Další kazatelé z Husince a v Husinci

Kazatelé, kteří vyšli z Husince:

Kazatel František Zdychynec

Kazatel Karel Toušek

Kazatel Antonín Voříšek s mládeží (stojící vlevo)

Z vlastního životopisu br. kazatele Františka Zdychynce 

Narodil jsem se 1. října 1889 v Husinci. Vyrostl jsem v malých poměrech v domku, kde rodiče těžce pracovali od rána do noci. Kromě menšího hospodářství otec byl zaměstnán v místní továrně, kde si patrně utržil zhoubnou nemoc, jíž podlehl ve věku 57 let. Všechny volné hodiny po škole jsem strávil pomáháním doma nebo na poli. Prázdniny byly věnovány práci s rodiči. Jaká to podivná rada nebeského Otce, že mi dal domov v rodišti Husově, v sídle malého sboru svobodné církve a že jsem od dětství, tj. od 7 let poznával svatá Písma, učil se moudrosti Boží v Nedělní škole a v hodinách vyučování náboženského. Rodičové dosáhli brzo světla spasení a tak jsem měl spolu se sestrami domov, kde domácí oltář nebyl nikdy opuštěn. Dlouho nevěděli rodiče co se mnou. Navštěvoval jsem obecnou školu, místní jednotřídku, šest let. Teprve na radu bratr kazatele P. Zelinky rozhodli se, abych navštěvoval také blízké státní gymnázium Prachaticích, ovšem německé. Na český ústav v Písku nebo v Českých Budějovicích byly by prostředky chudých nestačily. Nezbylo než učit se německy, abych mohl brzo (třeba z 5. třídy gymnázia) nastoupit do státní služby. Když jsem končil 5. třídu gymnázia, bylo u pro mne místo u dráhy. Rodiče však usoudili, že bude přece lepší celý ústav, obětovali další své mozoly. Zatím jsem byl Duchem svatým usvědčen z osobního hříchu a dohnán rozhodnutí pro milost Pána Ježíše, když mi bylo 16 let. Byl jsem přijat do církve. V oktávě jsem ještě měl hotový plán, že půjdu ke dráze, kterou jsem si oblíbil. A tu mne jednou otázka bratra kazatele J.. S. Portera v mém přesvědčení zviklala. Než jsem byl po matuře bylo mi jasné, půjdu do učení, abych mohl pracovat mezi dušemi lidskými. …