Každý pracovník potřebuje místo, kde může načerpat. Snažíme se, aby takovým místem byla každoroční konference pro pracovníky s dětmi. Inspirace, nové podněty a nápady, modlitby, společenství s dalšími služebníky – to je něco, co se dá jen těžko nahradit…

Každý pracovník potřebuje místo, kde může načerpat. Snažíme se, aby takovým místem byla každoroční konference pro pracovníky s dětmi. Inspirace, nové podněty a nápady, modlitby, společenství s dalšími služebníky – to je něco, co se dá jen těžko nahradit…

Rodičovství chce odvahu a velké povzbuzení. Konference pro rodiče bývají dobrou zastávkou pro ty, kteří chtějí dobře budovat rodinu a hledají inspiraci a povzbuzení pro výchovu vlastních dětí. A děláme to i tak, že se kvalitně postaráme o děti rodičů, kteří na konferenci dorazí.

Rodičovství chce odvahu a velké povzbuzení. Konference pro rodiče bývají dobrou zastávkou pro ty, kteří chtějí dobře budovat rodinu a hledají inspiraci a povzbuzení pro výchovu vlastních dětí. A děláme to i tak, že se kvalitně postaráme o děti rodičů, kteří na konferenci dorazí.

Legoprojekt - stavba legového města o rozměru 8 x 3,5 metru. Společně s dětmi od 6 do 12 let vymyslíme a postavíme báječné město ve třech dnech. Čtvrtý den jej ukážeme všem. Legoprojekt podporuje dětskou kreativitu a ukazuje na důležité životní principy prostřednictvím biblických příběhů.

Děti jsou darem od Boha. To je důvod proč pro ně chceme to nejlepší. Má to cenu je podporovat v jejich životních zápasech.

Děti nás dokáží vždy překvapit. Překvapením pro mnohé může být to, že misie neznamená jen rovníkovou Afriku, ale že jsou to všechna místa, kam nás Bůh postavil – ať už to je rovníková Afrika nebo městečko v Česku.

Ilustrace

Tatínek chce mluvit se svou dcerou

Vložil/a roman, 28.12.2011
Video: 
Popis: 
Krátký film o otci, který se snaží navázat spojení s dcerou. Láska otce, která se snaží znovu navázat spojení se svou dcerou, je moderním podobenstvím ukazujícím na Boží lásku, která se nás snaží oslovit.
Kategorie článku:

Údolím života

Vložil/a roman, 17.11.2011

Dovolte mi ještě závěrem osobní vzpomínku. Když jsem roku 1981 cestoval do Nikaraguy, letěl jsem mnoho hodin letadlem. Poprvé do této vzdálené země. Vzhledem k tomu, že poslední dopis s bližšími informacemi nedošel včas, nevěděl jsem, zda mne bude v Nikaraguy na letišti někdo čekat. Ba neměl jsem ani adresu, kam bych se měl v hlavním městě (Mana-gui) dostavit. A bude-li mě někdo čekat, jak se poznáme? Vždyť jsme se přece nikdy neviděli? Všecko však dopadlo nad očekávání dobře. Když jsme vystupovali z letadla na letišti v Managui, dýchlo na nás subtropické teplo 35 stupňů Celsia.

Kategorie článku:
Syndikovat obsah