^ Job
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 |30| 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jb 30,1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Jb 30,2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi [byla?] Zmařena jest při nich starost [jejich].
Jb 30,3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
Jb 30,4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, [a] jalovec za pokrm byl jim.
Jb 30,5 Z prostřed [lidí] vyháníni byli; povolávali za nimi, jako [za] zlodějem,
Jb 30,6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, [v] děrách země a skálí.
Jb 30,7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Jb 30,8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
Jb 30,9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
Jb 30,10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
Jb 30,11 Nebo [Bůh] mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
Jb 30,12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
Jb 30,13 Mou [pak] stezku zkazili, k bídě mé přidali, [ač] jim to nic nepomůže.
Jb 30,14 Jako širokou mezerou vskakují, [a] k vyplénění [mému] valí se.
Jb 30,15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Jb 30,16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
Jb 30,17 [Kteréž] v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
Jb 30,18 Oděv můj mění se pro násilnou moc [bolesti], kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
Jb 30,19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
Jb 30,20 Volám k tobě, [ó Bože], a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
Jb 30,21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Jb 30,22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Jb 30,23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a [do] domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
Jb 30,24 Jistě žeť nevztáhne [Bůh] do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
Jb 30,25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Jb 30,26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
Jb 30,27 Vnitřností mé zevřely, tak že se [ještě] neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
Jb 30,28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
Jb 30,29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
Jb 30,30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
Jb 30,31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz