„Slovíčka pro děti“ v našem shromáždění připravujeme v úvodu bohoslužby již mnoho let. Jsou krátká, většinou s jednou hlavní myšlenkou; doprovázena nějakou názornou ukázkou, které děti porozumí. Nebo promítneme obrázek – fotku na zeď dataprojektorem a děti si ji mohou prohlédnout.
Některá slovíčka jsme si vymysleli sami, jiná jsme převzali z různých zdrojů – ale už ani nevíme, odkud. Proto prosím odpusťte, že neuvádíme autora – smysl našeho sdílení je pouze ten, abyste mohli najít inspiraci pro vlastní službu dětem.
U některých slovíček uvádíme jen základní nápad a vy si to už doplňte podle svých možností a potřeb. Také prosím si neděláme iluze, že by naše slovíčka byla vždy naprosto teologicky správná – hlavní je přiblížit dětem srozumitelně nějakou biblickou pravdu nebo základní myšlenku.
1. Pracovní rukavice
Ukážeme dětem použité pracovní rukavice – „Ty umí pracovat! Co všechno dokážou?“ – (Děti odpovídají: Natírat, nosit dřevo, přenášet cihly…) Vedle nich položíme hřebík, kladivo. Chceme předvést kouzlo – „Rukavice, pracujte!“… „No tak! Ukažte nám, co umíte!“… „Vezměte kladivo a zatlučte ty hřebíky!“ Nestane se samozřejmě nic. Proč? Protože v té rukavici musí být šikovné ruce, aby pracovaly. Rukavice samy to neumí. Ale když jsou v nich pracovité ruce, jde to. = Sami toho moc nedokážeme. Ale když se necháme naplnit Bohem (DS), zvládneme mnoho dobré práce pro Boží království.
2. Navlečené korálky
Ukážeme dětem navlečený náhrdelník z korálků. „Jsou moc hezké, že?!“
Každý korálek může být jiný a přece je to krásné. Můžete si vyrobit, jaký se vám líbí.
Každý den každý z nás navléká své korálky víry. 1. korálek –znám Pána Ježíše. 2. korálek – jdu do shromáždění. 3. korálek – modlím se k Pánu Ježíši. 4. korálek – jdu do dnešní besídky. 5. korálek – písnička, kterou si za chvíli zazpíváme… atd. A navlékáš korálek za korálkem. Věřit v Pána Ježíše je moc krásné a ty korálky můžeme navíc navlékat spolu.
3. Oblečení pro kluka
Přichází chlapec v legračně navlečeném dívčím oblečení. Koukáme na něj – vždyť se to na kluka nehodí! „Co se hodí pro kluka?“ (Děti odpovídají „Kraťasy, kalhoty, tričko…“)
Jsme-li Božími dětmi, některé věci se k našemu životu nehodí…
4. Vlak v tunelu a dobrý strojvůdce
Jako malý kluk jsem miloval vlaky a jízdu vlakem. Hlavně jsem měl strašlivě rád jízdu tunelem. (Promítneme nebo ukážeme obrázek vlaku – vpředu vlakvedoucí, strojvůdce – který vlak řídí.) Pak promítneme obrázek z okna vlaku. „Co vidíme z vlaku?“ (Děti odpovídají…) „A co vidíme z tunelu?“ (Promítneme obrázek tmy.) „Nic. Tmu.“
Náš život můžeme přirovnat k jízdě vlakem. Něco se daří a my si tu jízdu užíváme. Ale pak najednou je kolem nás „tma“ – nemoc, bolest, trápení, neštěstí…“ Ale pokud vlak tvého života má dobrého strojvůdce – kterým je Pán Ježíš – nemusíš se bát. Je to jen tunel! V tunelu netaháme za záchrannou brzdu, protože víme, že vlak zase vyjede na světlo. Možná, že teď ve svém životě jedeš tunelem a zdá se ti, že je všude tma… Ale Ježíš řídí tvůj život! A zase tě dovede na světlo.
5. Baterie
Ukážeme dětem různé typy baterií. Která asi patří k čemu? Co pohání?… (Děti odpovídají…) Když je ale baterie vybitá, nefunguje… Musíme ji dát do nabíječky a znovu nabít. My víme, že máme sloužit Bohu a někdy si možná připadáme jako vybitá baterie. Nejde to, nefungujeme, nesloužíme, jsme unaveni… Musíme se napojit „do nabíječky“, abychom získali ztracenou energii. Naší „nabíječkou“ je Bůh.
6. Plácačka na mouchy, mucholapka, Biolit…
Ukážeme dětem plácačku na mouchy, nebo muchopalku – případně i spray na vosy, Biolit… „Co to je? K čemu taková věc slouží?“ Jediný cíl – zabít hmyz. Nic jiného nemá v „popisu práce“ Boží nepřítel – ďábel je nástroj zla. A jeho bytí má jediný cíl – zabíjet člověka. Zabít jeho duši. Nic jiného od něj nečekej, neuprosíš ho, aby dělal něco jiného. A jedinou ochranou je být skrytý v Pánu Ježíši. Bůh je silnější než ďábel, musíš ale být pod jeho ochranou.
7. Nůž, kladivo, sirky…
Mohou sloužit, i škodit. Podobné je to s námi. Máme se milovat navzájem, ne si škodit…
8. Opravy a opraváři
Ukážeme dětem nějakou rozbitou věc. Ptáme se a nabízíme dětem různé možnosti = špinavé kalhoty patří do pračky – a ne ke kominíkovi. Rozbitá bota patří k ševci, ne k zubaři. S bolavým zubem jdeme k zubaři, ne k opraváři praček. S hříchem musím jít k Bohu, nikdo jiný mi nepomůže.
9. Umytá okna
Vyčištěná okna – ale když zasvítí slunce, ukáže nám, že jsme to tak dobře nevyčistili – že nám na oknech zůstaly nějaké šmouhy. A my vezmeme hadr a musíme to dát do pořádku. – Někdy si myslíme, že jsme vlastně docela hodní a naše srdíčko je čisté. Ale když na něj „posvítí“ Pán Bůh, najednou vidíme, že nám v něm zůstávají nějaké „šmouhy“ – nějaké ošklivé a nevyznané hříchy. A bude potřeba to dát do pořádku.
10. Kravičky (nebo ovečky, nebo koně… my máme ve sboru farmáře s kravičkami, tak se to hodilo)
Obrázek kraviček na farmě. Znáte je? Víte, jak se jmenují? Víme něco o téhle kravičce? A o téhle? … Ne, nevíme. Ale Janička (farmářka) ví. (Můžete mít u fotky oveček rovnou pastýře.) Proč? Protože je s nimi každý den. Pán Bůh o nás všechno ví, je s námi každý den.
11. Kuřata
Ukázat dětem fotku koupajících se kuřat. Na první pohled to vypadá jako letní pohoda. Ve skutečnosti jsou ta kuřata mrtvá…
Lidé kolem nás jsou na první pohled úplně v pohodě, ale ve skutečnosti jsou mrtvi ve svých hříších. Nevědí to – pomoz je zachránit.
12. Špinavé nádobí (nebo špinavé boty, oblečení apod.)
Ukázat dětem hodně špinavé nádobí. Jedli byste z takového? Asi ne.
Co s tím? Ano, musíme ho umýt, aby bylo zase čisté. My se každý den ušpiníme jako to nádobí. Jsou na nás přichyceny hříchy – zlé věci. Potřebujeme „umýt“. Sami to ale neumíme – udělá to Pán Ježíš, když ho o to poprosíme. (Podobně kartáček + pasta = je potřeba čistit zuby = Bůh čistí naše srdce.)
13. Hledání pokladů
Začneme tím, že děti mají v určeném prostoru najít nějaké překvapení, nějaký „poklad“. Hledání pokladu, nebo hledání borůvek… je příjemné a máme to rádi. Pán Bůh nám připravuje na každý den nějaké malé i velké poklady a my můžeme hledat. Pána Boha těší, když je nacházíme kolem sebe.
14. Opálení
Jste opálení od sluníčka? No nazdar, někdo má opálené jen ruce, nos… Je pěkně vidět, kde na nás sluníčko působí. Stejně tak je vidět a dobře se pozná, kde a jak na nás působí Pán Ježíš. Proměňuje nás.
15. Gumička
Ukážeme dětem tenkou gumičku – natahujeme ji a zkoušíme, kolik vydrží, než praskne.
– Boží trpělivost s námi je úžasná. Jen nespoléhej na to, že ti Bůh bude do nekonečna odpouštět všechno. Bible nám v mnohých příbězích vypráví, že i Bohu někdy dojde trpělivost.
16. Rezerva u auta
Co musí mít auto, aby jelo? Ano, motor atd… Ale hlavně kola. Bez nich nepojede. A co když někde na silnici to auto píchne? Co uděláte? – Musí se vytáhnout rezerva. Rezerva je důležitá. Někdy si lidé sviští tím svým životem a teprve když se něco stane, „vytáhnou rezervu“ – Boha. Ale Bůh nechce být rezerva, chce být kolo, po kterém se jede. Nikdy nepraskne a nemusíte ho nikdy měnit.
17. Škola a proč se učíme?
Ukazujeme různé učebnice – co se naučím z téhle učebnice? A co z téhle? Všechno je to důležité. A proč se učíme? Škola nás připraví na dalších 40 let zaměstnání.
= Bible je učebnice na celý život, i pro věčnost.
18. Svátek zemřelých
Fotky novější i úplně staré – těch, kdo už tady nejsou, kdo zemřeli. Vzpomínáme na ně, měli jsme je rádi? … Neodkládejme smíření, odpuštění. Nezapomeňme
19. Čistý list papíru
Ukážeme čistý list papíru. Co je na něm napsáno? Ještě nic – každý z nás jsme takový čistý list papíru. Ještě nevíte, čím budete, až budete dospělí… Ani nevíte, jací budete. Bůh má pro nás svůj plán a ten plán je skvělý. Chce si tě použít k velkým věcem! Dovol mu, aby on psal do vašeho života váš příběh.
20. Dopis z ciziny
Když nám přijde dopis z ciziny a my neznáme řeč, ve které je napsán, neporozumíme… Potřebujeme tlumočníka, který nám to přeloží. Bible je dopis od Boha, kterému také vždy nerozumíme a potřebujeme tlumočníka. Je jím Duch svatý a rozumí dobře Bohu i nám, on nám to dobře přeloží, abychom porozuměli.
21. Kladka + klíč
Zkoušíme otevřít kladku klíčem, ale nemáme ho pořádně zastrčený. Takže to nejde a nejde, už se zlobíme. „Proč mi to nejde?“ Nějaké dítě by mělo odpovědět, že nemám ten klíč pořádně zastrčený – pak to zkusím a pohodlně odemknu. Jestli chceme být Bohu užiteční, musíme se mu CELE odevzdat. Napůl nestačí.
22. Rychlobruslař
Příběh rychlobruslaře, který jel závod, jak nejvíc uměl. Dal do toho všechno a vyhrál. Ale co to? Po závodě byl diskvalifikován! Protože v jednu chvíli vyjel bruslemi z dráhy. A i když do toho závodu dal všechny své síly, byl to zbytečný závod. Stejně tak my, pokud nenásledujeme Pána Ježíše, jedeme zbytečný závod.
23. Leopardí mládě
V jedné domorodé vesnici jeden lovec zabil leopardí samici. Zbylo po ní mládě, tak ho chtěl taky zabít. Ale děti z vesnice ho hodně prosily, aby leopardí koťátko nezabíjel, že je hodně roztomilé a že si ho nechají a ochočí a vycvičí… Lovec si leopardí mládě nechal a staral se o ně. Náčelník ale varoval, aby mládě nenechali žít, že z něho vyroste velké zvíře a to bude nebezpečné. Ale děti ho tolik chtěly… Mládě zůstalo ve vesnici. Když vyrostlo, roztrhalo lovce, který se o ně staral a živil ho. Hřích je jako leopardí mládě. I „malý“ hřích vyroste, když si ho necháme. Pán Ježíš, jako dobrý náčelník – nás varuje. Nenechávejte si ani malé hříchy ve svém životě.
24. Hezká krabička
Ukážeme dětem krásně zdobenou krabičku, chválíme si ji, obdivujeme. Ale když ji otevřeme, je prázdná. Divíme se tomu. Pak ukážeme dětem „ošklivou“, nezdobenou, obyčejnou krabičku. Nic na ní není hezkého, ale když ji otevřeme, jsou tam dobrotky (a každý si může vzít.) = I hezky oblečený člověk může mít prázdné nitro a naopak člověk v obyčejných nebo špinavých šatech může být plný dobra a lásky. Proto nikdy nesuďme člověka podle šatů, ale dívejme se na jeho nitro. (Podobně krásné jablíčko může být shnilé a jablíčko s ošklivou slupkou může být sladké a chutné a uvnitř zdravé.)
25. Chleba
Příběh – dva bráškové, kteří často vybírali v jídle, najednou začali odmítat chleba. Že jim nechutná a že mají raději čokoládu a bombóny… Maminka se tedy rozhodla, že jim bude dávat jen dobrotky, které chtějí – dortíky, šlehačku, čokoládu, bombónky apod…. Jenže po čase už to kluci nemohli ani vidět a prosili maminku, aby jim to nedávala, že mají chuť na chleba. A byli moc rádi za chleba s máslem.
Ježíš říká, že je chléb života – ne kremrole nebo bombón. Chléb je základ naší potravy a nemůžeme bez něj být. Stejně tak bychom se měli sytit Božím slovem.
26. Šnek s ulitou
Šnek má svou ulitu a v případě nebezpečí ví, že je pomalý a nepříteli neuteče – a tak se schová do ulity a je v bezpečí. My před hříchem taky neutečeme, ale můžeme se ukrýt – schovat – v Pánu Ježíši. Jako šnek neodkládá ulitu, neodkládejme my Pána Ježíše, buďme pořád s ním.
27. Kompas (buzola)
Ukázat dětem – kam ukazuje střelka? Pořád na sever. A stejně tak má náš život stále ukazovat na Pána Ježíše. Aby lidé poznali, kam mají jít a neztratili správný směr.
28. Smrkové semínko
Ukážeme dětem malé semínko ze smrkové šišky. Pak na obrázku velký vzrostlý smrk. Vyrostl z toho semínka. Vy děti jste malá semínka, ale Bůh dává růst – má s námi svůj plán. A znamená to, že když budeme poslouchat Boha, vyrosteme k užitku.
29. Nevidím
Vedoucí vede dítě se zavázanýma očima před ostatní děti a přesně podrobně říká, kde co je za překážku. Provede je hladce dopředu. Pak může pár kroků udělat dítě se zavázanýma očima samo. Moc to nejde. Když ho vedeme, je to lepší. Někdy bloudíme tímto světem jako slepí a narážíme a nevíme, kudy máme jít. Ale když nás Bůh vede za ruku, jde to líp. Věřte proto Bohu, že vás vede správně.
30. Špona v oku
Pracoval s bruskou a vlítla mu malá kovová špona do oka. Velmi to bolí a musel zajít k očnímu lékaři, aby mu šponu z oka vytáhl. Uvědomil si, že měl mít ochranné brýle. A taky pochopil, že našeho Boha bolí i malý náš hřích, všechno co uděláme špatně. Jako ta špona v oku. Pak musíme k Pánu Ježíši, aby nám hřích odpustil. Ale příště, příště si musí vzít chranné brýle = nechat se ochránit Bohem od hříchu.
31. Rezavé kolo
Ukázat dětem obrázek úplně starého a rezavého kola. Duše vyfouklé, zvonek nezvoní, řetěz je spadlý a všechno je rezavé. Tohle kolo už nejezdí… Když se o kolo dobře nestaráme, zreziví. = Musíme se dobře starat o svou duši, aby nezrezivěla jako to kolo.
32. Schované bombónky
V určeném prostoru ukryjeme sáček bombónů. Děti hledají – navádíme je, ať se koukají všude a hledají pozorně. Když najdou, ptáme se, jak musely hledat… (Nestačilo sedět v lavici, ale musely jít a hledat.) Závěr: Když hledáme Boha, musíme být aktivní a pořádně se dívat všude. Bůh se nám dá nalézt.
33. Majáky
Víte, co je maják? (Ukázat – promítnout obrázek a vysvětlit, jaký je smysl majáku na moři.) A taky že loď, která nedbá na výstrahu majáku, pluje ke smrti. Náš život – vše co každý den děláme – je taková plavba lodi na moři. Potkávají nás slunné dny i bouřky, někdy máme pocit černé noci. Ale můžeme bezpečně plout, protože máme kolem sebe „majáky“, které nám ukazují na nebezpečí – např. Bible, rodiče, kazatel, učitelé v besídce… Snaží se nás zachránit – vyhýbejte se nástrahám a nebezpečí.
34. Vysvědčení (ke konci školního roku)
Jaké jste měli vysvědčení? Jaké známky? Něco se podařilo, něco ne… A někdy se snažíme, jak to jde a líp to prostě nešlo a samé 1 mít nebudeš… Myslíte, že do Božího králoství mohou jen děti se samými 1? Ne – musí mít vyznamenání? NE! Bůh nás nehodnotí podle našich známek ve škole; ani nedává známky za to jak se modlíme, ale záleží mu na tom, jak máme čisté a upřímné srdce.
35. Prsty na ruce
Připravíme si kostičky a marně se snažíme postavit něco jen malíčkem… Povzbuzujeme ho: „No tak se neboj, vezmi tu kostku a přidej ji k támhleté…“ Skončíme nějak tak, že „Ty malíčku jsi nějaký nešikovný, pozveme si raději palec, to je silný chlapík!“ A zase se snažíme udělat něco jen palcem a povzbuzujeme ho „No tak, nedej se zahambit, vždyť jsi takový silný chlapík!“ Ale nejde to. Sám malíček, ani sám palec… ale ani sám ukazováček nic nezmohou… Ale společně celá ruka udělá mnoho práce a když ještě máme ruce dvě, to je teprve paráda!!! Sám nic nedokážeš, ale ve sboru je nás hodně a společně uděláme velký kus Božího díla.
36. Olympiáda
Sledujeme olympiádu a vidíme, jaké úsilí stojí medaile. Sportovci trénují několik let, namáhají se a musejí si mnoho věcí odřeknout. Potřebují správnou životosprávu a neustálý trénink. Musejí pořád trénovat, aby byli nejlepší. V rozhovorech s novináři zaznívá, že pro sportovce je to nejvíc, čeho mohli dosáhnout (pustit rozhovor s vítězem.) Úžasný úspěch, největší v kariéře. Zlatá omympijská medaile! Je něco víc, než zlatá olympijská medaile? Ano, věděla bych o něčem… Cennější je Boží odpuštění. Bůh nabízí spasení všem, nemusíš ani sprintovat na čas.
37. Dálnice a hrbolatá cesta
(Obrázek dálnice) To to frčí! Obrovskou rychlostí. Taková dálnice, no to je věc! To se nám líbí, předjíždíme jeden kamión za druhým a cesta nám pěkně utíká… Ale k dědovi a babičce vede úzká a kamenitá cesta (promítnout) a my teď chceme jet k dědovi a babičce… Rozmysli si, kam vlastně chceš jet. Jestli krásně frčíš velkou rychlostí po dálnici hříchu, dojedeš do pekla. Ale pokud se chceš dostat do Božího království, Bible píše, že musíš jít po úzké cestě.
38. Počítáme…
Dnes budeme trochu počítat. Kolik máš rukou? Kolik máš očí? Kolik máš nohou? Kolik máš vlasů? … Nevíš? Tak počítej! A pořádně!… Nejde to, že? A přece náš Pán Bůh tě tak dobře zná, že má i spočítány všechny tvé vlasy. Můžeš mu důvěřovat.
39. Opuštěná ptačí vajíčka
Promítneme dětem ptačí hnízdečko, kde se ptačí rodiče starají o svá vajíčka a pak ptáčátka… Děti vědí, že bez pomoci rodičů by ptáčátka umřela. Pak promítneme obrázek opuštěných vajíček v hnízdě. Co se stalo? Vajíčka jsou opuštěná. Ptačí rodiče asi zakousla kuna nebo se stalo nějaké jiné neštěstí. Ve vajíčkách jsou bezbranná mláďátka a už se nevylíhnou. Zahynou. Je to velmi smutné, ale přesně to by se děti stalo s námi, kdyby nás opustil Pán Bůh. Bez něj zahyneme. Důvěřujme Bohu, že se o nás dobře stará a že nás neopustí.
40. Hlas maminky
(Domluvíme předem spolupráci s rodiči.)
Na stupínek postavíme 4 děti zády k lidem a volají na ně (jménem) 4 maminky. Když poznáš tu svou, otočíš se. Každý poznal. Proč? Je s ní pořád, každý den, dobře zná její hlas, mluví s ní… Budeš-li s Bohem často, dobře poznáš jeho hlas. (Ovce poznají hlas svého pastýře.) Proto se snaž trávit s Bohem co nejvíc času, ať poznáš jeho hlas a ať tě může vést životem.
41. Ozvěna
Víte děti, co je ozvěna? Už jste ji někdy slyšeli třeba někde v horách? Co na vás volala? To, co jste zavolali vy, že ano? Také lidé kolem nás nám budou vracet to, co jim dáváme. Je to jako ozvěna. Dáváš hněv – a lidi kolem tebe budou na tebe možná zlí. Dáváš lásku – a lidé ti začnou vracet lásku. Rázem bude na světě o hodně lásky víc…
42. Baterka
Mám baterku v kapse, svítí, ale světlo nevidím. Je to na nic. Jestli chci, aby mi posvítila, musím si ji vzít do ruky a namířit před sebe. Držet ji před sebou, aby mi posvítila na cestu. Stejné je to i s Pánem Ježíšem – musí mi svítit na cestu.
43. Tygr (popř. lev)
Když jsme ještě bydleli v Liberci, chodili jsme často do ZOO: Stáli jsme u mříží se lvy a tygry a líbilo se nám dívat se, jak leží, nebo se procházejí nebo žerou nějaké maso. Bylo to zajímavé a bezpečné. Obzvlášť jeden, vzácný bílý tygr se nám líbil. Jmenoval se Paris. Pozorovali jsme ho a on nás a uvědomovali jsme si velmi dobře, jak veliká síla je v něm. Síla, zavřená za mřížemi. Boží nepřítel, ďábel, je taky taková veliká síla, spoutaná Ježíšovým vítězstvím na kříži. Je žíš je vítěz, ale ďábla nesmíme pokoušet, je pořád nebezpečný. Jen se musíme držet za těmi mřížemi, nelezme mu do klece, neotevírejme mu své životy, nezvěme ho do svého života. Za mřížemi Ježíšova vítězství jsme v bezpečí. Uvnitř klece už ne. Roztrhá nás.
44. Umyté prase
Obrázek úplně zabláceného špinavého prasete. To je smradu, že? A válí se v tom bahně i ve svých výkalech, tohle byste jako domácího mazlíčka určitě nebrali… Obrázek další – umyté prase. Je čisté a určitě se nám líbí víc. Ale umyté prase je pořád prase. Stejně tak my, i když jsme omytí Ježíšem, jsme stále jen hříšní lidé a musíme se nechat stále očišťovat. Hříchu neutečeme, stále se nás drží.
45. Různé svíce
Zapálíme před dětmi svíce různých velikostí. Čajové, aromatické, běžné domácí do svícnu, kostelní velké, dortové malé, hřbitovní apod… Která se vám nejvíc líbí? Co mají společné? Světlo, plamen. … Každý z nás je jiný. Někdo je jako malá dortová svíčka, někdo už se cítí jako malá stará ohořelá svíčka, jiný by řekl, že je tahle veliká. Co ale mají ty svíčky společného? Svítí jasným plamenem. Jejich úkol je hořet, svítit, hřát. My jsme tady se shromáždění taky takové svíčky. Ale nemáme jen sedět jako pecky – jako svíčka zavřená v šuplíku. Máme hořet, svítit a hřát Božím plamenem.
46. Chytni tyčku!
V úvodu hra – házím dětem před sebou tyčku, jestli ji chytí. (Nebo míček, nebo bombón.) Musíš být ve střehu, připraven, abys ji chytil a držel. Máš dobrý postřeh. Když nám Bůh nabízí spasení, neváhej a neotálej; chňapni po něm a drž. Možná už nebudeš mít další šanci. „Nyní je den příhodný, nyní je den spásy.“
47. Bílé krajnice
Na dobré i na špatné cestě nás bílé vodící čáry na krajích upozorňují, abychom nesjeli z cesty. Jako vodící čáry nás na cestě za Pánem Ježíšem vedou rodiče, kamarádi, Bible, kazatel, besídka… pomáhají nám projít těžkými úseky a zároveň nás upozorňují na nebezpečí – abychom nesešli z cesty za Pánem Ježíšem.
48. Těžký kámen (břemeno)
Můžeme připravit před děti opravdu těžký kámen nebo kbelík s kameny – dostatečně těžké břemeno, které malé dítě nemůže uzvednout. Děti zkouší, nejde jim to. Ale s pomocí tatínka to jde. = Na některé věci ve svém životě sami nestačíme. Ale Bůh ano. Je připravený nám pomoci, stačí si o tu pomoc říct. Nese naše břemena s námi.
49. Barva pleti
Ukazujeme dětem obrázky dětí z různých koutů země – liší se barvou pleti. Ale všechny ty děti si chtějí hrát, smějí se apod… Jsou to děti a Ježíš je má všechny stejně rád, nezáleží mu na barvě pleti a na tom, jak kdo vypadá. = Také my nemáme dělat rozdíly mezi lidmi (dětmi), jakou má kdo barvu pleti nebo jaké má oblečení. Máme mít všechny stejně rádi.
50. Autoškola a dopravní značky
Ukazujeme dětem dopravní značky a ony říkají, jak se značka jmenuje. V autoškole, když se chcete naučit řídit auto, musíte se naučit dopravní značky a pravidla silničního provozu. A to je všechno? Můžete pak už na silnici? Nee. Je potřeba také sednout za volant a vyjet na silnici a zkusit si to a naučit se řídit. = Bible nás učí, jak správně žít. Jak se modlit, jak poslouchat Pána Boha, jak ho uctívat… Ale nestačí to jen číst, musíme také „jezdit“ = učit se podle Bible také žít.