^ Římanům
1 |2| 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16
Ř 2,1 Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče, každý potupující. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což tupíš.
Ř 2,2 Vímeť zajisté, že soud Boží jest podlé pravdy proti těm, kteříž takové věci činí.
Ř 2,3 Zdali se domníváš, ó člověče, kterýž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího?
Ř 2,4 Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?
Ř 2,5 Ale podlé tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího.
Ř 2,6 Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho,
Ř 2,7 Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným,
Ř 2,8 Těm pak, kteříž jsou svárliví, a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem,
Ř 2,9 Trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, i Řeka.
Ř 2,10 Ale sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobré, i Židu předně, i Řeku.
Ř 2,11 Neboť není přijímání osob u Boha.
Ř 2,12 Kteřížkoli zajisté bez zákona hřešili, bez zákona i zahynou; a kteřížkoli pod zákonem hřešili, skrze zákon odsouzeni budou.
Ř 2,13 (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou.
Ř 2,14 Nebo když pohané zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje zákon, takoví zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,
Ř 2,15 Jako ti, kteříž ukazují dílo zákona napsané na srdcích svých, když jim [to] osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, aneb také vymlouvají.)
Ř 2,16 V ten den, když souditi bude Bůh tajné věci lidské, podlé evangelium mého skrze Jezukrista.
Ř 2,17 Aj, ty sloveš Žid, a zpoléháš na zákon, a chlubíš se Bohem,
Ř 2,18 A znáš vůli [jeho], a rozeznáváš, co sluší, naučen jsa z zákona,
Ř 2,19 A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě,
Ř 2,20 Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v zákoně.
Ř 2,21 Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, kradeš?
Ř 2,22 Pravě: Nezcizoložíš, cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš?
Ř 2,23 Zákonem se chlubě, přestupováním zákona Bohu neúctu činíš?
Ř 2,24 Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.
Ř 2,25 Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li zákon plniti; pakli budeš přestupitelem zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním.
Ř 2,26 A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku?
Ř 2,27 A ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce zákon, zdaliž nepotupí tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi zákona?
Ř 2,28 Nebo ne ten jest Žid, kterýž jest zjevně; aniž to jest obřezání, kteréž bývá zjevně na těle;
Ř 2,29 Ale ten jest Žid, kterýž vnitř jest Židem, obřezání [maje] srdečné v duchu, a ne podlé litery; jehož chvála ne z lidí jest, ale z Boha.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz