^ Římanům
1 2 3 4 5 6 7 8 |9| 10 11 12 13 14 15 16
Ř 9,1 Pravduť pravím v Kristu, [a] neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
Ř 9,2 Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
Ř 9,3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.
Ř 9,4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
Ř 9,5 Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž [jest] Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.
Ř 9,6 A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
Ř 9,7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
Ř 9,8 To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
Ř 9,9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
Ř 9,10 A netoliko [to], ale i Rebeka z jednoho počavši, [totiž] z Izáka, otce našeho.
Ř 9,11 Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
Ř 9,12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
Ř 9,13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
Ř 9,14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
Ř 9,15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
Ř 9,16 A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.
Ř 9,17 Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
Ř 9,18 A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
Ř 9,19 Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
Ř 9,20 Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
Ř 9,21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
Ř 9,22 Což pak, [že] Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
Ř 9,23 A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?
Ř 9,24 Kterýchž i povolal, [totiž] nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
Ř 9,25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.
Ř 9,26 A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
Ř 9,27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, [řka]: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
Ř 9,28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
Ř 9,29 A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
Ř 9,30 Což tedy díme? [I to], že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
Ř 9,31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
Ř 9,32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona [jí hledali]. Urazili se zajisté o kámen urážky,
Ř 9,33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz