51. Odpadkový koš
Plný odpadkový koš – nevoní, smrdí… Je to nechutné, proč vám to ukazuji? Co s ním? No, pokud nechci, aby mi tady smrděl, musím ho vynést do popelnice nebo do kontejneru. A pak už nechodíme a nehrabeme se v těch odpadcích a nevracíme se k nim. Už jsme je přece vyhodili. Odpadky se hromadí a je potřeba ten odpadkový koš pravidelně vynášet. = Také naše srdce (nitro) se plní hříchy a musíme je pravidelně vynášet. Jak? Přicházet k Bohu a poprosit o odpuštění = hříchy je potřeba vyznávat a opouštět. A už se k nim nevracet.
52. Boty
Ukážeme dětem boty pro různé příležitosti. Plesové střevíčky, kopačky na fotal, pracovní boty, papuče na doma, tenisky na běhání, boty do vody… Každé jsou jiné a každé z nich používáme pro jinou příležitost. Někdy nás napadne – tolik bot! To je otrava, pořád se přezouvat. Bylo by lepší mít jedny boty na všechno! Náš Bůh je perfektní, vhodný pro každou příležitost. Chce jít s tebou všude, netlačí a nebudeš mít z něho puchýře. Nemusíš ze přezouvat.
53. Nůž na chleba
Snažím se utrhnout z bochníku chleba krajíc a nejde to. Drobí se to, utržený kus je nepravidelný, jak ho zarovnám? Jak teď z něho udělám rovný krajíc, abych ho mohla namazat máslem? Nejde mi to. Přichází kamarád/ka a podává mi nůž. „Zkus to, nožem to jde o hodně líp“ „Ale já se nože bojím. Je takový veliký a ostrý – co když se říznu? Ne, ne, já mám z nože strach a raději to budu dělat po svém. Třeba mi už druhý krajíc půjde lépe.“ A zase se pokouším utrhnout z chleba další krajíc. Kamarád/ka mi opět připomíná, že to nepůjde, a ať se nebojím vzít nůž a krajíc chleba ukrojit. A tak nakonec s ještě malým váháním beru ten nůž a krájím krásný krajíc chleba 🙂 = Neboj se žít s Bohem, i když třeba máš trochu obavy, jestli to zvládneš. S Bohem jde všechno líp.
54. Bažina
Promítneme dětem obrázek lesa, lesních cestiček a lesní trávy… Také fotky lesa, kde je bažina. Je k nepoznání a když nedáváte dost pozor, snadno do ní „zahučíte“. Horší je ale dostat se z ní ven, to pak potřebujeme pomoc. = Hřích je často nenápadný a my ho ani nevidíme – nevšimneme si, že jsme zapadli do hříchu. Snadno do něj spadneme a těžko se dostáváme ven. Potřebujeme Boží pomoc.
55. Nechci poslouchat!
Maminka něco povídá holčičce. Je to důležité, ale holčička si pořád hraje a něco breptá a dobře se baví a zpívá si… A vlastně vůbec neslyší, co jí maminka říká… Maminka se zlobí a holčička odpovdá, že ji nechce poslouchat.
To je špatné, protože vidíme (slyšíme), že maminka říká hodně důležité věci a holčička ji vůbec nevnímá. Pak se snadno stane nějaké neštěstí… Mnoho lidí vůbec neslyší, co jim Pán Bůh říká. Je jim to jedno, je pro ně důležitější dělat si svoje věci po svém a vůbec si nevšímají toho, že na ně Bůh mluví a říká jim něco velmi důležitého… Nechtějí slyšet. Proto přejme si navzájem, abychom vždycky Boha dobře slyšeli – abychom pochopili, že to, co nám říká, je velmi důležité. A nebuďme zahledění jen sami do sebe.
56. Mravenec a cukr
Ukážeme dětem (promítneme) obrázek, kde je mravenec u kostky (nebo trošky) cukru. Co udělá mravenec, když najde cukr, víte to? – Zavolá kamarády, aby mu pomohli. My máme od Ježíše dobrou zprávu, o kterou se máme rozdělit. Zavolejme kamarády a rozdělme se o ni!
57. Panáček s přísavkama (Stikbot)
Prima dětská hračka, naši kluci ji mají velmi rádi. Je to panáček, který má na konci rukou i nohou přísavky. Říká se mu Stikbot. Těmi přísavkami se přichytí třeba na skříňku nebo stůl. Je lehké ho přichytit (ukázat), ale už je těžší ho odtrhnout. Musíte zabrat, vyvinout sílu. = Špatné a zlé věci se nás snadno přichytí, ale někdy pak drží jako přilepené. Někdy ani naše síly nestačí, abychom se špatné věci zbavili, tak pevně drží. Ale Boží síla na to stačí… Boží síla stačí na všechny naše hříchy.
58. Dárečky
Rozdáváme dětem dárečky, na každém je jméno konkrétního dítěte. Uděláme z toho pěknou chvíli, usmíváme se, jsme laskaví. V některých balíčcích jsou dárky, o které se může dítě rozdělit – více bombónků, tři tužky, čtyři lízátka apod. „Proč vám to dávám?“ – No protože vás mám moc ráda a chci vám udělat hezkou neděli… Vysvětlíme dětem, že Pán Bůh nám pořád – každý den a v každou chvíli – dává dárečky. Malé i větší, protože nás má rád. Snídani – zdraví – můžeme si zazpívat písničku – můžeme jít do shromáždění – maminka uvaří dobrý oběd – svítí sluníčko – nebo i padá déšť – můžeš se modlit za druhé – někdo se modlí za tebe… Můžeš od Boha ty dárečky přijmout, radovat se a třeba se i rozdělit s ostatními. Nebo můžeš odmítnout a mračit se na celý svět…
Bůh nám dává také největší a nejlepší dárek na světě – dobrou zprávu – nikdo už nemusí zemřít za své hříchy, už to udělal Ježíš. Můžeš to přijmout a rozdělit se.
59. Aloe vera
Malinká rostlinka (fotka) a když se o ni dobře staráme, takhle nám vyrostla. (Fotka obrovské rostliny.) Malá víra, kterou máme, stačí – když se o ni budeme dobře starat, vyroste nám v krásnou a velikou a pevnou „rostlinu“ – velkou víru.
60. Hořící voda
Máme v misce vodu a snažíme se ji zapálit. Jednou zápalkou, druhou… „Jak to, že to nehoří?“ Ptáme se dětí a zjistíme, že je to přece voda a voda nehoří. Nejde ji zapálit. A vysvětlíme, že je to marné, chtít zapálit vodu. Stejně tak je marná naše snaha odpustit si sami své hříchy. Je to stejně zbytečné jako zkoušet zapálit vodu. Jedině Bůh nám může odpustit hříchy, k němu musíme jít.
61. Slimáci
Teta Jitka vypráví dětem, jak jim úrodu na farmě žerou přemnožení slimáci. Hlavně v noci vylézají a baští jim rostlinky za záhonech. A teta Jitka chodí s kbelíkem, ve kterém je voda a sbírá s čelovkou (baterkou) ty slimáky do kyblíku… V našem životě je taky něco špatně, máme takové „slimáky“ = hříchy, kteří „žerou“ naši duši. A jestli se jich chceme zbavit, musíme mít pořádnou „baterku“ – Bibli. Boží slovo nám posvítí do našeho života a ukáže nám, kde je co špatně. A my to musíme dát pryč – odevzdat to Pánu Ježíši.
62. Hra o poklad
Hrajete rádi o nějaký poklad? Co může být tím pokladem? (…děti odpovídají). No prostě poklad musí stát za to, jinak nemá cenu hrát. Do cesty se nám ve hře staví různé překážky – ale když chceme dojít do cíle a získat poklad, musíme jít dál i přes překážky. Věřit Bohu a jít za ním celý život, i přes překážky do Božího království – to opravdu stojí za to. Je to cesta za největším pokladem, jaký známe a stojí za to dojít až do cíle.
63. Nedosažitelné bombóny
Někam do prostoru umístíme sáček bombónů tak, aby z dětské výšky na ně děti nemohly dosáhnout. „Děti, pojďte si pro ně, jsou pro vás…“ Ale ať se snaží jak chtějí, nedosáhnou. Možná by mohl pomoci nějaký tatínek a zdvihnout dítě, které pak sáček s bombóny sundá. Viděli jste? Tatínek byl připravený hned pomoci 🙂 -Tato fáze je pro dnešní slovíčko důležitá, aby si dítě nepřistrčilo židli nebo tak něco, pak byste museli hodně improvizovat s myšlenkou 🙂
Bůh – náš Otec – je vždy připravený nám pomoci.
64. Zubní pasta
Ukážeme dětem, jak je snadné zubní pastu vytlačit z tuby na talířek. Ale už nejde dát zpět. = Je velmi snadné říci někomu ošklivá slova, něco z nás „vylítne“ a druhému to ublíží, ale ta slova už nikdy nejdou „dát zpět.“
65. Krasohled
Přineseme si krasohled a ukážeme ho dětem – dovolíme, aby se jím podívaly na krásné obrazce. Ale mohou se podívat i z druhé strany – co vidí? Obyčejné skleněné barevné kamínky, které se nějak přesýpají a není to moc zajímavé. Naše všední dny jsou jako ty obyčejné korálky, ani nám někdy nepřijdou zajímavé – máme postýlku, snídani, jdeme s mamkou na nákup… Nezajímavé a všední. Ale když se na ty věci podíváme ze správné strany, uvidíme nádherné, barevné a zajímavé dary, které nám každý den Pán Bůh dává. A můžeme se z nich radovat, protože je to mimořádné a neobyčejně krásné, že toto všechno máme. Nezapomeňme, že na světě je mnoho dětí, které nemají postýlku, nemají jídlo, nemají domov ani maku a tátu, nemají nic a umírají někde samy a opuštěné… Važme si toho, co nám Pán Bůh dává, je to krásný a dobrý a zajímavý život.
66. Lékárnička
Ukážeme dětem vybavenou lékárničku (i třeba v krabici nebo v kufříku)
„Co to je a k čemu nám to slouží? K čemu je třeba desinfekce? Kdy použiju náplast? Na co je Kinedryl? K čemu nám slouží Fenistil?…“ Děti odpovídají. „Ano, mám tady všechno potřebné na odřené koleno, na štípance, proti bolesti, proti teplotě i na kašel…“ = Bible – to je lékárna našeho života. Jsou v ní v dobré rady (léky) na všechno, co nás v životě může potkat. Náš Bůh je totiž lékař všech nemocí. (Můžeme rozvést, že i hříchu atd.)
67. Semínka mrkve (nebo čehokoliv jiného, k čemu máte i úrodu)
Ukážeme dětem malinká semínka – jaká jsou to semínka, ví to někdo? To jsou semínka mrkve. A když jsme na jaře zaseli do záhonku tenhle sáček se semínky, ani jsme netušili, co nám všechno vyroste. – Promítnout fotku veliké úrody krásných mrkví (nemusí být nutně z vaší zahrádky 🙂 ) Ta veliká úroda není jen tak – zaseli jsme semínka do dobré půdy, starali jsme se o ně, zalévali… Vidíte, že semínek je sotva do dlaně, ale úroda z těch semínek je velikánská. Bible nás vyzývá, aby do nás Boží slovo zapadlo jako to semínko do dobré půdy, ať je z něj veliká úroda.
68. Kolíček
Znáte děti hru „kolíček“? Vysvětlit – přichytíme na někoho tajně kolíček na prádlo a neřekneme mu to. Když zjistí, že chodí po světě s visícím kolíčkem, má ho také tajně připnout na někoho dalšího. Ten to zjistí a pošle kolíček zase dál… Někdy si hráč nevšimne třeba půl dne, že na něm visí kolíček, že se ho někde přichytil a drží 🙂 Takto se nás někdy přichytí ošklivé věci a my je nevidíme. Bůh nám je ukazuje a my je musíme odložit – ale ne na někoho jiného, ale předat je Bohu. U něho ta hra končí, všechny hříchy on dokáže odpustit a my už se s nimi nemusíme vláčet.
69. Sýkorky (ptáčci) na krmítku
Obrázek ptáčků na krmítku – k nám létají hlavně sýkorky. Jedna druhé se nebojí, ale když se k nim přiblížím, hned odletí. Bojí se člověka. Aby se nás nebály, museli bychom se proměnit v ptáčky. – Ježíš, náš Bůh, se proměnil v člověka a přišel na naši zem. Abychom se ho nebáli, proto vypadal jako my, mluvil s lidmi a učil je o Božím království.
70. Tužka bez špičky
Ukážeme dětem tužku bez špičky – co s ní? Ano, potřebujeme ořezávátko, abychom zase objevili tuhu. Začneme ořezávat a pláčeme jako tužka: „Ouvej, ouvej; to mě bolí, nedělej mi to!“ Přestaneme ořezávat – „Co to bylo? Aha! To ta tužka!“ Znovu ořezáváme a „pláčeme“: „Auvajs, nech toho, to mě tuze bolí, nelíbí se mi to!“ A odpovídáme tužce: „Ale tužtičko, promiň, musím to udělat. Máš zlomenou tuhu a nepíšeš. Ale byla jsi vyrobena proto, abys psala a malovala. A když nemáš tuhu, tak to nejde!“
A ořežeme tužku do hezké špičky. = Každý z nás je taková tužka bez špičky. Bůh – rodiče atd. – nám pomáhají, abychom byli užiteční Bohu. A napomínají nás, vychovávají, i když to někdy bolí a nelíbí se nám to.
71. Střepy
Když něco rozbijeme, rodiče nám odpustí, protože nás mají rádi. Ale někdo to musí zaplatit. = Bůh nám odpouští naše hříchy, protože nás má rád, ale někdo musí za naše zlé věci zaplatit. – Ježíš za nás zaplatil.
72. Kouzelná krabička
Předem si připravíme krabičku s víčkem. Dovnitř na dno krabičky přilepíme malé zrcátko, aby každý, kdo se podívá dovnitř, viděl sebe. Pak dětem vysvětlíme, že máme sebou „kouzelnou krabičku“, která nám ukáže, kdo je tady dnes ze všech lidí nejdůležitější. Můžeme udělat i nějaké „kouzlo“ jako ABRAKADABRA a opatrně se podíváme dovnitř. „Ano!“ jásáme. „Kouzlo se povedlo, je tam ten nejdůležitější člověk z celé modlitebny! A pošleme po dětech krabičku, ať se do ní opatrně podívají… Každé dítě uvidí v zrcátku samo seb. Na závěr se zeptáme, koho děti v krabičce objevily? Sebe. A je to proto, že právě ty jsi tady dnes nejdůležitější. Ne tvoje maminka nebo tatínek, ani tamhleten stratr starší… dokonce ani pan kazatel ne! Nejdůležitější jsi tady ty. K tobě chce dnes Pán Bůh nejvíc mluvit.
73. Zatoulaný pejsek
Máme velikého huňatého pejska, který se rád toulá (fotka). Vyspravili jsme plot, a přece zase utekl. Volali jsme, hledali, byli jsme smutní Taky jsme se modlili, aby se nám Ája vrátila. A když se vrátila, bála se trestu – věděla, že neměla utíkat. Ale my jsme ji přivítali, objali a moc jsme se radovali. Bůh nás slyší, když se modlíme, vrátil nám Áju. A také nás Bůh miluje a když se k němu vrátíme, nečeká nás trest, ale objetí…
74. „Táta je nejlepší“
Jeden mládežník, vysoký a urostlý, cestoval ve vlaku, vracel se domů. A když procházel uličkou, viděl ho maličký chlapeček a strašlivě se ho lekl. Začal před ním utíkat a když David přišel blíž, zjistil, že se chlapeček šel schovat k tatínkovi. Na bryndáčku kolem krku měl napsáno: „Táta je nejlepší“ a David si uvědomil, náš Bůh je náš úkryt, naše bezpečí. On je náš táta, ke kterému se vždycky můžeme běžet schovat, on je náš nejlepší táta.
75. Ovladač na televizi
Když máte doma televizi na dálkové ovládání a také maličké dítě, kdo řídí ovladač? Ano, rodiče. I když maličký by hrozně chtěl ovládat všechny programy a zásadně se chce dívat na „televizi LaLa“, když rodiče chtějí slyšet zprávy; televizní ovladač musejí řídit rodiče. Taky trošku rozhodují o tom, na co se děti budou dívat a na co ještě ne. Proč vám rodiče nedovolí všechny filmy nabo programy? Není to proto, že by byli zlí – ale právě proto, že vás mají rádi, chtějí vás ochránit před zlými a nebezpečnými věcmi, před násilím a agresivitou, před sprostými věcmi… Stejně je to v životě – rodiče řídí ovladač tvého života, když jsi malý. Vyberou ti školku, školu, nebo třeba i sport. Určují, kam pojedete na prázdniny a na jaký film půjdete do kina. Až budeš veliký, budeš si ovladač svého života řídit sám. Ale nikdy nezapomeň, že ovladač tvého života chce ovládat ďábel – chce tvůj ovladač a vést tě do nebezpečí. Dobře vybírej, kam půjdeš a co uděláš, svěř svou cestu Bohu.
76. Nepořádek v kabelce
Ukážu dětem kabelku plnou věcí – copak to tady mám? Už jsem si dlouho neudělala pořádek v kabelce a nahromadilo se mi tady spousta nepotřebných věcí. Musím si to roztřídit: klacík nepotřebuju, nakousanou starou svačinu už ne; posmrkané kapesníky taky ne, papírky od bombónků taky nebudu už potřebovat. Žvýkačku do autobusu ano, hřebínek se taky může hodit. Peněženka je moc důležitá, mám v ní i doklady. Děravý igelitový sáček patří mezi odpadky, ale mobil je důležitý… Tady je najednou místa! Vejdou se mi tady pohodlně i klíče, které jsou také důležité. Někdy máme děti trochu nepořádek i ve svém srdíčku a pak se pro spoustu špíny a odpadků třeba nevejdou dobré věci. Ukliďme si v srdíčku – běžme k Pánu Ježíši, ať nám pomůže věci roztřidat na ty dobré a na ty nepotřebné, které je potřeba vyhodit. A pak poproste Pána Ježíše, aby vaše srdíčko naplnil dobrými věcmi.
77. Banán
Znáte tohle ovoce? Jasně, to je přece banán. Dám si. (Oloupu ho a chci jíst slupku.) Že tohle se nejí? Jak to? To není dobré – to dobré je uvnitř, pod tou slupkou. = Člověk vidí, co má před očima, ale Hospodin hledí k srdci. Nedej na to, jak některý člověk vypadá a že se ti nelíbí. Pamatuj, že to nejlepší je uvnitř a dej každému šanci, abys ho lépe poznal.
78. Výroba auta, stavba domu…
Obrázek auta – dělníci vyrábějí auto. Sestaví ho dohromady a znají na něm každý šroubeček, každou součástku v motoru. Ale co je jim to platné, že by mohli hodiny o tom autě vyprávět? Stejně tak stavební dělníci – postaví dům, cihlu po cihle, vědí přesně co je pod betonovými základy i z jakého materiálu je postavený komín. Ale co je jim to platné, když dům není jejich a nikdy v něm bydlet nebudou? = Můžeš chodit do besídky a můžeš vědět o Bohu spoustu věcí. Možná bys o Ježíši mohl vyprávět stovky příběhů, ale co je ti to platné, když jsi ho ještě nepozval do svého života a nežiješ s ním…
79. Těhotenství = příprava na příchod miminka
Máme -li ve sboru maminku, která čeká miminko. Co je v bříšku? Miminko. A vypadá to, že je již brzy narodí. Co s ním? Kam ho dáme? (Do postýlky, do kočárku…) A co když se takové miminečko pokaká nebo počůrá, co s tím budeme dělat? (Dáme mu plínečku…) A kde ty věci všechny vezmu? Vždyť já doma nic takového nemám!!! No jo, ale maminka s tatínkem, když se připravují na příchod miminka, musejí si nějaké věci připravit a nakoupit. Co všechno? (Postýlku, kočárek, lahvičku, plínky, vaničku atd…) Příchod miminka je velká věc a je potřeba se na ni nachystat. Taťka i vymaluje, připraví se pokojíček… Věříme v Pána Ježíše a očekáváme jeho druhý příchod. To je ale také veliká věc! Ještě větší, než příchod miminka! 🙂
Jak je na to připravuješ? Děláš pořádek ve svém srdíčku? Vymaluješ, oblékneš se svátečně? Je potřeba uklidit a dát věci do pořádku.
80. Lentilky
Máme v ruce lentilky (doporučuji největší možné balení!). Já jsem odborník na lentilky, něco vám o nich povím: ukazuji barvy, o každé lentilce něco řeknu, nebo jak se vyrábějí, jakou mají uvnitř čokoládu… A všimněte si, že i když má každá lentilka jinou barvu, chutná stejně. Pojď to ochutnat – sním jednu lentilku, druhou, třetí a pořád porovnávám: „No jo, žlutá se mi líbí víc, ale chutná stejně jako modrá, to je zvláštní…“ Děti podobně ochutnávají…
I my děti tady vypadáme každý trochu jinak. Někdo má větší nos, jiný má větší bříško. Někdo má krásnou sukni a jiný má jen šedinou mikinu… Ale všichni máme pro Pána Boha stejnou chuť – chci říct, že Pán Bůh nás miluje všechny stejně. Nezáleží mu na tom, do jaké barvy jsme se oblékli nebo jestli máme moderní oblečení nebo kalhoty po bráchovi. Dívá se na naše nitro a miluje nás všechny stejně.
81. 3D brýle
Máme připravený obrázek ve 3D. Koukáme na něj, je nějaký rozmazaný, ani to nedává smysl, proč je takový nesrozumitelný. A vy děti někdo víte, jak ten obrázek můžeme vidět správně? – Potřebujeme 3D brýle. (Vezmeme, ukážeme.) Když se podíváme na obrázek 3D brýlemi, vidíme ho správně, dokonce je mnohem zajímavější, než bychom čekali. A najednou dává smysl, proč byl tak rozmazaný – byl vyrobený pro 3D brýle.
Některé věci v našem životě se nám zdají být rozmazané a nejasné. Nesrozumitelné. Potřebujeme 3D brýle – a to je pro nás DS. Když se na věci podíváme přes DS, začnou dávat smysl. Když se na nesrozumitelné věci ve svém životě díváme skrze DS, všechno začne dávat smysl.
82. Vlaštovky
Poštolka útočila na mladé vlaštovičky, které se učily lítat. A všechny ostatní vlaštovičky na tu poštolku nalétavaly, až to dravec nevydržel a uletěl. Modleme se jeden za druhého, aby nás Boží nepřítel nedostal.
83. Nabouraný kamion
Obrázek převráceného kamionu na silnici – naboural, sjel z cesty. Proč asi se to stalo? (Děti hádají, že řidič mohl usnout, koukal na mobil, na cestě byla překážka…) Muselo se zavolat záchranáře a ti pomohli… Jedeme za Pánem Ježíšem a někdy najednou jsme nepozorní a sjedeme z cesty. Nabouráme. Co teď? Musíme zavolat záchranáře – bratry a sestry ze shromáždění. A oni nám pomohou – modlitbami, rozhovorem, svou láskou…
84. Ohňostroj
Víte děti, co je ohňostroj? (Promítnout obrázek.) Takový ohňostroj začíná menšími efekty, bouchají hezké barevné světlice, pak to nabírá na větších a větších obrazcích a rozstřikované světlice jsou čím dál barevnější a hezčí… a to nejlepší, ta největší paráda a největší bouchanec přijde nakonec.
Náš život je hodně podobný takovému ohňostroji. Když se narodíme, začíná pořádný ohňostroj. Nejen pro maminku a tatínka, ale také pro nás. Každý den se dějí nové věci, přidávají se hezké a zajímavé obrazce – někdy přijde i pořádná „řacha“, až to s námi zatřese. Ale to nejkrásnější přijde až na konec našeho života. Všechno nám Bůh krásně připravil a můžeme to naplno prožívat každý den… ale to nejlepší přijde až s příchodem Pána Ježíše, v nebi.
85. Špatně zatlučený hřebíček
Můžeme předvést špatně = málo zatlučený hřebík. Když na něj něco pověsíme, vytrhne se. Musíme ho zatlouct pořádně, aby se nevyviklal a nevypadl. = Bible nám připomíná, že máme být pevně zakotveni v Pánu Ježíši. Když se dozvíte o Pánu Ježíši a uvěříte v něho, jste jako málo zatlučený hřebík. Ale postupně ho poznáváte v besídce, doma, začnete číst Bibli… a jste pevnější a pevnější. Držme se pevně v Pánu Ježíši.
86. Nová hra = nová pravidla
Ukážeme dětem úplně novou (nejlépe i zabalenou) hru. Když ji chci hrát, co musím udělat? Ano, rozbalit a dál? Přečíst si pravidla dřív, než začneš hrát. Abys věděl, jak se to hraje… Když chceš být křesťan, je to taková „nová veliká hra“ na celý život. Musíš znát pravidla. Óóó, je jich plná Bible? Toto je ten návod? No nazdar, to nikdy nezačnu hrát, jestli nejdřív musím přečíst celou Bibli! Neboj, Pán Bůh nám dal dvě hlavní pravidla a s nimi můžeš začít hrát. 1. Miluj Boha a 2. Miluj bližního svého jako sám sebe = Miluj Boha a miluj všechny lidi.
87. Střídání počasí
Výlet na horách – sluníčko a najednou bouřka, zima. Zase vysvitlo sluníčko a za půl hodiny zase déšť. V zimě to může být i životu nebezpečné… Na horách se může počasí velmi rychle změnit. Ale Pán Bůh je stále jako slunce, hřeje a rozdává svoji lásku všem lidem bez rozdílu. Nemění se jako počasí.
88. Atlas hub (Pomůcky – atlas hub popř. nějaké houby)
Začali jsme chodit na houby, už rostou! Znáte houby? Houby jsou různé. My sbíráme jen ty dobré. Po špatných by nám mohlo být zle, na některé jedovaté bychom dokonce mohli umřít. Jak ty houby poznáme? Některé už umíme, na jiné si musíme vzít ATLAS HUB.
A pak už poznáme, které houby jsou dobré a které špatné, a když si nejsme jisti, podíváme se do atlasu. Ve svém životě sbírejme jenom dobré věci, ne ty špatné, po špatných nám může být zle. Pokud si nejsme jisti, podívejme se do Bible – to je takový atlas „činů a skutků“. A učme se je rozeznávat, co je dobré a co je zlé.
89. Hrnečky
Ukazujeme dětem různé hrnečky – krásné, líbivé, barevné… ale prázdné. Jen v tom posledním, bílém, malém, oprýskaném starém hrnečku je voda. My jsme jako ty hrníčky – někteří lidé jsou krásní, líbiví, mají hezké šaty, ale nemohou vám nic dát, protože v sobě nic důležitého nemají. Jsou to krásné, ale prázdné nádoby… Lidé ale žízní a my bychom jim měli dát napít vody – dokonce živé vody. V Bibli je napsáno, že „člověk žízní po živém Bohu“. Nezáleží na obalu, jak jsme ustrojení a moderní, ale abychom měli lidem co nabídnout – musíme mít „vodu života“. A to je zpráva o Ježíši – to je živá voda, kterou máme lidem nabídnout.
90. Napůl
Přijde strejda, napůl v pyžamu a napůl ustrojený. Taky je napůl oholený a napůl zarostlý. Ale vidíme, že to není úplně ono, dělat věci jen tak napůl. Věci máme dělat pořádně, ne napůl. A když žijeme bez Pána Ježíše, žijeme sice úplně stejně jako druhé děti, ale je to jen napůl. Takhle se věci nemají dělat. Pozvi Ježíše do svého života a zjistíš, že teprve pak žiješ naplno. Nežij s Bohem jen napůl, ale úplně.
91. Hledání mince
Hledáme penízky, kde jsou všude schované. Povíme dětem příběh o ženě, která měla jen 10 penízků a jeden ztratila. Hledala a hledala, tak dlouho, až ho našla. A pak se z toho moc radovala. – My jsme jako ty mince, Pán Bůh nás hledá. A když nás najde, moc se z toho raduje. Nechme se najít.
92. Stopy ve sněhu
Promítneme dětem stopy ve sněhu. Znáte to také? Každý den necháváme stopy, nejen ve sněhu, ale všude kam vejdeme. Každý den. Dejme pozor na to, jaké stopy za sebou zanecháváme – jestli jsou naše stopy dobré nebo zlé.
93. Námořník Honzík
V jedné bouři ztroskotala loď s malým námořníkem Honzíkem, který se zachránil na pustém ostrově. (obrázek!) Honzík jako správný skaut měl u sebe KPZ (vysvětlit) a poslal zprávu o svém ztroskotání svému nejlepšímu příteli do svého dalekého domova – po holoubkovi, který přilétl na ostrov. Netrvalo dlouho a k ostrovu připlula loď, která malého námořníka vysvobodila. Byla to loď, kterou pro Honzíka nechal poslat jeho nejlepší přítel, aby ho zachránil, aby mu pomohl.
Naše modlitby jsou jako zprávy nejlepšímu příteli ( Bohu), který nás může dostat ze všech nebezpečí života. Musíme jen poslat zprávu a od Boha přijde zaáchrana.
94. Dražba
Připravíme pro děti krátkou dražbu (nebo jen vyprávět jako příběh) – mohou „přihazovat“ na nabízené předměty, my to vždy „odklepneme“ kladívkem… Mohou mít i dětské peníze třeba z Dostihů… Dáme do dražby lkavé předměty, třeba čokoládu, bombón apod. Pak zařadíme shnilou slupku od banánu. Je ohavná, shnilá… nikdo za ni nic nezaplatí.
My všichni jsme poškozeni hříchem – jako ta slupka od banánů. Ale byl někdo, kdo za nás zaplatil nejvyšší cenu – Ježíš.
95. Deštník
Ukážeme dětem deštník (nejlépe starý a maličko poškozený) a ptáme se, k čemu slouží. Můžeme se pod ním schovat, když prší, abychom nezmokli. Tady na tom místě nám možná trochu zmokne rameno nebo dírkou mi bude kapat na hlavu…
Naše modlitby jsou jako deštníky, které otevíráme nad našimi přáteli i nad sebou samými. Pomohou nás ochránit před zlými věcmi. I tenhle nedokonalý, starý a trochu polámaný deštník chrání před děštěm. Nevadí, že naše modlitby nejsou dokonalé a neumíme je tak hezky říct, jako třeba pan kazatel… Ale stejně tak i nedokonalé modlitby nás ochrání.
96. Guinessova kniha rekordů
Vysvětlit, co to je Guinessova kniha rekordů – sbírka nejrůznějších rekordů, kdo udělal nejvíc kotrmelců, jaký byl vyrobený největší salám, kolik měřila největší pizza a kdo ji vyrobil…
Hodně lidí usiluje o to, aby byli zapsáni do knihy rekordů. Aby vykonali nějaký rekord a jejich jméno aby bylo zapsáno do této knihy zapsáno navždy.
V nebi také existuje zvláštní kniha – je to kniha života a naše jména budou zapsána v ní. Je to mnohem důležitější kniha, než Guinessova kniha rekordů a je velmi důležité, aby tvé jméno v této knize života bylo napsáno. Když přijmeš Pána Ježíše do svého života, tvé jméno bude do knihy života zapsáno. A to je víc, než nejlepší rekord.
97. Pečení podle kuchařky
Teta Ilča je dobrá kuchařka. Zná mnoho receptů nazpaměť a nikdy to neošidí – když je napsáno máslo, dá tam máslo… Někdy při pečení švindlujeme a zkusíme něco nahradit něčím jiným a myslíme si, že to bude pak chutnat stejně. Ale výsledek není tak dobrý, pečivo je třeba tvrdé nebo nechutné, drobí se… Bible je pro nás takovou kuchařskou knihou, která přesně říká, jak máme nějaké věci dělat. A je to dobrý návod. Nemusíme k tomu už nic přidávat, ale ani nic neubírejme a nešiďme, nepřidávejme vlastní nápady, ať se výsledek povede – ať jsme Bohu k užitku.
98. Kyselé okurky
Otevřeme láhev kyselých okurek – pojďte děti ochutnat! – Aby okurka byla dobrá, musí být pořád ponořená v láku. Ne na vzduchu… – My musíme být pořád ponořeni do Pána Ježíše, jinak nemáme tu správnou chuť.
99. V lázních
Teta Jitka teď byla dva měsíce v lázních. Docházela na různé procedury, bylo to hezké, ale stýskalo se jí po své rodině. Proto jim často telefonovala. Jenomže nemohla telefonovat vždycky, když se jí zastesklo, třeba vůbec nemohla telefonovat na magnetech, nebo ve vířivce, nemohla volat z bazénu… Ale s Pánem Bohem mohla mluvit kdykoliv si vzpomněla. = Nikdo nám nemůže zabránit mluvit s Bohem.
100. Těžká činka
Děti si zkusí zvednout a poponést těžkou činku. Je to hodně těžké, někteří ji musejí vzít ve dvojici a zkusí sejít ze stupínku… „Dovedete si děti představit, že byste měli s takovouto hrozně těžkou činkou chodit každý den? Do školy, ve škole po schodech ji vláčet, pak na oběd do jídelny – a to nekončí – zase s ní jít domů a táhnout ji do skauta nebo i večer do postele? Dovedete si představit, jaké by to bylo? Hrozně obtížné, že ano? A strašně by vám překážela a pořád byste mysleli na to, jak tu činku chcete někam odložit a rozběhnout se bez ní na lehko… A takovou činkou je děti nenávist. Neláska – nenávist k druhému člověku je takové veliké závaží, které nás tíží na každém kroku – je to taková činka, kterou vláčíme s sebou. Ale Pán Ježíš nám dobře radí, abychom ji odložili. Abychom se jí zbavili a mohli jít pěkně zlehka. Odložme svou nelásku a nenávist pod kříž Pána Ježíše a obrovsky se nám uleví.