101. Sněženky
Patří mezi první jarní květinky (obrázek nebo přímo květinky). Jsou to sněženky – hrdinky! Zvednou svou hlavičku i v mrazu a pod sněhem a bojují, aby se dostaly ze sněhu na sluníčko! Děti, buďme statečné jako sněženky, nezalekněte se hned, když se něco nedaří. Pán Ježíš vám dá sílu bojovat a jít za ním, jako jdou sněženky za sluníčkem.
102. Pohádka o jablůňce, která chtěla mít hvězdičky
Vymyslíme si a vyprávíme dětem pohádku o tom, jak jedna mladičká jablůňka se těšila na svoje první ovoce – na jaře rozkvetly první kvítky a ona si pořád představovala, jaké asi bude její ovoce, nevěděla… A protože každý den v noci se jí nad hlavou rozsvěcely hvězdičky, zatoužila po tom, aby její ovoce byly hvězdičky a těšila se ještě víc. Na podzim na ní dozrávala kulatá jablíčka a sluníčko zbarvilo její jablíčka do červena. Když byla krásně zralá, babička s dědečkem jablíčka ze stromečku očesali do košíčku. (Vytáhněte odněkud krásně červené jablíčko.) Jablůňka byla trošku smutná, že její ovoce jsou kulatá jablíčka, těšila se, že bude mít hvězdičky. Ale pak se stal zázrak. Dědeček vytáhl z kapsy nůž a jedno jablíčko rozkrojil (vytáhneme nůž a rozkrojíme). „Co vidíte, děti?“ Hvězdičku. Pán Bůh schoval pro jablůňku hvězdičky dovnitř jejích jablíček, aby měla radost. Pán Bůh ví, co je pro nás nejlepší.
103. Preventivní prohlídka – zkouška skuchu
Znáte to – vyzkoušet očka, změřit, zvážit, taky naše zdravotní sestřička vždycky zkouší sluch. Postavíte se k ní takhle bokem, asi 6m od ní a ona šeptá nějaká slovíčka a vy je musíte správně zopakovat. (Můžeme si to vyzkoušet, děti opakují…) Někdo rozumí dobře, někdo hůř a to je pak průšvih. Představte si, že by vám někdo řekl, že máte odbočit vpravo a vy byste odpočili vlevo a dojeli byste úplně nějak jinam. Nebo třeba místo „nejdi tam!“ byste rozuměli „Jdi tam!“ A tam by na vás čekalo nějaké ošklivé nebezpečí. Bůh nám ukazuje a říká, kam můžeme jít a je to bezpečné – a kam určitě chodit nemáme. Taky nám pomáhá se v různých chvílích dobře rozhodnout. A musíme mu dobře rozumět a poznat jeho hlas, abychom neudělali chybu a nedostali se do nějakých velikých potíží. Někdy rozumíme špatně, protože neslyšíme dobře – je kolem nás veliký rámus nebo nedáváme pozor. Tak dávejme dobrý pozor a dobře poslouchejme, kam nás Pán Bůh vede.
104. Bůh to vidí a je vždycky připravený nám pomoci
Byla jsem se svými dětmi na dětském hřišti. Hrály si a bavilo je to, byli jsme tam sami. A najednou se přiřítila skupinka asi 8 mladých lidí, kteří byli hodně hluční, motali se a dělali různé nepěkné věci. Přišli až blízko nás a začali nás obtěžovat. Nadávali nám sprostě, posmívali se nám, chtěli se s námi strkat a bylo to moc nepříjemné. Museli jsme se dát na ústup a dva z nich už na nás doráželi opravdu hodně a musela jsem se postavit před děti, abych je chránila. Připravovali jsme se na ústup. Ale než jsme se stihli od prolézaček vzdálit, zahoukaly policejní sirény a do areálu vjelo policejní auto. Vystoupili dva policisté a ptali se, jestli nemáme nějaké problémy s tou skupinkou výtržníků a taky je hned „hnali“ z hřiště pryč. My už jsme se taky rozhodli jít domů, policejní auto jelo ještě kousek za námi, aby nás ti zdrogovaní a opilí lidé nesledovali. Víte, proč nám tak rychle přijeli na pomoc? My jsme je přece nevolali?!
Protože na tom dětském hřišti je kamera, která promítá na policejní služebnu všechno, co se na hřišti děje. A když policisté viděli, kdo na hřiště přišel a že nás začali obtěžovat, na nic nečekali a vyjeli nám na pomoc. – My si ani někdy neuvědomujeme, že náš Pán Bůh nás opravdu stále všude vidí. Pořád. I když to někdy ani nechceme a raději bychom se schovali… Ale nejen, že nás vidí, ale je vždycky připravený jít nám na pomoc. I když ho třeba ani nezavoláme, je připravený nám pomoci.
105. Jsi alobal nebo ubrousek? (pomůcky alobal, ubrousek a miska s vodou)
Ukážeme dětem alobal a vyzkoušíme, jestli saje vodu. Ne, nedaří se, voda po alobalu steče. A pak vyzkoušíme ubrousek – ano, ubrousek vodu krásně nasákne, až je celý mokrý. Když jdeme děti do shromáždění nebo do besídky, nebuďme jako alobal, po kterém Boží slovo odteče pryč a je to, jako bychom to vůbec neslyšeli. Ale buďme jako ubrousek, který Boží slovo krásně nasaje a to nám pak přinese veliký užitek.
106. Odrazová sklíčka na patníku
Promítnout obrázek patníku u silnice. Děti vědí, co to je 🙂 K čemu slouží? Patníky nemají vlastní světlo, ale tzv. Odrazky. Ty v noci odrážejí světla aut, která se k patníku blíží, takže auto vidí, kde končí silnice a kam nemá jet. My jsme jako odrazky, které nemají vlastní světlo, ale svítí světlem, odraženým od Boha. Máme ukazovat lidem cestu, aby nešli do zatracení.
107. Neštovice
Vilík má neštovice, Martínek zrovna taky. Kdo z vás už měl neštovice? Na těle se vytvoří malé puchýřky, které hodně svědí a proto je maminky natírají bílým pudrem. (Obrázek dítěte s natřenými neštovičkami.) Vidíte? Už na dálku bílé puntíky prozrazují, že dítě má nemoc – plané neštovice. Každý to vidí, a dá si dobrý pozor, aby se k nemocnému nepřiblížil nebo se ho nedotkl. Protože hned byste tu nemoc mohli dostat taky, když byste se nemocného dotkli.
Hřích je taky hrozně nakažlivý, jako smrtelná nemoc, ale často ho nepoznáme a pak se od kamaráda můžete nakazit špatnými věcmi. Ale Pán Ježíš uzdravuje od všech nemocí, i od každého hříchu.
108. Zrní, vysypané u cesty.
Na vesnici v době žní je u cesty hodně zrníček obilí. (Promítnout fotku.) Kde se tam vzalo? Spadlo z valníků traktorů, které vezly obilí z pole domů. A když byste k té silnici přišli ráno, když je ještě klid a po silnici nejezdí moc aut, uvidíte něco zajímavého. Všude u zrníček se pohybují myšky a vrabčáci a sbírají ta zrníčka a cpou se jimi, kolik jen mohou. Krmí se dosyta a nebojí se ani traktorů, ani aut, ani že je chytí kočka. – Nebojme se přicházet k Pánu Ježíši pro potravu, nenechme se ničím odradit.
109. Dovolená
Tetu Jitku bolel zub a potřebovala rychle k panu zubaři. Tak se vydala na polikliniku a došla ke dveřím ordinace, kam běžně chodí. Jenomže jsou prázdniny, takže na dveřích byla veliká cedulka s nápisem DOVOLENÁ. Šla k druhé ordinaci a tam byla taky DOVOLENÁ. Musela s bolavým zubem až do okresního města, aby jí pomohli. Ale nemusíte mít děti obavy, že by Pán Bůh měl někdy dovolenou nebo prázdniny, vždycky je připravený nám pomoci.
110. Fleky na košili
Ukazujeme dětem, že máme flek na košili (tričku…). Co teď s tím? No, můžu to zkustit utřít ubrouskem… nebo takhle přikrýt svetrem nebo si na to dát mikinu a nikdo nic neuvidí. Je to dobré řešení? Pro první chvíli to vypadá jako dobrý nápad, ale nemůžu přece pořád chodit a zakrývat fleky na košili 🙂 Co s tím flekem musíme udělat? Musíme ho vyprat, jen utřít nestačí. – Také své hříchy musíme nést k Pánu Ježíši, ať nám od nich pomůže, ať je „vypere“ a ony úplně zmizí. Jen schovávat je nestačí.
111. Dobře vybírejte!
Máme připravenou skleničku čisté a skleničku špinavé vody. Také jedno hezké a druhé shnilé jablíčko. Ptáme se dětí, jaké vody by se napily? Kterou by si vybraly k pití z těch dvou skleniček? A které jablíčko by si vybraly k jídlu? Určitě ne to shnilé…
Ano, umíte dobře vybírat. Ale někdy se musíte pozorněji rozhodovat – třeba mezi programy v TV nebo mezi tím, co nabízí PC musíme také vybírat. Vybírejte proto ne ošklivé a zlé věci, ale dobré a zdravé.
112. Pohádka o princi a drakovi
Připomeneme dětem nějakou pohádku, kde princ vysvobodil princeznu z moci draka (Bajaja apod.). Znáte nějakou takovou pohádku? Představte si, že v Bibli je podobný příběh. Pán Ježíš přišel na tento svět, aby nás vysvobodil z moci draka – Satana.
113. Rozbité auto
Rozbité auto – startér. Nejde se vůbec rozjet, neuděláte nic, bez startéru se auto prostě nerozjede… Modlitba je startér pro náš život. Bez modlitby neuděláme nic.
114. Zlatá medaile (připravit si pro děti „zlatou“ čokomedaili)
Zahrajeme si hru – kdo nejdéle zadrží dech. O zlatou medaili. Tak pozor, nadechnout – a kdo vydržel nejdýl? Skvělé! Můžeme to zkusit ještě jednou, jestli bude stejný vítěz?…
No, byli jste úžasní, medaili si zasloužíte všichni. – V nebi dostane odměnu každý. Každý, kdo „doběhne“ do cíle.
(Popř. pokud máte prostor, dejte možnost dětem běžet úsek START – CÍL.)
115. Nedokonalá kresba (je dobré, aby slovíčkář pro tuto neděli byl mámou nebo tátou)
Ukážeme dětem dětskou kresbu malého dítěte – to je obrázek, co! Jaké má krásné barvy! A tady ten panáček má hezounkou ručičku – co na tom, že jenom jednu… A tady z toho křivého domečku bez oken tak hezky stoupá kouř (apod…) Víte, proč se mi obrázek tak moc líbí? Kreslila ho naše Lucinka, je to kresba z lásky a od srdce. A protože mám ráda Lucinku, moc se mi líbí i její kresba. – Pán Bůh nás má rád a ví, že když se modlíme, jde to od srdce. Co na tom, že se ještě moc modlit neumíme a pleteme slova a někdy ani nevíme, co říct! Líbí se mu naše modlitby, i když jsou všelijak nedokonalé.
116. Myčka
Kdo rád myje nádobí? Máte doma raději myčku? Mýt nádobí je velmi důležité, nemůžeme jíst ze špinavého a za chvilku bychom měli na talířích a v hrncích plíseň… – My jsme nádobí, které má být čisté. A je potřeba nechat se umýt od zlých věcí. Pán Ježíš nás umývá od hříchu.
117. Vítěz v boji
Tři malé děti se daly do boje proti tátovi. Snaží se ze všech sil, ale za chvilku je jasné, kdo vyhraje – táta je silnější, je větší, je to prostě borec! – A děti se po chvíli chtějí přidat na jeho stranu – ví totiž, že s tátou vyhrají. Přidejme se na stranu Pána Ježíše, je to vítěz všech bojů, vyhrál i nad smrtí! Je to ten největší borec.
118. Hlas pastýře
Strejda na výletě na horách. Všude kolem cesty se pásly ovečky a kozičky – chtěl si nějakou pohladit a přišel blíž, promluvil na ně laskavě, ale ony utekly a nedůvěřovaly mu. A pak na stráni zahalekal pastýř a ovečky i kozičky rychle spěchaly k němu. Poznaly jeho hlas. V Bibli je napsáno, že ovečky poznají hlas svého pastýře. My jsme Boží ovečky a když Pán Bůh, náš pastýř, na nás zavolá, máme rychle pospíchat k němu.
119. Píchni se špendlíkem
„Potřebujeme dobrovolníka, ale hodně statečného 🙂 “ Klidně můžeme vybrat více dětí, třeba 3,4… Každému dáme do ruky velký špendlík a vyzveme je, ať se pořádně hluboko píchnou špendlíkem do prstu. … Proč ne? – Protože to bolí. Pán Ježíš vzal na sebe náš trest za hříchy. Nechce, aby vás to bolelo, proto vzal tu bolest na sebe.
120. Jeden dílek z puzzle
Ukážeme dětem jeden dílek z puzzle a ptáme se, jaký je to obrázek… Ne, z jednoho dílku nepoznáme, jaký se celý obrázek. Potřebujeme další dílky (můžeme ukázat poskládaný celý obrázek nebo obrázek na krabičce od puzzlí). My každý jsme dílek z puzzlí, které ukazují obrázek Boha. Z jednoho z nás ale lidé nepoznají, jaký je náš Bůh. Teprve když jsme všichni spolu, lidé poznají, jaký je Bůh. = Jsme součástí církve, nekaz obrázek tím, že budeš někde sám. Patříš do Kristovy církve, bez tvého dílku to nebude ono.
121. Leták z Penny (nebo z Alberta, Kauflandu, Tesca…)
Ukazujeme dětem leták, na kterém jsou zřetelně označeny slevy. Vybíráme si, co si nakoupíme: „A tady dokonce sleva 50%! No to už se parádně vyplatí! Vezmu hned 3 kusy!“ 🙂 Prrohlédneme celý leták a divíme se: „Ale počkat! Nenabízejí nic zadarmo!!!“ Ptáme se dětí, proč obchody nenabízejí nic zadarmo – protože zadarmo není nic, že jo.
Jenom Bůh nabízí něco zadarmo – nabízí ti spasení… Ježíš už zaplatil, ty platit nemusíš. Stačí ten dar přijmout.
122. Brýle
Příběh o nových brýlích, že když si je kamarád vyzvedl v optice a nasadil, tak krásně viděl a všemu se divil, jak je to ostré – a ostatní se smáli, že přece takové je to pořád… (Nebo můžeme vyzvat nějakého kamaráda s brýlemi, ať si nasadí jiné – moje – nebo si dvě děti vymění svoje brýle a ptáme se jich, jak vidí…) Když máme správné brýle, vidíme všechno lépe – lidi, i nápisy a celý svět. Je důležité mít správné brýle.
Víte, jaké jsou Boží brýle? To je Bible. Když se na věci i lidi kolem sebe díváme přes Bibli, uvidíme je jinak a lépe. Uvidíme všechno jasnější a uvidíme to správně – tak, jaké to opravdu je. Učme se proto dívat se na všechno přes Bibli.
123. Horkovzdušný balón
Ukázat obrázek letícího balónu a vymyslet si příběh, jak z nějaké dobrodružné výpravy utíkají dobrodruzi z džungle v horkovzdušném balónu, a mají ho naložený zlatem, které našli ve starém chrámu. A nějací domorodci se je snaží dostihnout, chtějí je zabít. Balón je příliš těžký a nechce vzlétnout, pořád se drží při zemi. Aby ho odlehčili, jsou dobrodruzi nuceni se rozhodnout, jestli z koše balónu vyhodí zlato nebo člověka… My se také každý den rozhodujeme, co odhodíme, aby nás to nezatěžovalo na cestě za Bohem.
124. Navigace
Trefíte k nám? (Začnu složitě vysvětlovat, vracím se po trase, špatně odbočím vpravo – vlevo…) – Takhle byste k nám asi nedojeli, možná byste i zabloudili. Možná bude lepší zapnout navigaci. Když neznáme cestu, poradíme se. Mnoho lidí hledá cestu k Bohu, nevědí, kudy a marně bloudí. Cesta k Bohu je Pán Ježíš a tou správnou navigací je Bible.
124. Omalovánka (Omalovánku si předem připravíme podle potřeb slovíčka.)
Ukazujeme dětem vybarvenou omalovánku. Některý obrázek je jen začmáraný, přetahovaný, černé barvy. Jiný obrázek je pečlivě vybarvený, krásný, barevný. Některá stránka je vybarvená jen do půlky obrázku, nedodělaná. Každá stránka omalovánky je jako náš den. Jak ho vybarvíš? Pečlivě vybarvuješ a hledáš pěkné barvy? Vybarvuješ s radostí a nebo jen tak čmáráš? Rozdáváš úsměvy nebo ani neumíš pozdravit? Je ti s lidmi dobře a raduješ se ze setkání nebo se jen mračíš, nemáš nikoho rád a hněváš se na všechno? Přeješ všem lidem jen dobré věci nebo pomlouváš a závidíš? Krásný den si můžeš vybarvit, i když vůbec neumíš malovat.
125. Zaplacené bombóny (sáček bombónů pro všechny děti)
Mám pro vás tyhle hezké a dobroučké bombónky. Co myslíte, kde jsem je vzala? No nevzala = neukradla jsem je; poctivě jsem je koupila v obchodě a zaplatila jsem za ně dokonce 27 Kč! Teď vám je mohu rozdat, ale vy už za ně nemusíte platit = už bylo zaplaceno. Každý z vás dostane svůj bombón zdarma! = Ježíš také musel zaplatit, spasení není zadarmo. A zaplatil tím nejcennějším – svým životem. Zaplatil i za tebe, proto už nic platit nemusíš a Pán Bůh ti nabízí věčný život zadarmo. Stačí jej přijmout. (Pak rozdáme dětem bombónky.)
126. Vzkaz v srdci
Zapomínám, děti; zapomínám čím dál víc… A tak, když jdu na nákup, musím si ten nákup napsat na lísteček, abych věděla, co mám koupit. (Ukázat lístek na nákup.) Ale nesmím ten lístek zapomenout doma, to bych byla úplně v háji, a těžko bych si vzpomínala, co tam bylo. V Bibli je napsáno, že Bůh nám píše vzkaz rovnou do srdce. Protože svoje srdce máš pořád všude s sebou, ten vzkaz nemůžeš zapomenout: „Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.“
127. Pokřivené svíčky (musíme si připravit předem)
Ukážeme dětem svíčky, které jsou různě pokřivené ohnuté, děravé, rozteklé… Jak se to mohlo stát? Vždyť jsem je koupila krásně rovné (ukážu novou svíčku). Co se s nimi stalo? Proč už nejsou tak krásně rovné? – Jsou pokřivené teplem. Měla jsem je s sebou na chalupě, položila jsem je vedle kamen, ve kterých jsme topili (nebo na táboře u kamen; nebo v létě v autě) a druhý den jsem se zděsila. Všechny, které byly blízko u kamen (nebo v autě na sluníčku), se takhle strašně zkřivily… My jsme, děti, podobně pokřiveni hříchem. A jedině Pán Bůh nás může zase narovnat, abychom mohli svítit.
128. Staré noty (nejlépe s ukázkou starých not…)
Příběh o jednom hudebníkovi. Byl velmi nadaný a uměl překrásně hrát, rozdával tím lidem radost. Byl slavný a také velmi bohatý. Ale když zestárl a už nemohl hrát, byl velmi chudý a rozdával kamarádům své staré noty, podle kterých dřív hrál. (ukázat notové skladby) Když zemřel, jeden starý přítel tohoto hudebníka hodil noty hluboko do staré skříně a už na ně nevzpomenul. Až za několik let po jeho smrti při velikém úklidu našel jeho syn ve skříni staré noty a zavzpomínal na přítele svého otce, na slavného hudebníka. Listoval starými listy a ke svému velkému překvapení našel v notách vložené peníze, které tam hudebník pro svého přítele zanechal, ale on to nevěděl a nikdy je nenašel… Bible je, děti, velmi stará kniha, ale ukrývá pro nás velké bohatství. Proto ji otevírejte a hledejte, co v ní pro nás Bůh zanechal.
129. Semínka v záhonu
Promítneme dětem obrázek krásných řádků nově vyklíčené zeleniny na záhonu. Kde se tam ty saláty (mrkev apod.) vzaly? Jak tam narostly? Samo se to nestalo, musel je někdo zasít. Někdo připravil půdu a zasel do ní semínka. A semínka měla vláhu i sluníčko a vyrostl z nich salát, na kterém si pochutnáme. Když by je nikdo nevysel, na záhonku by vyrostl jenom plevel (obrázek), který nedává žádný užitek. = V našich srdcích roste jenom plevel, dokud do nich Pán Bůh nezaseje své slovo. Čti Bibli – tím zaséváš do svého srdce semínka víry a může z nich vyrůst užitek.
130. Duha
Fotka duhy, jak je krásná a kolik má barev. Jak asi taková duha vznikne? Potřebuje k tomu dvě věci – déšť a slunce. K záchraně člověka před hříchem jsou také potřeba dvě věci – pokání (vyznat hříchy) a víra (v Pána Ježíše Krista).
131. Svátek dětí 1.6.
Káťa má svátek, Martínek má svátek, a zapomněl bych – i Toník měl svátek! To je zajímavé! 1. června totiž všechny děti mají svátek, nejen ty. Pán Bůh nás velmi miluje a to je ten nejlepší svátek – když přijmeš Pána Ježíše do svého života. Ten největší dárek klepá na tvoje srdce.
132. Vlaštovnka s nemocným křídlem
Vlaštovka s nemocným křidélkem, co s ní? Nálezci ji přinesli do záchranné stanice a tam už bylo mnoho jiných zvířátek, všelijak nemocných. I lišky, srnky, ptáčci… Pánu Bohu na nás velmi záleží a vždycky se nás ujme, zahojí rány i naše srdce.
133. Strom s ovoce
Fotka stromu bez ovoce a stromu obsypaného ovocem. – Na křesťanovi má být vidět ovoce Božího ducha. To ovoce na stromu je vidět ze všech stran. Také ovoce Ducha by mělo být vidět ze všech stran. „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.„
134. Kolečko s motorem
Na farmě na podzim je hodně práce, všechno se musí připravit na zimu. Také se pro kravičky musí nařezat kukuřice. Řezačkou se to nařeže a pak se tím kravičky celou zimu krmí. Je to těžká práce, ale tetě při ní hodně pomáhá, že má kolečko s motorem. (obrázek). – Pán Ježíš je velká pomoc pro těžký život. Pomáhá nám s těžkými věcmi, nejsme na ně sami.
135. Hnízdo s holátky
Strejda stříhal keře kolem domu a z jednoho keře vytáhl hnízdečko s holátky. Ptačí maminka odlétla. Strejda opatrně vrátil větev zpět a modlil se, aby se ptačí maminka ke svým ptáčátkům vrátila. A ona se vrátila. – Bůh se dobře stará i o ta nejmenší bezbranná ptáčatka – i o ty nejmenší děti.
136. Konkurz na zaměstnání
Když se jdete ucházet o nové zaměstnání, jdete na konkurs, nebo musíte prokázat nějaké dovednosti, nebo jdete na pohovor a pak vás přijmou třeba na zkušební dobu – protože berou jenom toho nejlepšího. Ale u Pána Boha lidská měřítka neplatí, můžeš být vzdělaný, pracovitý, ale i líný, tlustý, tenký… Každý. Pán Bůh si nevybírá.
137. Návraty z prázdnin
Tak kde jste všude byli? Kdo byl nejdál od domova? O prázdninách je všude krásně a radujeme se. Pak se vracíme domů a většinou zjistíme, že i když se nám všude líbilo, tak doma je prostě nejlíp. Doma je bezpečí, všechno je prima a cítíme se skvěle. A i když jsme unavení, jsme konečně doma.
Život je cesta domů. U Boha budeme konečně doma a bude nám tam nejlíp.
138. ZOO Safari (je dobré mít obrázky Safari, lvů, rozzuřeného lva)
Už jste někdy byli v ZOO Safari? Kde sedíte v autě a zvířata jsou přímo kolem vás? Nesmí se vystupovat z auta a to je důležité. Protože ne všechna zvířata jsou hodná a přítulná. Jsou tam i lvi! V autě jsme chráněni před nebezpečím. V Bibli je napsáno, že ďábel obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by sežral. JE HROZNÝ! Není to žádná hračka, roztrhá vás na kusy… Lev je velmi nebezpečné zvíře. Ale v Pánu Ježíši jsme v bezpečí, jako na Safari v autě. V Pánu Ježíši jsme ochráněni před vším, proto zůstávejme v něm.
139. O vrbě
Nedávno se naší zahradou prohnal velmi silný vítr a zlomil nám vrbu. Půlka kmenu zůstala, ale celá listnatá koruna vrby byla pryč. Představte si děti, že z té půlky vrby, co zůstala, vyrašily nové větvičky a zanedlouho je na zahradě nová vrba. A nikdo nepozná, že byla zlomená. = Bůh na nás někdy dopouští těžké věci, „láme“ nás – ale vždy znovu a znovu s Boží pomocí se stáváme noví a silnější.
140. Pouštění papírových draků
Na podzim je větší vítr než v létě a tak je prima čas na pouštění draků. (Promítneme obrázek chlapce jak pouští draka.) Víte, jak se pouští draci? Musíte si vyrobit nebo koupit draka, který je na dlouhém, předlouhém provázku. Na jednom konci je drak, na druhém konci provázku je kluk = jeho pán. A když pouští draka, pořád se na něj kouká a dává pozor, kam drak letí. Protože kdyby zafoukal hodně silný vítr, mohl by draka zafouknout třeba do drátů elektrického vedení nebo do korun stromů. Kluk musí draka pořád hlídat a dávat na něj pozor. – Náš Bůh – taky ho nevidíme – ale je s námi a na druhém konci nás drží, dohlíží na nás a chrání nás před nebezpečím. Můžete se na něj spolehnout.
141. Holky na oslavě narozenin
Dvě kamarádky byly pozvané na oslavu narozenin. Tak šly a byly tam až do půlnoci. Druhý den se sešly po škole a povídaly si o oslavě. Ta první slečna byla nadšená – jaké má ta kámoška skvělé bydlení, jaký měla výborný dort a naprosto úžasné dárky. A ta limonáda byla bez chyby, luxusní! … Druhá kamarádka vykulila oči – „Cože? To bydlení – v takovém zapadákově! Ten dort byl čokoládový a to já nesnáším, dneska se dělají zdravé dorty – ovocné s lehkou šlehačkou! A ty dárky – byly laciné a praštěné, vůbec se mi nelíbily… A limonáda se nedala pít…“ Vidíte? Jedna kamarádka byla celá radostná, ale druhé se nelíbilo nic. My se každý den můžeme rozhodnout, jestli se budeme radovat, nebo budeme na všechno brblat. Je to jenom naše volba.
142. Jako tatínek (potřebujeme pracovní nářadí a dětské nářadí)
Ukazujeme nářadí – k čemu slouží kladivo? – na zatloukání hřebíků. K čemu slouží šroubovák? Co se s ním dělá? Kdo to umí? – a můžeme demonstrovat, co se s jakým nářadím dělá na připravené desce s hřebíčky, šrouby, díru vrtačkou apod. Ptáme se dětí, jak to, jestli si se svým dětským nářadím také hrají. A jek to, že vědí s čím se jak pracuje a čekáme odpověď, že viděly, jak s nářadím pracuje tatínek. (Popř. si vybereme dítě, o kterém víme, že pracuje s tatínkem.) = My máme napodobovat nebeského tatínka v tom, jaký je – v lásce, laskavosti, v milosrdenství… Ale abychom věděli, jak se to správně dělá, musíme mu být blízko. Abychom to mohli dobře „okoukat“.
143. Bláto
Výlet, deštivo – fotka zablácených bot a nejen boty, i nohavice nebo rukáv… Když jdeme zablácenou cestou, je jasné, že pokud se jí nemůžete vyhnout a obejít ji někde po suchu, nebo se nemůžeme vrátit a musíme jít dál… zablátíte se. = Když chodíme po tomhle světě, který je plný hříchu, musíme počítat s tím, že se také zamažeme od hříchu. Po výletě vypereme věci i boty v pračce, s hříchem musíme k Pánu Ježíši.
144. Důležitý telefonát
Teta Jitka měla hodně práce a pořád někdo telefonoval. Koukla na mobil, ale bylo to nějaké neznámé číslo a tak mávla rukou a pracovala dál. I když to číslo volalo celkem 5x, nezvedla to – myslela si, že to není důležité, protože volal někdo, koho neznala. Pak druhý den jela k zubaři – daleko, až do Hradce Králové. A když tam přijela, zubař tam nebyl – v ten den nečekaně neordinoval. A zdravotní sestřička jí řekla, že ji včera 5x telefonovala, ale nedovolala se… Bylo to důležité a ona to nezvedla! Pak tam jela zbytečně…
Někdy nás Bůh upozorňuje na různé věci, chce s námi mluvit, snaží se nám „dovolat“ do života, ale my si myslíme, že to není důležité a nechceme s Bohem mluvit. Ale je to důležité, možná jedeš po špatné cestě svého života a Bůh tě chce upozornit, že máš změnit svůj život. Je to důležité! Tak mluv s Bohem a dobře poslouchej.
145. Prosba za déšť
Už několik týdnů bylo ukrutné vedro. Příroda zoufale potřebovala vodu a lidé nešťastně pozorovali předpověď počasí. V jednom křesťanském společenství kazatel vyhlásil mimořádné modlitební setkání, kde se měly konat prosby za déšť. Když se lidé na to setkání začali scházet, pozornost na sebe poutala malá holčička, která si hrdě nesla s sebou deštník. Protože věřila, že opravdu začne pršet. = Bůh naše modlitby slyší. Děti, modlete se, protože náš Bůh slyší všechny vaše prosby.
146. Hrášek (nutné obrázky!)
Víte děti, co je tohle za rostlinku? To je rostlinka hrášku, na ní vyrostou lusky a v těch jsou pak ty sladké kuličky hrášku. A protože tahle rostlinka je moc slabá, musí se o něco opřít – o tyče, o plot… – A když roste na poli, rostlinky se opřou jedna o druhou a společně rostou spolu. Velmi pevně se drží jedna o druhou. I my tady ve shromáždění se můžeme o sebe navzájem opřít a růst spolu ve víře v Pána Ježíše.
147. Dva hrnečky
Ukazujeme dětem dva hrnečky, jsou velmi odlišné. Ten první je z naší skleněné vitrínky v obýváku, celý pozlacený, velmi sváteční, mám ho po babičce. Jednou dvakrát za rok ho vezmu do ruky, naleštím, utřu ve vitrínce prach. Nikdy ho nepoužívám. Ale za to tenhle druhý, ten už tak krásný není. Je to obyčejný hrnek, ze kterého piju každý den ráno kafe a nebo čaj, večer mléko a přes den vodu. Často leží ve dřezu ve špinavém nádobí, protože ho pořád používám. Používám ho velmi, velmi často. = Bůh si nás potřebuje použít. Nemáme být jako hrnečky do vitrínky, jen na ozdobu. Ale máme sloužit lidem kolem sebe. Možná se při tom trochu otlučeme, ušpiníme… Nebojme se toho.
148. Chleba
Vyprávíme dětem vymyšlený příběh z války, kde se v jednom domě našlo dost lásky k tomu, aby se lidé s druhou rodinou rozdělili o poslední bochník chleba, který měli. = Pokud nemyslíme jen na sebe, ale umíme se s druhými rozdělit, je to v pořádku a Bůh má z nás radost.
149. Zlomená noha (připravíme si berle a klacek)
Už jste měli někdy něco zlomeného? Třeba nohu? A co vám s tím pan doktor udělal? No jo, sádra. A museli jste chodit o berlích. Taky jste si místo berlí mohli vzít třeba jenom nějaký klacek, ne? (ukázat slabší klacek). Ne? Že by to nešlo? Máte pravdu, on by se zlomil. Chce to ty berle, ty vás udrží – i toho největšího strejdu… = V životě nás provázejí různá trápení, někdy se jim prostě nevyhneme. Můžeme se se svými starostmi opřít třeba o dobrého kamaráda, nebo o rodiče… ale to je málo. Pod našimi starostmi se i oni mohou „zlomit“, nevydrží to. Ale Pán Bůh – Pán Ježíš to vydrží, on unese všechno! I všechna naše nejtěžší trápení a starosti. Můžeme se o něj opřít.
150. Hovínko (ukážeme dětem umělé hovínko)
Všichni jste poznali, co to tady mám? Ano děti, je to hovínko. Je teda naštěstí umělé, nemusíte se ho bát. A představte si, co se nám stalo. V létě v bazéně jsme dělali „vír“. Znáte to? Chodíte v jednom směru pořád dokola podél stěn bazénu jedním směrem a za chvíli se vytvoří „vír“ a pak se můžete nechat unášet proudem. No a děti to moc bavilo a ani nechtěly ven z vody, až se některé z našich malých dětí v tom bazénu pokakalo a to hovínko mu vyplavalo z plavek a plavalo v tom víru tak, že to vypadalo, že nás všechny honí. A my jsme před ním utíkali, ale pořád v tom vytvořeném víru, takže hovínko plavalo pořád za námi a honilo nás… Dokud jsme ho z bazénu nevyndali. = Někdy nás honí naše vlastní hovínka – hříchy – pomluvy, nenávist, neláska, závist…. A pomůže jedině tu špínu „vyndat“ ze svého života, úplně ho vyznat a odevzdat Pánu Ježíši, jinak se ho nezbavíte a bude vás honit pořád…