^ Římanům
1 2 3 4 5 6 |7| 8 9 10 11 12 13 14 15 16
Ř 7,1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím), že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?
Ř 7,2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.
Ř 7,3 A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
Ř 7,4 Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho [totiž], kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
Ř 7,5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.
Ř 7,6 Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
Ř 7,7 Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.
Ř 7,8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.
Ř 7,9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,
Ř 7,10 A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž [mělo býti] k životu, jest mi k smrti.
Ř 7,11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.
Ř 7,12 A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.
Ř 7,13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.
Ř 7,14 Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
Ř 7,15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
Ř 7,16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.
Ř 7,17 A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
Ř 7,18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.
Ř 7,19 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.
Ř 7,20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
Ř 7,21 Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
Ř 7,22 Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;
Ř 7,23 Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
Ř 7,24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
Ř 7,25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz