1. Královská 16,29-17,24
Achab byl Izraelský král, který kraloval v Samaří 22 roků. Dělal to, co je zlé v Hospodinových očích víc, než všichni jeho předchůdci. Měl za manželku Jezábel, dceru krále Sidóňanů. Oba ve velké míře obětovali Baalovi a dalším pohanským bohům a nic si z Pána Boha nedělali.
Za králem Achabem přišel Boží prorok Elijáš a oznámil dobu sucha. Elijáš tuto dobu přečkal na jednom místě, kde se o něj Pán Bůh staral, aby měl co jíst a pít. Starala se o něj také vdova ze Sarepty, která mu upekla placky z posledních zásob, které doba měla a Pán Bůh udělal zázrak, že neměla nedostatek, protože jí mouka ani olej neubývali.
Po nějaké době onemocněl chlapec této vdovy a zemřel. Elijáš ho vzkřísil a vdova vyznala: „Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravdivé.“ (1. Královská 17,24)