^ Job
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 |32| 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jb 32,1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Jb 32,2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Jb 32,3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Jb 32,4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Jb 32,5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Jb 32,6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak [jste] starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Jb 32,7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Jb 32,8 Ale [vidím, že] Duch [Boží] v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Jb 32,9 Slavní ne [vždycky] jsou moudří, aniž starci [vždycky] rozumějí soudu.
Jb 32,10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Jb 32,11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Jb 32,12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Jb 32,13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Jb 32,14 [Odpovím]: Ač [Job] neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Jb 32,15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Jb 32,16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Jb 32,17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Jb 32,18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Jb 32,19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Jb 32,20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Jb 32,21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Jb 32,22 Nebo neumím jmen proměňovati, [nebo] tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz