Již potřetí Vám v tomto školním roce nabízíme seznam konkrétních modlitebních témat pro Lavinu. Skrze modlitbu se dějí úžasné věci a tak chceme všem poděkovat za Vaše modlitby, které jste nám věnovali a chceme všechny poprosit, aby se za Lavinu modlili dál.

Přiznám se, že z letošních jarních prázdnin jsem měl trochu strach. Hlavním důvodem bylo to, že s námi nejel Aleš, který se vždy stará o spoustu věcí od zamluvení ubytování, domluvení lidí na odvoz až po finance. Navíc je pro mě Aleš jistotou na kterou se můžu spolehnout - jako vedoucí jsme v dorostu a později v Lavině od stejné doby. Když jsme pobyt plánovali, tak se ukázalo, že Ondra nemůže jet od začátku a Eva bude muset na jeden den odjet. Ani se nám nepodařilo zajistit zkušeného zdravotníka a této funkce se ujala Eva, která zdravotnici na žádném našem pobytu ještě nikdy nedělala. Aby toho nebylo málo, tak to dlouho vypadalo, že i o vaření se budeme muset podělit pouze my vedoucí.
Vypsal jsem jen sedm bodů, na které jsem si s odstupem času vzpomněl. Kdybychom byli skautský oddíl, nebo nějaký zájmový kroužek, tak bych si řekl, to jsme měli kliku, takových šťastných náhod na jednom pobytu, to se jen tak nevidí. My ale nejsme zájmový kroužek, ale Lavina, která se schází kvůli víře v Boha. Konec konců to máme i v názvu - láska, víra, naděje.
Když se podívám na seznam "náhod", které jsme zažili, tak je nevnímám jako náhody, ale jako důkaz toho, že se o nás Bůh stará. Celý pobyt pro mě začal jednou, pro někoho možná nevýznamnou událostí. Když jsme se ubytovali a holky začaly připravovat večeři, tak na okno zaťukal nějaký muž. Vyšel jsem ven a ten pán mi řekl, že šel kolem a všiml si, že v jednom autě svítí světlo. Protože to auto stálo kousek od skautského domu, kde jsme byli ubytovaní, napadlo ho, že je to auto někoho z nás. Bylo to auto, kterým jsem přijem já. Přijeli jsme za světla a až, když se setmělo, tak bylo to světlo výrazně vidět. Z našich oken na auto ale vidět nebylo a tak bych si toho všiml až v momentě, kdy bych chtěl nastartovat a ono by to nešlo. Cestou k autu jsme prohodili s tím pánem jen pár slov, zeptal se odkud jsme a na jak dlouho jsme přijeli a já mu stihl jen poděkovat za to, že mě přišel upozornit. Když odcházel, tak se rozloučil větou: "Tak tedy vítejte v Hlinsku a ať vám tu Bůh žehná". O tom, že jsme křesťanský oddíl neměl tušení, přesto se se mnou rozloučil tímhle způsobem.
Někdy možná můžeme mít pocit, že k nám Bůh nemluví přímo, v této konkrétní situaci Bůh poslal tohoto muže aby mi ukázal, že je na pobytu s námi a že se o nás postará. Celý pobyt jsem mohl vnímat, že se o nás Bůh stará, že nám žehná a je s námi. Seznam náhod, které jsem napsal nejsou náhody, ale důkazy toho, že byl Bůh s námi celý pobyt, že byl s námi i před pobytem a že je s námi pořád. Pro Boha nejsme jen nějací lidé, ale zná nás konkrétně, každého z nás a o každého se stará, každého miluje a je připraven nám pomáhat ve všem co prožíváme. Je připraven nám dát cokoliv, vždyť nám dal i svého Syna, který zemřel za naše hříchy (Římanům 8:32 Bůh neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?).
Ještě u jedné události se musím zastavit. A to když Jáchym dostal v noci teplotu a měl noční můry. Když jsem ho našel v noci brečícího u ledničky, přiznám se, že jsem nevěděl, co dělat. Snažil jsem se ho uklidnit, vzal jsem ho k sobě na svoji postel, držel jsem ho a byl s ním. Vždy se uklidnil, ale po patnácti, dvaceti minutách byl neklid zpět. Půlku noci jsem byl s Jáchymem já a druhou půlku Eva. Modlil jsem se za něj a věřím, že Eva taky. Jaké bylo pro mě ráno překvapení, když jsem se nevyspalý probudil a uviděl jsem celkem dobře odpočatého Jáchyma. Ještě během dne se někteří za Jáchyma modlili a všechno zlé odešlo a další noc spal zase klidně. Bůh se v téhle situaci o nás nepřestal starat. Osobně jsem cítil, jak můžou modlitby rychle fungovat. Někdy se za něco modlíme dlouho a nevidíme výsledky, v téhle situaci nastala změna během několika hodin. Nevím, proč měl Jáchym noční můru, ale vím, že i v té situaci se o něj Bůh staral, jak jinak by se po neklidné noci mohl ráno probudit odpočatý.
Když se o mě Bůh stará tak, že nevidím žádné překážky, nebo problémy, často v takové situaci na Boha zapomínám. Když ale není všechno podle mých představ, pak teprve naplno vidím Boží práci, Boží péči, Boží požehnání. Jsem Bohu vděčný za tenhle pobyt i za všechny situace, které nám vyřešil způsobem, který by mě někdy ani nenapadl.
(Bára, Honza H., Honza N., Samuel, Jakub, Jiřina, Kristýna, Lukáš, Páťa, Simona, Štěpán, Verča)
zlepšení vztahů skupinky, zejména vztahů mezi kluky - zde vidíme jednoznačné zlepšení
duchovní růst dětí s cílem, aby děti zůstaly ve sboru a staly se budoucností sboru - toto je dlouhodobé přání, chceme zvát některé lidi ze sboru, aby se s Lavinou mohli sdílet a poznat nové lidi, zároveň bude cílem i to, aby Laviňáci poznali, že sbor není jen budova, ale hlavně lidi, které spojuje vztah k Bohu
postupné zapojení dětí do práce v Lavině (úvody, příprava hry) - někteří si připravují zamyšlení pro ostatní, jsou zaměřena na to, co duchovně prožili, co je zaujalo, nebo oslovilo.
naučit se poslouchat druhé a vážit si jich - zde vidíme rovněž zlepšení, ale stále to není vždy ideální
poznat, že vztah s Bohem není jen něco, o čem slyšíme, ale je to osobní a živý vztah - tomuto chceme věnovat témata duchovních programů
(Adam, Bohunka, Ester, Hanka, Jáchym, Jakub, Káťa, Lucka, Zuzka)
růst početní - dokázat pozvat nové lidi do Laviny - chceme se postupně připravovat na to, že v blízké budoucnosti přijdou do Laviny další děti z naší besídky
naučit děti znát základní duchovní pravdy - tomuto chceme věnovat témata duchovních programů
udržení pozornosti dětí při biblickém programu - zde vidíme zlepšení
naučit se poslouchat druhé - chceme dávat dětem prostor, aby ostatním mohli sdělit co zajímavého za uplinulý týden prožili
(mladší: Aleš, Eva, Kristýna; starší: Miloš, Ondra)
moudrost pro vedení jednotlivých skupinek i Laviny jako celku
mít lásku i pro děti, kteří nás neposlouchají
hledat vždy především Boží vůli
dokázat přijímat situace, kdy nám práce nejde tak, jak bychom chtěli
Máme za sebou další opakovací Lavinu ve starší skupině. Tentokrát byly tématem Vánoce. Po několik týdnů jsme na Lavině procházeli vše, co souvisí s příchodem Pána Ježíše na tuto Zem.
Začali jsme tím, že jsme pozvali milého hosta Pavla Jindru, který nás provedl starozákoními proroctvími. Dozvěděli jsme se co to jsou proroctví, kde se berou, o tom, že některá se již splnila a jiná ještě ne. Zvláště jsme si prošli několik proroctví, které se týkají Ježíše. Protože měl zrovna Samuel úvod ve kterém mluvil o tom, že se spousta lidí bojí konce světa, dotkli jsme se i biblických proroctví z knihy Daniel, které se věnují tomuto tématu.
Po tomto úvodu jsme se již přesunuli do Nového Zákona. Mluvili jsme o tom, jak Bůh jednal se Zachariášem, jak kněz Zachariáš Bohu neuvěřil a tak musel být skoro rok němý. Dále o dívce jménem Marie, která neuvěřitelnou Boží zprávu o tom, že se jí narodí dítě, Boží Syn, přijala se slovy: "Staň se mi podle tvého slova". Mluvili jsme o tom, jak k nám Bůh může mluvit i jak mi můžeme reagovat.
Vydali jsme se s Marií i jejím mužem Josefem do Betléma. Slyšeli jsme o tom, že se Ježíš narodil ve stáji, protože jinde nebylo místo. Přečetli jsme si v bibli i o tom, že andělé chválili Boha za to, že splnil to, co zaslíbil, i o tom že prvními, kdo se o dobrá zprávě dozvěděl byli pastýři. Přemýšleli jsme i o tom, co znamená "chválit Boha". Pastýři si tuhle zprávu nenechali pro sebe, ale říkali o ní dál a chválili Boha. Řekli jsme si, že i my bychom si neměli nechávat zprávu o Ježíši jen pro sebe, ale předávat ji dál.
Vyprávění jsme trochu přerušili Vánoční narozeninovou oslavou, kde jsme přeskočili pár let a spojili Vánoční a Velikonoční zvěst do jedné. Ježíšův příchod na naši Zem byla jen první část velké záchranné mise, která měla za cíl, aby nikdo, kdo dá svůj život Pánu Ježíši nezachynul, ale měl život věčný.
V lednu jsme se ještě zastavili v paláci u Herodese, kde se na své cestě zastavili mudrci z východu, kteří se vydali na dlouhou cestu, obětovali svůj čas, aby se poklonili Králi králů. Následoval příběh o tom, jak se Herodes bál nového krále a nechal tak povraždit spoustu dětí v Betlémě i okolí, i o tom, že se Bůh stará a tak se postaral i o Ježíše, Marii a Josefa, které varoval přes anděla a oni tak mohli uprchnout do Egypta (což bylo mimochodem předpovězeno pár století předem).
Naše poslední zastavení bylo v chrámu, kde na Ježíše čekal Simeon, kterému se tak splnilo to, co mu Bůh slíbil. Ježíš byl Bůh, ale i člověk, který již od svého narození dělal vše, co se mělo podle Božího zákona dělat.
Podobně jako po prvním opakování jsem i tentokrát odpověděl na otázky, které dostali naši Laviňáci a vytvořil tak něco jako vzorové řešení. Zárověň jsem k některým otázkám připsal i něco z odpovědí našich Laviňáků.
Oproti prvnímu opakování je výsledek o něco lepší, za což jsem rád. Celkem šlo získat 220 bodů.
Na další opakování se můžete těšit někdy po Velikonocích.
administrace stránek