Středa 17. července

Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.
Jr 31,33

Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení.
Ř 9,4

Když čte křesťan slova starozákonního proroka o „nové smlouvě“, přijdou mu na mysl dvě věci: jednak název celé části křesťanské Bible (která se vlastně správně jmenuje „Nová smlouva“) a pak Ježíšova slova nad kalichem jeho poslední večeře s učedníky o „nové smlouvě v jeho krvi“ (ČSP). Při poslední večeři Ježíš pronáší (v podání evangelisty Jana) také řeč na rozloučenou (kapitoly 13–17), která pro nás může být takovým průvodcem po tom, co to je, ta nová smlouva: „zákon“ (nebo „životní směr“, jak lze také přeložit slovo „tóra“) napsaný do nitra člověka Duchem svatým, který učedníkům připomíná Ježíšova slova; nebo také cesta lásky v následování Krista, který se zcela vydal pro druhé, lásky nejen k Bohu, ale i k druhým lidem.
Bože, děkujeme ti za společenství tvého lidu a prosíme tě, aby bylo a zůstávalo společenstvím lásky v následování tvého Syna.

Sk 10,21–36 * Ex 35,4–29