Ondřej Kyml
kazatel ve Sboru Církve bratrské v Písku
Narodil se jako silvestrovské dítě 31.12.1977 v Liberci. Je ženatý a s manželkou Terezou mají dva syny. Po stavební průmyslovce studoval v letech 1996-2000 fakultu architektury na Technické univerzitě v Liberci. Po základní vojenské službě nastoupil v roce 2001 dálkové studium teologie na Evangelikálním teologickém semináři v Praze. V letech 2001-2002 pracoval jako sociální pracovník v azylovém domě Naděje v Jablonci nad Nisou. Od roku 2002 se zapojil do duchovní práce na stanici liberecké Církve bratrské v Novém Městě pod Smrkem. 2002-2004 pracoval jako technik pro výrobu v nábytkářské firmě a skladník v automobilovém průmyslu. Od roku 2004 je vedoucí stanice v Novém Městě pod Smrkem a téhož roku Radou CB přijat do duchovní služby v církvi na plný úvazek. Od roku 2007 slouží jako vikář a posléze jako kazatel v Církvi bratrské Písek. Kromě Boha a církve má rád hudbu, filmy, cestování a turistiku, práci na zahradě, oslavy a miluje celou svoji rodinu.
Narodil se jako silvestrovské dítě 31.12.1977 v Liberci. Je ženatý a s manželkou Terezou mají dva syny. Po stavební průmyslovce studoval v letech 1996-2000 fakultu architektury na Technické univerzitě v Liberci. Po základní vojenské službě nastoupil v roce 2001 dálkové studium teologie na Evangelikálním teologickém semináři v Praze. V letech 2001-2002 pracoval jako sociální pracovník v azylovém domě Naděje v Jablonci nad Nisou. Od roku 2002 se zapojil do duchovní práce na stanici liberecké Církve bratrské v Novém Městě pod Smrkem. 2002-2004 pracoval jako technik pro výrobu v nábytkářské firmě a skladník v automobilovém průmyslu. Od roku 2004 je vedoucí stanice v Novém Městě pod Smrkem a téhož roku Radou CB přijat do duchovní služby v církvi na plný úvazek. Od roku 2007 slouží jako vikář a posléze jako kazatel v Církvi bratrské Písek. Kromě Boha a církve má rád hudbu, filmy, cestování a turistiku, práci na zahradě, oslavy a miluje celou svoji rodinu.
Pocházím z nekřesťanské rodiny. Nikdo z naší rodiny, ani z generace mých prarodičů, nechodil do církve. Církev a víra byla u nás spíše předmětem posměchu. Od svých šestnácti let však v mém životě začalo postupné hledání smyslu života. Protože jsem v té době poslouchal metalovou hudbu a díval se na horory, začal jsem se spíše klonit k magii a temnému duchovnímu světu. Četl jsem horoskopy a vyvolával duchy. Několikrát jsem přemýšlel o dobrovolném odchodu ze světa. Svůj volný čas jsem trávil v rockových klubech, navazováním vztahů s opačným pohlavím, poslechem hudby, ježděním na skateboardu, kreslením graffiti na zdech. Studium architektury na vysoké škole mě přivedlo k hlubšímu zkoumání světa a lidského života. Začal jsem se seznamovat s filosofií, uměním. Obzvláště se mě dotkl život dánského filosofa Kierkegaarda a jeho nenaplněný vztah k dívce Regině. V tu dobu jsem i já prožíval krátký vztah s dívkou, která se jmenovala Regina. Bůh mě skrze Kierkegaarda navedl ke čtení Bible. Nakonec mě jedna mladá dívka pozvala na setkání mládeže Církve bratrské v Liberci. Zde jsem se setkal s kazatelem Jiřím Hofmanem. Zaujal mě svou laskavostí, moudrostí a otcovským přístupem. Navázali jsme tehdy spolu přátelství, které trvá dodnes. Předal mi základy křesťanské víry, lásku k Bohu, k Bibli a k církvi a povolání k duchovní službě. Postupně jsem přicházel na to, že být architektem není to, co bych chtěl v životě dělat, ale že chci celým svým životem sloužit Bohu v církvi. Proto jsem se rozhodl pro studium na teologickém semináři a přijal jsem povolání sloužit jako kazatel Církve bratrské a vést druhé lidi k Ježíši Kristu, k tomu, který má veškerou moc nás uzdravit a zachránit před sebou samými, před našimi hříchy a jejich nedozírnými důsledky.
