášené. Předáním kontaktních údajů na zástupce rodičů považujeme děti za přihlášené. Ti pak dostávají pravidelné informace o schůzkách a činnosti prostřednictvím mailu či SMS.

Aktuální informace naleznete v sekci „Aktivity – Royal Rangers Neveklov“

Kontakty:

ing. Josef Tezner; m: 739 189 363

Tomáš Trávníček; m: 604 207 997

mail: rr.neveklov@seznam.cz

Mistr Jan Hus zemřel mučednickou smrtí proto, že neodvolal to,
o čem byl přesvědčen, že je pravda. Kdyby to udělal, zapřel by sám
sebe a především svého Mistra Ježíše Krista. Jan se nepovažoval za
majitele pravdy. Jako pravdivé prezentoval Boží slovo. Učil, že církev
má dbát na kristovské etické normy, jako jsou: Věrnost, poctivost,
vzájemná úcta, solidarita, milosrdenství. Chtěl církev čistou
a spravedlivou. Učil lidi, aby podle těchto norem žili a kněží aby šli
ve všem příkladem.

Jistě, některé jeho myšlenky předčily dobu a tak se ve své době mohl
jevit jako heretik. To však jen těm, kteří si nedali práci přemýšlet nad
jeho učením a ochotně přijímali lživá nařčen í postavená na
úmyslném, či neúmyslném nepochopení jeho učení. Trochu to
připomíná dnešní dobu, kdy mnozí lidé snadno přijímají a na
sociálních sítích prezentují neověřené informace. I v dnešní době, se
někteří lidé snaží překroutit pravdu, dokonce i zpochybnit pravdivost
historických událostí.

Dnes žijeme ve svobodné zemi a máme svobodu projevu. Ale i ve
svobodě se můžeme dostat do situace, kdy říci pravdu, postavit se za
spravedlnost, zastat se utlačovaného, může znamenat vážné
komplikace, vystavení psychickému nátlaku, ztrátu zaměstnání, nebo
dokonce v ojedinělých případech ohrožení na životě. Kéž je nám náš
Mistr Jan Hus příkladem odvahy. Pravdy a své cti si vážil více, než
vlastního života.
Prof. ThDr. Jan Milíč Lochman, významný český exilový protestantský
teolog a filozof minulého století napsal: „Jde o to, nejenom správně
učit, ale především poslušně žít. Nejenom pravdu poznávat, ale i
zastávat.“

Proč nemohu odvolat

Neodvažuji se podrobit koncilu podle znění, které mi nabídli,
jednak proto, že bych musel zavrhnout mnohé pravdy, které,
jak jsem od nich slyšel, nazývají pohoršujícími, jednak proto,
že bych se musel snížit na křivopřísežníka tím, že bych odvolal.
Doznal bych tak, že jsem hlásal bludy, čímž bych velice
pohoršil Boží lid, který ode mne při kázáních slyšel opak…
Hřešil bych předně tím, že bych odstoupil od pravdy, za druhé
bych křivě přísahal, za třetí, že bych dával pohoršení. Věřte,
že je pro mne lepší zemřít, než padnout do ruky Páně, a snad
do ohně a hanby věčné, kdybych se vyhýbal okamžitému
trestu.

List neznámému člověku, kterého Hus nazívá „otcem“,
v Kostnici kolem 20. Června 1415