Moje cesta k víře byla dost komplikovaná. Vyrůstal jsem na malé vesnici v rodině, kde matka byla nepříliš aktivní katolička a otec byl nepříliš aktivní komunista. V základní škole jsem první dva roky chodil na vyučování náboženství, ale potom mě rodiče na nátlak ředitele školy odhlásili, protože jinak bych prý později nedostal doporučení ke studiu na střední škole.
S Biblí a křesťanstvím jsem se začal seznamovat až při studiu na střední škole přes svoje věřící příbuzné. Přesto jsem ale svůj světský způsob života ani potom příliš nezměnil. O vzdálenější budoucnosti jsem raději moc neuvažoval, protože jsem nechtěl opakovaně zažívat strach a pocit marnosti. Jednou jsem se v novinách dočetl, že se k naší Zemi blíží malá planetka (asteroid) a podle výpočtu některých vědců má dojít k jejich srážce. To by prakticky znamenalo konec světa. Moc jsem té zprávě nevěřil, a tak jsem na ni skoro zapomněl. Ale znovu se mi jasně vybavila v paměti přesně v ten den, kdy mělo podle výpočtů dojít ke srážce planetky se Zemí a tím i ke konci světa. A já jsem najednou pocítil strach ze smrti, protože mi bylo jasné, že pokud má Bible pravdu a já za pár hodin zemřu, tak skončím v pekle.
Planetka Zemi naštěstí těsně minula, takže se žádný konec světa nekonal. Já jsem se ale v té době rozhodl, že budu studovat Bibli mnohem odpovědněji, protože jsem už nechtěl nepříjemné životní otázky jen ignorovat nebo odkládat, ale potřeboval jsem na ně najít skutečné odpovědi. Především mně chybělo pochopení hlubšího smyslu života, protože pouhou existenci nebo živoření jsem považoval za naprosto nedostatečné a zbytečné.
V Bibli jsem později skutečně našel dobrou zprávu, která mi dala naději. Je to vlastně takový univerzálně platný Boží slib: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“. Uvědomil jsem si, že Bůh mě miluje a má pro můj život dokonalý plán. Bylo mi jasné, že se budu muset rozhodnout: buď si budu dál řídit svůj život sám, nebo ho svěřím Bohu a budu mu důvěřovat. Bůh mi skrze Bibli ukázal, že strach, který jsem prožíval, je důsledkem porušování Božích zákonů. Za to si také zasloužím jediný spravedlivý trest – a sice smrt. Ovšem Ježíš vzal tento můj trest na sebe, když zemřel na kříži. Potom byl ale znovu vzkříšen k životu a je mezi námi stále duchovně přítomný. A já jsem poznal, že jenom On mě může zbavit mého strachu, když mi pomůže pochopit smysl mého života a dá mi do srdce trvalý pokoj. Proto jsem se rozhodl přijmout jeho pomoc. Modlil jsem se a prosil Ježíše, aby mi odpustil všechno zlé, čeho jsem se dopustil. Potom jsem ho také poprosil, aby vstoupil do mého života a dal mi pokoj a jistotu, po kterých jsem velmi toužil.
Od té doby se z mého života vytratil pocit nejistoty a strachu z budoucnosti. Cítím se svobodný a prožívám pokoj v srdci, protože vím, že Bůh chrání a vede celý můj život. Také stále více poznávám, jak je Bůh dobrý a jak mi pomáhá. Ježíš dal mému životu směr a cíl, a proto mu chci věrně sloužit až do konce svého života. Nikdy jsem nelitoval toho, že jsem svůj život odevzdal Kristu. Naopak se raduji z jeho přítomnosti a lásky, které smím prožívat. Už se také nebojím smrti, protože skrze víru v Ježíše Krista jsem byl zachráněn pro věčný život s ním. A to je také ten největší důvod k radosti i ve všech životních problémech a těžkostech, do kterých se stejně jako ostatní lidé také dostávám.
Pokud budeš chtít, určitě můžeš něco podobného prožít s Ježíšem i Ty!