^ Job
1 2 |3| 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jb 3,1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Jb 3,2 Nebo mluvě Job, řekl:
Jb 3,3 [Ó by byl] zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Jb 3,4 Ten den [ó by] byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Jb 3,5 [Ó by] jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Jb 3,6 [Ó by] noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v početměsíců nepřišla.
Jb 3,7 [Ó by] noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Jb 3,8 [Ó by] jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Jb 3,9 [Ó by] se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla [dočekala], ani spatřila záře jitřní.
Jb 3,10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Jb 3,11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, [proč] jsem nezahynul?
Jb 3,12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Jb 3,13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Jb 3,14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
Jb 3,15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Jb 3,16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné [proč] jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Jb 3,17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Jb 3,18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Jb 3,19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Jb 3,20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Jb 3,21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
Jb 3,22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Jb 3,23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
Jb 3,24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Jb 3,25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Jb 3,26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz