2 Královská 5:25
Opakování z minula + souvislosti před příběhem:
– Elíša: nástupce Elijáše
spočinul na něm Duch Boží
viděl ‚nanebevzetí Elijáše‘
hned se chopil svého úkolu, nijak zvlášť po Elijášovi netruchlil
rozestoupil vodu, aby mohl přejít pomocí Elijášova pláště, rovnal se Elijáši
měl své následovníky, prorocké žáky podobně jako Elijáš, on sám byl z nich
měl mládence Géchazího – podstatná postava pro dnešek
udělal z užitkové vody vodu pitnou
když se mu děti posmívali, že je plešatý, tak jim zlořečil a roztrhala je medvědice
– Izraelský král Jóram
syn Achaba, dělal to, co je zlé v Hospodinových očích
– Judský král Jóšafat
– Elijáš x vdova + syn x Elíša x vdova + syn
vdova ze Sarepty Šúnemanka
– Nasycení lidu
– Naaman asyrský
Náman
– Byl to velitel vojska aramejského krále, velmi oblíbený muž u krále i veřejnosti, bál se Hospodina, kvůli němu dopřával Hospodin aramejcům vítězství
– Aramejci to byl mimochodem ten stejný národ, se kterým se Izrael co chvíli midlil a byl to ten národ, který způsobil válku, ve které zemřel král Achab a psi chlemtali jeho krev
– Tento urozený muž, ve všech ohledech prostě hrdina, měl jeden problém. Byl malomocný.
– malomocenství– infekční choroba, nemocní byli považováni za spodinu a byli vyobcováni ze společnosti; „Boží trest“ (zde ne tak v případě Námana, ale Géchazího ano)
– Aramejci zajali v Izraelské zemi malé děvčátko, které sloužilo Námanovi, radilo, ať se vypraví za izraelským prorokem (Elíša byl známá osobnost 🙂 )
– Aramejský král poslal Izraelskému králi dopis
– Izraelský král si nevěděl rady, byl si vědom toho, že on nic udělat nemůže, a bál se, že to má být pro Aramejského krále jenom další záminka k boji
– Elíša chtěl, ať přijede Náman za ním, že se postará, aby poznal, kdo je to Hospodinův prorok, Náman za ním přijel a Elíša mu vzkáže po poslovi, aby se šel sedmkrát umýt v Jordánu, že bude zdravý
– Jordán – jedna z nejšpinavějších řek už tenkrát
– Náman měl své představy, jak ho má prorok uzdravit, ty Elíša nenaplnil a tak se naštvaně otáčí a chce odjet pryč
– A tady, kde selhává i ten všemi velmi považovaný a ctěný Náman, se nám do příběhu dostává někdo nový, kdo zachraňuje situaci (a asi taky Izraelcům krk 🙂 ), opět to není nikdo z Izraele, ale aramejci; jsou to bezejmenní bezvýznamní služebníci, kteří trvají na tom, ať Náman k tomu Jordánu jede. Je uzdraven
– Vrací se zpět k muži Božímu, tady si zase všimněte, najednou už s ním nemluví Elíša před sluhu, ale osobně! A nabízí mu odměnu
– Elíša odmítá a Náman před ním vylije své srdce, o tom, že chce sloužit jedinému Pánu Bohu, ale musí se svým králem do pohanského chrámu…
– Tady by příběh mohl zkončit, hezký happyend, vše dobře dopadlo, Náman je uzdravený, Izraelci si uchránili svoji kůži, vyhli se válce…. Ale nekončí!!! Teď teprve vstupuje na scénu mládenec Géchazí
– Sotva Náman poodešel, Géchazímu už to nedalo, chtěl něco pro sebe
– Začal Námanovi vyprávět, jak si to Elíša rozmyslel, že za ním teď někdo přišel, ať mu pošle šaty a peníze
– Náman mu to nadšeně dal, tak přece si vzal :), a Géchazí odchází a svoji kořist si nechává
– Elíša, ale o tom moc dobře věděl, hned si na Géchazího došlápl: „Tak Géchazí, odkudpak?“
– A ta hrozná nemoc – malomocenství, spočinulo na něm
– No řekněte, vyplatilo se mu to? Za pár šatů a pytlík peněz?
NÁMAN ASYRSKÝ
Důraz: 2. Královská 5,1
S Námanem byl Hospodin i přes to, že Náman nebyl z vyvoleného Božího lidu. I přesto o Pánu Bohu věděl. I když my nevíme odkud, sloužil mu, poslouchal ho a vyplatilo se mu to. Kvůli němu provázel aramejce zdar. Vyhrávali, přímo v tomto textu to není napsané, ale já myslím, že hlavně nad Izraelem -> zajatkyně Izraelitka.
Pán Bůh nebyl s Izraelským králem, i přesto, že to byl král, který kraloval nad Jeho lidem, ale byl s aramejcem.
Co si z toho můžeme odnést?
Koloským 3:8-11 Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.
To, že jste se narodili ve věřící rodin, chodili jste od narození každou neděli do shromáždění, do besídky, do dorostu, to vám nepomůže. Izraelskému králi a národu nepomohlo to, že byli vyvolený národ, neznamenalo to, že na ně nikdo neútočil, že si užívali všech výhod, měli se dobře, nikdy jim nic nescházelo…. naopak, když hřešili, přicházel trest. Pán Bůh trestá ty, které má rád, proto, aby se k němu vrátili.
Ten klíč k tomu, kdy patříme Pánu Bohu je v tom, jestli jsme ‚staří lidé‘ nebo ‚noví lidé‘. A to jsou lidé, kteří Pána Boha poslouchají a opravdově ho hledají. Opět si tím nezajistíme to, že se budeme mít vždycky jenom dobře, ale všecko budeme procházet s Pánem Bohem!
GÉCHAZÍ
2. Královská 5, 25
„Odkudpak?“ – Taková hezká otázečka, co? Elíša to moc dobře věděl. Neptal se proto, aby zjistl něco, co nevěděl, ale proto, že Géchazí měl jedinečnou a poslední možnost se ke všemu přiznat. Neudělal to.
Přísloví 5:21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
Jeremjáš 16:17 Mám na zřeteli všechny jejich cesty; neskryjí se přede mnou, před mým zrakem svou nepravost neschovají.
Tato otázečka nám někdy může hodně znepříjemnit život.
Na nás je, jak odpovíme, jestli řekneme pravdu a slíznem si následky, nebo jestli zalžeme. Rodiče, kamarády, vedoucí dorostu tyhle lidi můžeme oklamat. Má to samozřejmě své následky, někdy se třeba na to nepřijde, ale tyhle všechny věci nikdy neschováme před Pánem Bohem. Pravda, Géchazí, měl tu nevýhodu, že lhal proroku Božímu, tzv.‘vidoucímu‘, takže mu to neprošlo :). Ale co to je slíznout nějaké to napomenutí, nebo trest od lidí, proti Božímu trestu a hněvu. V Bibli se píše, že když proti Pánu Bohu hřešíme, tak ho zarmucujeme. Géchazí byl po tomto činu náležitě potrestán. Byl malomocný.
Jak dál?
Přísloví 19:23 Bázeň před Hospodinem vede k životu;
Přísloví 16:3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny
Kam jdeš?
Opět otázka, na kterou neexistuje správná odpověď: domů, do dorostu, do školy…. Jak odpovíme my? Do nebe? Za Pánem Ježíšem do věčného života? Za pekla k věčnému zatracení?
Jan 14:2-6 V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte.“ Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.