151. Trezor (nebo pokladnička s kódem)
Náš Vilík má skvělou pokladničku, koukněte. Není vůbec jednoduché se do ní dostat! A nikdo cizí by mu z ní nemohl vzít ani korunku – protože tahle pokladnička je na číselný kód. Vilík si vymyslí nějaké šíleně složité číslo a nařídí ho tady do toho zámku. No a když si chce vzít z pokladničky korunky, musí si vzpomenout na ten kód, aby se dostal dovnitř. Tady ta čísla nařídí a otočí… Ale musí si ten kód pořád pamatovat! = Do nebe vede cesta přes jediný kód. Ani není tajný – naopak – potřebujeme ho říct co nejvíce lidem, aby se taky dostali do nebe. Tím kódem jediným správným je Pán Ježíš. Je to jediný správný kód. Tak na něj nezapomeňte, ať se dostanete do nebe.
152. Hřebíčky prstem nezatlačíš
Ukážeme dětem desku, ve které jsou trošku zatlučené hřebíky. Potřebovali bychom je ale zatlouct celé, pojďte mi děti pomoct a zkuste prstem ty hřebíčky zatlačit do desky… Nejde to? A proč? … Chybí nám kladívko. Zkusíme to, jestli to půjde s kladívkem (zatlučeme snadno hřebíčky). Víte, děti, někdy se snažíme vlastní silou tlačit a tlačit ze všech sil věci ve svém životě správným směrem a ono nám to nejde… Ale Pán Bůh nám k tomu dal nástroj – modlitbu. Modlitbou můžeš měnit věci ve svém životě.
153. Lázně (Vyprávěla to dětem teta Jitka v 1. osobě, po návratu z lázní.)
Nemoc – byli jste někdy nemocní? Museli jste třeba i k lékaři a on vám předepsal recept na nějaké léky… A když má někdo nějaké nemoci, které trvají dlouho, tak vám někdy pan doktor předepíše lázně – třeba lázně Jáchymov (obrázek). A v lázních chodíte na různé procedury, které vám pomáhají. = Vím o nemoci, kterou má každý. A je dlouhodobá nemoc, musíme absolvovat některé procedury, které nám od hříchu uleví = 1. procedura – JSEM HŘÍŠNÝ (musím to o sobě vědět). 2. procedura – MUSÍM VYZNAT SVŮJ HŘÍCH (říct to Bohu) 3. procedura ODPUŠTĚNÍ (od Boha i od lidí). A když tyhle 3 procedury zvládneš, budeš uzdraven od hříchu.
154. Houby
Chodíte s rodiči na houby? No a když hledáte a hledáte, určitě nějaké najdete. Někdy malinko, jindy plný koš. V Bibli je napsáno, že kdo hledá Boha, najde ho. A je blízko, nemusíme hledat daleko! Jednou chtěla sousedka jít na houby, ale vůbec nevěděla kam. Tak jsem jí namalovala plánek, v které části lesa má hledat a kterou pěšinkou tam přesně má jít – kde přesně ty houby jsou. A jestli chcete děti hledat Boha, máme k tomu na pomoc skvělou mapu, kde ho máme hledat. Bibli. Je to návod, kudy a jak jít, abychom došli k Bohu.
155. Dědeček Veselý
V jednom domově důchodců, kde stařenky a starouškové někdy žijí poslední roky svého života, žil v prvním patře v maličkém pokojíčku dědeček Veselý. Ráno vstával, bolela ho obě kolena, ale on se radoval, že se probudil do nového dne. Byl veselý u snídaně, že má rohlík namočený v bílé kávě, protože už neměl zuby. Usmívat se, když přišla sestřička mu ustlat postel a taky když mu přinesla jogurt na svačinu. Dědeček Veselý měl rád všechny sestřičky v domově, smál se na ně a přál jim hezký den. Když byste se ho zeptali, jestli se mu líbí jeho pokoj, řekl by vám, že ano a moc. „A proč? Proč se Vám libí?“ Tak by vám odpověděl, protože se tak rozhodl. = Každý den se rozhodujeme, jestli budeme veselí a spokojení, nebo jestli budeme nespokojení a naštvaní. Každý den se můžeme rozhodnout pro radost.
156. Výlet po žluté
Jednou jsme si s kamarádkou naplánovaly výlet na ne příliš známou rozhlednu. Ještě jsme tam nikdy ani jedna nebyly, ale na mapě vypadala cesta úplně jednoduše, prostě z náměstí od autobusu se jde pořád po žluté turistické značce, až se po 5 km dojde k rozhledně. Bylo hezké počasí, nepršelo a šlo se nám krásně. Dlouho jsme se neviděly, cesta byla hezká, pevná a široká a nějak jsme se zapovídaly a šly a šly a ta cesta tak hezky ubíhala… Až jsme zjistily, že už vůbec nejdeme po žluté značce, jak jsme si plánovaly. Nikde nic, někde musela cestou odbočit a my jsme si toho nevšimly. Musely jsme se vracet a pořád sledovat, kde od silnice odbočuje ta žlutá značka, po které jsme měly jít. Při tom všem povídání jsme totiž úplně přehlédly rozcestník a úzkou pěšinku, která odbočovala z naší široké cesty do lesa k rozhledně. = Jít za Ježíšem znamená hlídat si značky! Nejdeme vždycky jen tou širokou pohodlnou cestou. Sledujme dobře směr.
157. Schody do nebeského
Obrázek namalovaných tří dětí, které soutěží o to, kdo se lépe dostane do nebe. Vymýšlejí si dobré skutky a porovnávají, kolik „schodů“ už mají do nebe, jaké zásluhy se počítají a které ne (vymyslete si podle svého obecenství). Kdo se lépe do nebe dostane? … Ema a Debora jsou skvělé, ale Matouš vidí, že na ně nemá, to nikdy nedokáže. = Ne, takhle to nefunguje. Bůh nám nepočítá žádné naše zásluhy, schody do nebe, naše dobré skutky a kdo jsme lepší a děláme více dobra… Do nebe vede cesta jen přes Pána Ježíše. I tyhle namalované děti – Debora, Ema i Matouš se dostanou do nebe.
158. Květiny k narozeninám
(dobrá bude fotka květin ve váze z narozenin, čím více váz s květinami, tím lépe)
To jsou překrásné květiny (to jsem dostala k narozeninám), několik dní mi dělaly velikou radost. A jak voněly! Nejvíc tahle lilie. Taky jsem ji vyhodila jako poslední. Proč jsem ji asi vyhodila? – Ano, zvadla. Ale podívejte na tuhle květinu, co jsem dostala v květináči. Ta kupodivu nezvadla. Víte, proč? – Je vkořeněna v hlíně, nezvadla, roste a kvete dál. = Buďme vkořeněni v Pána Ježíše. Naše víra tak neuschne a bude silná a „pokvete“.
158. Noviny, pozvánky
Ukážeme dětem tištěné noviny. Vidíte tam zprávy o různých událostech. To, co se už stalo – např. tady hořel nějaký sklad, minulý týden byly veliké slevy na … A jsou tady také pozvánky na akce, které se teprve stanou – např: „Ó, v našem kultůráku bude příští sobotu Zahradkářský ples! A v kině budou v neděli dávat…“ Některé akce už byly a jiné se teprve chystají. Takový je život a noviny nám o něm podávají zprávy. Bible – to jsou takové prima noviny do každé rodiny. Některé věci se už stály a nemůžeme se jich účastnit. Třeba tady – narození Krista. Už nebudeme nikdy skutečně stát u jeslí, když Marie zpívá malému synáčkovi Ježíškovi… Ale jedna pozvánka platí stále – je volný vstup do Božího království. Můžete jít všichni s námi, ještě je otevřeno.
159. Nářadí
Kladivo, kleště – to je dobré nářadí, ale vždycky jsou potřeba také ruce, které to nářadí vezmou a budou s ním pracovat. Pak vzniknou dobré věci. Kladivo, které jen leží, je k ničemu. My jsme to nářadí, Bůh nás chce použít k dobrému dílu. Tak se nechejme použít – buďme dobrými nástroji v Boží ruce.
160. Bažina
Dlouhý výlet (doprovázeno promítáním fotek.). Ráno ještě sluníčko, postupně se zatáhlo, přišla mlha a déšť. Když šli v lese po úzké lávce nad bažinatou loukou, jednomu se smekla noha a sklouzl do té bažiny a zabořil se až po kolena, museli ho vytáhnout a byla jim všem zima a těšili se hodně moc domů… Náš život je jenom cesta domů…
161. Půl zprávy
Strejda ukazuje dětem zprávu z nějakých novin a je roztržená – je jí jen půl. Nedává smysl, protože druhá půlka zprávy chybí. Strejda vzpomíná, že když byl malý a četl Bibli, nedávala mu smysl. Bylo to těžké a vůbec tomu nerozumněl. Teprve až přijal Pána Ježíše do svého života = do svého srdce, zpráva dostala smysl a on to pochopil. JEŽÍŠ TĚ MILUJE.
162. Přetahování Zla a Dobra (budeme potřebovat lano)
Vyzveme jedno (malé a slabé) dítě, které má táhnout za jeden konec lana, já tahám za druhý. „Tahej, zaber, jó, fanděte mu!!!“ Ale jednoznačně ho přetáhnu. „Kdo mu chce pomoct?“ (Zase vyberu někoho slabého… Popř. nemusí tahat přímo „slovíčkář“, ale vybereme si předem domluveného sborového silného tátu, který utáhne svou silou třeba i 3 děti.) Teprve když je jich více dětí na jedné straně, přetáhnou lano na svou stranu. Přetahování lana je jako přetahování Dobra a Zla. Máme v sobě Dobro i Zlo. A přetahují se v nás celý život. Někdy vyhrává Dobro, jindy jsme slabí a vyhrává v nás Zlo – zlé myšlenky nebo i zlé skutky… Někdy je pro nás velmi těžké bojovat sami proti Zlu a potřebujeme pomoc ostatních, aby nám pomohli tahat na straně Dobra = neboj se říct o pomoc, když prohráváš. Když se spojíme v modlitbách a společně budeme „tahat“ na straně Dobra, můžeme změnit mnoho věcí. Pomáhejme si modlitbama – nemusíš na svůj boj se Zlem zůstat sám.
163. Rybička v akváriu
Nejlepší je ukázat dětem přímo rybičku ve sklenici nebo obrázek akvária s rybičkami. Povídáme si o jedné té rybičce – jaká je, co jí a co potřebuje. Žije ve vodě. Co myslíte, bude jí dobře na zemi – v křesle – u PC? Ne. Umřela by, protože má být ve vodě.
Pán Bůh vymyslel, že nám bude dobře u něj. Na zemi bez Boha jen umíráme a nemáme se dobře, musíme se vrátit k Bohu, abychom mohli žít. Jen pak máme šanci vyhnout se smrti.
164. Ordinační hodiny
Tetu hodně bolely zuby. A tak jeden den ráno, když už to nemohla bolestí vydržet, pospíchala k panu zubaři. Přišla do čekárny, sedla si, ale nikdo tam nebyl a tak se podívala na dveře, na ceduli, na které je napsáno ORDINAČNÍ HODINY. A ejhle! Kouká, dnes je čtvrtek, 8.00 hodin, ale dnes pan doktor neordinuje. Vůbec tady není, je zamčeno. Tady je to napsáno, kdy tady je …a děti: jindy tam nechoďte, nikdo tam není a nepomohou vám. Nejdřív si to vždycky ověřte, jako jsou ordinační hodiny vašeho pana doktora (nebo úřední hodiny). Ale k Pánu Ježíši můžete přijít vždycky, i brzy ráno, a třeba i v noci. Pán Ježíš je tady pro vás každý den a v každou dobu.
165. Telátka se nebojí
Na kravské farmě mají nová malá telátka. Když se narodí, tak hned na ně všichni mluví, chodí k nim, hladí je a mají je rádi. Když pak to telátko roste a vyroste ve velkou jalovičku a kravičku, pořád se nechá hladit a úplně věří svým lidem na farmě. Nebojí se. Ale teď farmáři koupili a přivezli do stáda dvě nové jalovice – a ty se bojí. Nevědí, co mají čekat, neznaly tuhle farmu a bály se. Ale brzy se zvykly a naučily se. = Někdy se lidé bojí přijít k Pánu Bohu. Neznají ho a nevědí, že je má rád.
166. Řeč je důležitá
Obrázek děťátka miminka – jak asi mluví? Nemluví, že? Ještě to neumí. Obrázek batotele: a jak mluví tohle děťátko? Už něco řekne – třeba tá-ta nebo pa-pat… Obrázek školáka – A hele, to je kluk jako vy, ten už umí říct spoustu věcí, už se dobře domluví. Řeč je moc důležitá, i němí, kteří nemohou vůlbec říct slovo, domlouvají se znakovou řečí (obrázek). A řeč k Bohu, děti, to je modlitba. Miminko ji neumí, ale vy už jste velcí a učíte se mluvit s paní učitelkou, s paní doktorkou nebo s jinými lidmi kolem vás. Naučte se také mluvit k Bohu.
167. Poslušnost a pejsek Baddy
Obrázek pejska – to je děti pejsek Baddy. Je to teprve štěně a učí se poslouchat. A někdy řeknete: „Sedni!“ a on běhá kolem vás, vrtí ocáskem a čeká nějakou legraci nebo mlsotku. A neposlechne. A nebo když už hezky sedí, vy řeknete: „Lehni!“ a on místo toho vyskočí a už nechce ani ležet, ani sedět, chce si prostě hrát. Už nechce poslouchat. Ale musí se naučit poslouchat, to je pro pejska moc důležité. = Děti se také učí poslouchat. Také se jim někdy nechce. Ale naučit se poslouchat je moc důležité – musíme se totiž naučit poslouchat Boha.
168. Samota
Jedna stařičká sborová tetička si stoupla před děti a řekla jim toto slovíčko:
Vy víte děti, že bydlím v malém domečku u řeky. Nikdo tam se mnou nebydlí, jsem tam úplně sama. I když je v noci tma. A co myslíte, bojím se v tom domečku, když jsem tam tak sama? Ne. Nebojím. Protože mám Pána Ježíše. A vím, že Pán Ježíš je pořád se mnou. Myslíte, že jsem sama v neděli při obědě u stolu? Ale kdepak! Je se mnou Pán Ježíš. Nikdy nejsem sama, nemusím se samoty bát.
169. Semínka slunečnice
Ukážeme dětem semínka slunečnice, jestli je poznají. Pak ukážeme obrázek vyrostlé rostliny slunečnice. Ta je veliká, že?! A pak promítneme obrázek celého lánu kukuřice. Když se o zasetá semínka dobře staráme, vyroste celý lán slunečnic – a je z nich velký užitek. = Bible nám říká, že Boží slovo je takové semínko. Máme ho zasévat a pěstovat a dobře se o ně starat. Vyroste Boží království.
170. Knot a vosk = svíčka
Ukážeme dětem svítící svíčku. Krásně hoří jasným plamenem. Ale když máme zvlášť knot a zvlášť vosk a zkusíme je zapálit, nehoří. Knot sám nehoří a vosk sám taky nehoří. Ale spolu hoří! = Musíme být ponořeni do Pána Ježíše, jako ten knot do vosku. Nejsme nic bez Pána Ježíše.
171. Církev jako korálky na šňůrce
Ukážeme dětem náhrdelník, navlečený spoustou barevných korálků. Jak ty korálky drží pohromadě? Drží je pohromadě provázek, na kterém jsou všechny navlíknuté. Kdybych teď vzala nůžky a ten provázek bych rozstřihla, korálky by se mi rozsypaly tady na podlahu, protože už by je nic nespojovalo. = My jsme ty korálky, spojuje nás Pán Ježíš.
172. Každý den je dárek
Ukážeme dětem klobouk (nebo košíček) s dárečky. Každý si vezme, poděkuje, rozbalí a raduje se. Tento klobouk je jako celý rok. A každý balíček v něm je jeden den. Každý den je dárek. Vezmi jej a rozbal, raduj se a poděkuj. Každý den je dar od Pána Boha. Radujte se po celý rok z každého dne.
173. Čistý sníh (je nutný sníh!)
Ukážeme dětem čistý napadaný sníh, nabraný do ešusu. Takhle čerstvý sníh vypadá moc hezky, vypadá čistý, že?! Ale teď ho rozpustíme (plamenem svíčky) a podívejte se – vodu nalijeme do sklenice, aby byla dobře vidět. Vidíme listí, větvičky, špínu a prach. To se všechno ukrývalo v tom sněhu. = My si někdy myslíme, že jsme vlastně docela hodní, že žádné hříchy neděláme. Ale když se podíváme do Bible, je to jako když roztaje ten sníh – plamen Ducha svatého nám ukáže, že v našem nitru je mnoho ošklivých věcí a musíme k Pánu Ježíši, aby nás očistil od všech těch ošklivých věcí – od té špíny, které říkáme hřích.
174. Autorallye
Táta se dvěma syny se vydali jednu sobotu na závody automobilů – na autorallye. Vybrali si jednu prima zatáčku, kde bylo dobře vidět na projíždějící auta. Jenomže pak kluci zjistili, že zapomněli v autě batoh se svačinama a s pitím. Tak tatínek se ochotně nabídl, že k autu zajde, ale přikázal klukům, aby zůstali sedět na místě a nechodili blízko k trati, kudy auta projížděla, protože to může být nebezpečné. Když tatínek odešel, Pepa neposlech a pomalu se začal přibližovat k zatáčce. Moc se mu líbilo, že bude mnohem blíž, až auta pojedou kolem něj. Jenomže trať byla po velkých deštích hodně rozmáčená a zabahněná a když Pepa stál tak blízko, stalo se, že ho rychle projíždějící auto úplně nahodilo mokrým a studeným bahnem… Když se vrátil tatínek, Pepu huboval, jelo se domů a ze závodu neměli nic. Zbytečná neposlušnost. = Rodiče nám připomínají, že některé věci nemáme dělat, že nám mohou být nebezpečné, že je to hřích… A když neposlechneme a půjdeme k hříchu blíž a blíž, protože nás to zajímá a chceme lépe vidět – jako ten Pepa v našem příběhu, může se snadno stát, že nás hřích „ohodí“ a zašpiní nás. Od všech hříchů nás umyje Ježíšova krev, přesto je ale lepší se k některých hříchům ani nepřibližovat!
175. Horkovzdušné balóny
Včera jsme s našimi dětmi viděli, jak nad naším domečkem prolétají horkovzdušné balóny. Jeden, dva… tři… Paráda. A my jsme stáli dole na zemi a volali jsme ze země na ty balóny nahoře „AHÓÓJ!!!“ A mávali jsme… Ale nic se nestalo. Balóny nám neodpověděly, ani nikdo z těch, kdo v nich letěli. Vůbec nás neviděli ani neslyšeli… Ale když voláme k Bohu, Bůh nás vždycky slyší! I když ho ani nevidíme, vždycky nás slyší a děti – ani nemusíte křičet. Když budeme volat, Bůh nás vždycky uslyší.
176. Starý, nemocný, ošklivý pes
Na jednom statku bydlel starý, ošklivý a nemocný pes. Jednou dala jako obvykle mladá paní ze statku do zahrady kočárek se spícím miminkem. Starý a ošklivý pes si lehl ke kočárku avypadalo to, že usnul. Na statku v tu chvíli procházelo stádo krav, které šly z pastvy a vydaly se zahradou, přímo se valily na kočárek s miminkem. Ale ten pes byl hned vzhůru a štěkal a krávy ho obešly a kočárku se vyhnuly. Ten ošklivý, starý a nemocný pes ochránil kočárek před stádem krav = nikdy neodsuzujme ošklivost, nemoc nebo stáří.
177. Klíče
Ukážeme dětem svazek klíčů – každý je jiný – některý velký, jiný malý… Od čeho je asi tento? To je klíč od domu. A tenhle maličký? No to je klíč od pokladničky… Klíčů je hodně a některé jsou velmi důležité. Každý zámek má svůj vlastní klíč. = Klíč k Bohu je Bible. Odemyká ti cestu k Bohu. A klíč k Bibli je modlitba. Pomůže ti pochopit, co je v Bibli napsáno.
178. Tisíc korun
Tisícikorunová bankovka (falešná!). Co je to? Ano, 1000 korun. Co byste si za ně mohli všechno koupit? Hmmm! Já bych taky věděla. A já teď udělám tohle: pomačkat. A taky tohle: pošpinit. Ještě ji chcete??? ANO! A tak já na ni třeba plivnu. (Pliv.) A třeba ji namočím do záchodu a pak ji vytáhnu. Pořád ji chcete??? ANO! A proč? No protože je to 1000,- Kč a hodnota té bankovky se nemění. Pořád jsou to peníze, které platí. = Bůh nás miluje, ať jsme jací jsme. Pomačkaní, špinaví, umazaní od hříchu, i když děláme zlé věci. Máte před Bohem velkou hodnotu a ta se nemění ani tím, jací jsme a co se nám nedaří.
179. Vitamíny pro kravičky
Na naší farmě máme pro kravičky takové kyblíky na krmivo (ukázat nebo fotku). Do těch kyblíků jim chystáme vitamíny, šrot a různé dobré věci, které kravičkám prospívají. Každá kravička má svoji vlastní speciální směs, která je pro ni nejlepší. = Bůh každému z nás míchá speciální směs do života, která je pro nás nejlepší. Nemusíš závidět Toníkovi, že má hezčí pokojíček nebo že mají u sousedů nové auto. Bůh ví nejlépe, co potřebuješ a míchá zvlášť pro tebe tu nejlepší směs.
180. Dva vlci v nás (starý indiánský příběh)
Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu: „Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma vlky. Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost.
Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra.“
Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal:„A který vlk vyhraje?“
Starý indián odpověděl: „Ten, kterého víc krmíš…“
181. Nezachráníš všechny
U moře, po bouři. Bouře velkými vlnami vyvrhla z moře ven mimo vodu na pláž hodně mořských živočichů – hvězdice, krabi… A po pláži šel malý chlapec a házel je zpět do vody. Jeden dospělý pán přišel až k chlapci a říkal, že je to přece zbytečná práce, protože stejně nedokáže všechny zachránit. Chlapec odpověděl: „Všechny ne, pane. Ale některé ano.“ Když budeme lidem vyprávět o Pánu Ježíši, nestihneme to říct všem = nezachráníme všechny. Ale aspoň někoho ano.
182. Bez vzduchu nemůžeme žít
Soutěž – všechny děti se nadechnou a kdo nejdéle vydrží nechýchat… (Klidně i 2 kola, můžeme i odměnit vítěze.) Bylo to těžké – nedýchat? A nejde to vydržet dlouho. Protože bez vzduchu nemůžeme dýchat = bez vzduchu nemůžeme žít. Pro křesťana je takovým dýcháním modlitba. Jako člověk nemůže žít bez vzduchu, tak křesťan nemůže žít bez modlitby.
183. Kořeny stromů (s obrázky)
Vidíme obrázek, kdy kořeny stromů jsou úplně propletené a vrostlé do skály, jsou to obrovské stromy a pevně drží. Na dalším obrázku vidíme stromy vyvrácené. Neměly dost hluboké kořeny a když přišel silnývítr, vyvrátil je. = Pán Bůh je naše skála, drží nás pevně před všemi bouřkami – držme se ho pevně.
184. Je to těžké
Nesete těžký náklad a je to opravdu strašně těžké, máte pocit, že už neujdete ani krok… A někdo přijde a řekne: „Ukaž, dej mi to, já ti to vezmu…“ To je úleva!!! Nebo hodně, ale opravdu hodně potřebujete čůrat a běžíte domem strašně rychle, abyste už už byli na tom záchodě a rychle… ááááá… To je úleva!!! Někdy máme těžké svědomí a ono nás hrozně tíží, něco jsme provedli a je to hodně špatné – neměli jsme to udělat a pořád a pořád na to myslíme a strašně nás to tíží… rychle doběhni k Pánu Ježíši, on říká: „Pojďte ke mě všichni, kdo jste obtíženi těžkými břemeny a já vám dám odpočinout.“ Se všemi starostmi a hříchy pospíchejme k Pánu Ježíši. Odlož u něj všechno, co tě tíží… áááá to bude úleva.
185. Dopis na prázdniny
Byli jsme dva týdny na dovolené v takové malé staré roubence, chaloupka jako z pohádky v malé vesničce uprostřed lesů a skal. Byli jsme tam schovaní před ruchem města a náš nejmladší chlapec byl na táboře se skautama. Jednou jsme přišli z nákupu k chaloupce a za dveřmi chaloupky byla zasunutá obálka, do jaké se dávají dopisy. Už z dálky bylo jasné, že je to omyl, to přece nemůže být dopis pro nás, vždyť přece nikdo neví, že tady jsme na prázdninách. Nikdo nezná naši adresu… To bude dopis pro majitele chaloupky a my jim ho předáme… Ale když jsme došli až k chaloupce a vzali obálku do ruky, zjistili jsme, že dopis je opravdu pro nás. To bylo překvapení!!! Byl od našeho nejmladšího syna – napsal nám dopis z tábora. Zažili jsme překvapení a šok. Jak asi vypátral naši adresu? No, bylo to pro něj důležité, věděl, kde chaloupka je (už tam s námi taky byl) – pomohli mu vedoucí to najít na mapách internetu a našli i číslo popisné i PSČ pošty. Dopis nás našel. Byl to dopis krásný a dojemný – jak nás má rád a trochu se mu stýská a jak jsme pro něj důležití. Byl to pro nás hodně velký zážitek, přečíst si takový dopis, který nás našel hluboko na prázdninách v lese… A hned jsme mu napsali odpověď, aby věděl, že nás dopis našel. = Bůh ti také napsal dopis – Bibli. Píše v ní, jak mu hcybíš a jak tě má rád… Je pro něj důležité, aby tě ten dopis našel, abys ho dostal a přečetl a abys mu odpověděl.
186. Hledání hub
Kam se děti chodí na houby? Do lesa, ano. A musíme je hledat. Co to znamená? Jak se hledají houby? Chodí se hodně pomalu a musíme se dobře dívat na všechny strany. A taky je musíme znát, protože jinak bychom to mohli poplést a takový hřib hořčák vám zkazí celé jídlo, když ho omylem přimícháte mezi ostatní houby. A hořčák vypadá hodně podobně jako hřib pravák. A když se vám podaří nasbírat plný koš hub, zažijete opravdu velikou radost. = Když chcete najít Boha, pojďte do Bible. Hledejte pomalu, rozhlížejte se pořádně; Bůh slíbil, že kdo ho hledá, ten ho určitě najde. A když ho najdete, budete mít ještě větší radost, než z koše plného hub.
187. Dvě jablka
Martin měl dvě jablíčka. Maminka ho poprosila, jestli by jí jedno jablíčko dal. Ale Martin rychle obě jablka nakousl. Maminka se zlobí a mračí, že jí nechce dát. Ale Martin jí jedno jablíčko podává a říká: „Vezmi si tohle, je sladší.“ = Neposuzujme hned rychle, když ještě neznáme konec příběhu.
188. Přípravy na zimu
Co se nám líbí na zimě? Teď je podzim a je vidět, že stromy se připravují na zimu – stáhnou mízu do kořenů a listí opadá. Zvířátka se připravují na zimu – dělají si zásoby, aby měla co jíst, až zemi přikryje sníh. Jak se my chystáme na zimu? Maminka možná suší houby a dělá křížaly z jablíček a hrušek, nebo zamražuje a zavařuje… Taky koupí každému teplou bundu a čepici a rukavice a nové teplé boty, že je to tak? Aby nás zima nezastihla nepřipravené. = My se děti celý život chystáme do nebe. A máme se na to dobře připravit – otevřít srdíčko Pánu Ježíši a pozvat ho dál. Pak vás odchod z tohohle života nepřekvapí.
189. Auto z autobazaru
Chceš-li poznat Pána Boha, kup si auto z autobazaru 🙂 Naše rodina si koupila auto z autobazaru a ono se pořád porouchávalo. Pořád a všude – a často potřebovalo další a další opravy. Dokonce se nám jednou porouchalo i na prázdninách, plné auto dětí a věcí a mělo díru v chladiči a zrovna bylo takové horko… Ale jeden pán na parkovišti se nás ptal, co potřebujeme, našel závadu a dokázal auto opravit a mohli jsme jet dál. = Pán Bůh se o nás vždy dobře postará.
190. Miminko
Teta má s sebou na stupínku svoje čerstvě narozené malinké miminko. Co děti takové miminko asi umí? Umí kakat, čůrat, spinkat, papat, brečet. Samo se o sebe ještě nepostará. Potřebuje maminku, aby mu se vším pomohla, všechno se teprve musí naučit. A maminka se o něj s láskou stará, protože je to přece její milované děťátko. = Pán Bůh nás má rád, jsme jeho děti. A Pán Bůh ví, že nic moc neumíme, tak nás všechno naučí. Stará se o nás s velkou láskou, jako se maminka stará o své miminko.
191. Tužka
Ukážeme dětem tužku. Jak asi kreslí? Položíme tužku na nachystaný papír. „Tužko, můžeš nám něco nakreslit?“ Tužka nic. Proč asi nekreslí? Protože aby kreslila, musí ji držet nějaká ruka, která tu tužku vede. Když jí má někdo v ruce a přiloží ji na papír, pak teprve tužka zanechává stopu. A záleží na tom, kdo ji vede – jestli někdo, kdo neumí vůbec kreslit a obrázek je nepodařený a ošklivý… Nebo ji má v rukou někdo šikovný, třeba i nějaký malíř a pak je obrázek krásný a povedený… = Každý z nás taky zanechává stopu v lidech kolem nás. A záleží, jaká ta stopa bude. Proto záleží na tom, kdo tě vede. Jestli Bůh, pak bude obraz krásný a povedený a budeš zanechávat hezké stopy v životech druhých lidí. Jestli tě ale povede Boží nepřítel nebo tvoje vlastní hlava, pak obrázek tvého života třeba vůbec nebude hezký. Na tobě záleží, jakou stopu zanecháš.
192. Adventní kalendář
Co je vlastně ten adventní kalendář? (Ukážeme dětem) To je takový „čekací“ kalendář. A na co vlastně čekáme s tím adventním kalendářem? Na Vánoce přece, ano! Na štědrý den. A chystáme se nějak na Vánoce? Ano, uklízíme, pečeme cukroví, zdobíme si byt nebo stromeček… Vánoce jsou připomenutím narození Pána Ježíše. A víme, že Pán Ježíš zase přijde, podruhé a pro nás. Také se musíme nachystat a připravit – modlíme se, čteme z Bible, chodíme do shromáždění, hledáme cestu k Bohu.
193. Lentilky
Nabízím dětem lentilky v mističce, ale jsou mezi nimi přimíchané tabletky, které vypadají hodně podobně. POZOR!!! To je velké nebezpečí! Když nebudeme pozorní, mohli bychom si vzít tablety místo bombónku a mohli bychom i umřít! Někdo zlý je přimíchal mezi lentilky. I v životě musíme děti pořád být pozorní a dobře vybírat. Protože Boží nepřítel – ďábel – přimíchal mezi dobré věci i věci nebezpečné. V televizi jsou namíchány dobré programy i s těmi zlými. V písničkách hezkých jsou namíchány i takové, které se posmívají Bohu a urážejí ho… atd. Vypadají dobře a snadno bychom se mohli splést.
194. Kabel a žárovka
Máme žárovku (nebo lampičku) s kabelem, který je úplně zamotaný. Ale když zapneme do zásuvky, svítí a je to v pořádku. Elektřině nevadí, že je kabel zašmodrchaný a zamotaný… Někdy se nám život zašmodrchá, ale Ježíši to nevadí, že máme v životě nějaký ten uzel – hlavně zůstaňme napojeni na Pána Ježíše. A budeme mít světlo stále.
195. „…můj vykupitel je živ.“
David byl na prázdninách ve vysokých horách. A když vystoupal v Rakousku na vrcholy hor, našel na jednom vrcholu kříž, na kterém je verš z Bible, z knihy Job: „Já vím, že můj vykupitel je živ.“ A v tu chvíli pocítil velikou hrdost na to, že jeho se to taky týká; že on také patří k těm, kdo mají v Ježíši Kristu svého vykupitele. Buďme na to hrdí.
196. Vždy a zadarmo! (věci v akci, katalog CK…)
Koukněte děti, paštika a je na ní napsána akce „+25% zadarmo“. A tady mám katalog
cestovní kanceláře a podívejte – tady můžou jet k moři rodiče a dítě s nimi to má zadarmo! A do ZOO můžete vzít dítě do 3 let zadarmo! Ale musí tam jít se svými rodiči. Musíte si koupit celou paštiku, nejde to že byste si vzali jen těch 25% navíc. Nemůže samo dítě jet na dovolenou k moři zadarmo, ani nemůže dítě do 3 let jít samo do ZOO, musí být se svými rodiči. Ale děti, dobrá zpráva: K Pánu Ježíši můžete přijít vždy sami, bez rodičů a zadarmo. Vždy a zadarmo!
197. Sekera
Vyprávíme dětem příběh o dřevorubci a jeho synu, který zapomínal brousit sekeru a tupá pak špatně sekala. = Pán Ježíš často odcházel od svých učedníků, aby se modlil. To mu dodávalo sílu na další úkoly, které měl od Boha, „Ostření sekery“ – to je modlitba. Jestli chceme pracovat na úkolech, které nám dává Bůh, musíme „ostřit sekeru“ modlitbou.
198. Borůvky
Teta Ilona má na zahradě keře kanadských borůvek. Dva keře vyrostly veliké a jeden – ten třetí – je malý a zakrslý. Ale na tom nejmenším se urodilo nejvíc borůvek. Mnohem víc, než na těch velikých keříčcích. = Bohu nezáleží na naší velikosti, ale na ovoci.
199. Kaluž vody a bláta
Teta se strejdou mají doma na dvoře velikou kaluž, ve které je voda a bláto. Někdy na tu kaluž hubují, že jí musejí obcházet. Nikomu ta kaluž není příjemná a snad každého doma už napadlo, kdyby tam raději nebyla… Jenomže z té kaluže si vlaštovky berou bláto na
stavbu hnídz! Je to pro ně moc důležitá kaluž a i když se třeba někomu nelíbí, tak pro vlaštovičky je velikým požehnáním. = Možná někdo nejsme tak užiteční a obdarovaní jako jiní Boží službeníci, přes všechny své nedokonalosti se ale každý z nás může stát pro někoho velikým požehnáním.
200. Člun v proudu
Když vidíte plout člun v proudu řeky, voda ho rychle unáší dál a dál a veslaři ve člunu ani nemusejí pádlovat, jen udržují správný směr. Ale když se chcete vydat ve člunu proti proudu řeky, to je pořádná práce! Musí se hodně pádlovat a namáhat se a všichni musejí pořádně zabrat, aby vás proud nestrhl zpět. = Někdy je těžké věřit v Boha, třeba ve škole – to je taková plavba proti proudu, kdy se musíš hodně namáhat, aby tě nestrhl proud.