Kde je moje místo ve službě Bohu? Jak mám poznat Jeho vůli? – Poslechněte si, co píše Bill Wilson o tom, jak začal svou službu v nejhorší čtvrti New Yorku – Brooklynu:
„Bůh mě nepovolal do New Yorku… Pokud čekáš na nadpřirozené zjevení nebo blesk z čistého nebe, který povede tvoji budoucnost, budeš pravděpodobně čekat navěky. Potkal jsem již množství upřímných lidí, kteří po celý život čekali, až k nim Bůh promluví… Když jsem viděl situaci dětí v ghetech, okamžitě jsem věděl, že někdo musí něco udělat. ‘Pane,’ řekl jsem, ‘mohl bych to stejně tak dobře být já.’ Chceš povolání od Boha? Můžeš je mít okamžitě, když otevřeš své oči a uvidíš jednotlivé potřeby, které tě obklopují.“
Pokud chcete poznat člověka s opravdovou vizí, přečtěte si jeho knihu Čí je tohle dítě?.
Kniha je mocným svědectvím o tom, jak Bůh může zasáhnout a opravdu proměnit hříšný svět kolem nás skrze naši službu. Na začátku je příběh o čtrnáctiletém chlapci, který tři dny marně čekal před obchodem na návrat své matky. Povšiml si ho jeden muž bydlící nedaleko, který se o něho postaral. Nakrmil ho a poslal ho na křesťanský tábor, kde chlapec uvěřil v Boha. Ten chlapec se jmenoval Bill Wilson.
Po vystudování biblické školy se věnoval nedělní škole. Stál u zrodu tzv. autobusové služby, tj. svážení dětí ze širokého okolí do nedělní školy. Vzhledem k úspěšnosti tohoto programu se stal vyhledávaným k tomu, aby o něm vyučoval další učitele. Jeho srdce však bylo taženo ke službě dětem v oblastech, kterým se věnovalo jen velmi málo křesťanů – chudinských čtvrtích amerických velkoměst.
V roce 1979 začal sloužit dětem v ghetu v Brooklynu. Bylo to těžké. Hrstka nadšenců s několika vysloužilými autobusy se starala o tisícovku dětí. Byli přijati a poté zase vykázáni ze dvou sborů v oblasti, aby nakonec skončili ve vysloužilém skladišti bez topení a bez vody. Tam také jednoho mrazivého lednového dne práce skončila. Těžká situace pro člověka, který je vyzbrojen jen viděním zoufalé potřeby dětí. Celý další rok poslouchal otázky rodičů i dětí, kdy znovu začne nedělní škola, že to bylo to jediné, co pro ně mělo smysl. Nakonec se rozhodl zkusit to znovu. Koupili bývalý pivovar, i když neměli peníze ani na první splátku, a Pán Bůh jim začal žehnat. Dnes se služba Metro Ministries International, kterou tímto způsobem začali dělat, stala hnutím, které se šíří daleko za hranice Spojených států a zasahuje mnoho desítek tisíc dětí v různých částech světa.
Představte si službu 22 000 dětem, která se opakuje týden co týden na stejném místě. Každé z těchto dětí je jednou týdně navštíveno doma. Většina z těchto dětí nemá křesťanské rodiče a málokdo z nich žije v úplné rodině. Nedělní škola (mimochodem odehrává se v sobotu) je pro ně jedinou šancí na láskyplné vztahy. Program je velmi pečlivě připraven, aby mohl zaujmout děti, zvyklé na televizní způsob zábavy. Jednoduchá lekce s jasným poselstvím evangelia se střídá se zpíváním a soutěžemi. Každé dítě má svého autobusového vedoucího, kterého zná a ke kterému má důvěru, protože ví, že ho má rád. Celý tým sestává ze 450 pracovníků, kteří jsou cele oddáni službě. Žijí v nebezpečném prostředí. Mnozí z nich byli přepadeni, okradeni, někdy i zbiti. Milují však „své“ děti a zůstanou. Jsou tady, protože chtějí vidět, jak Bůh mění jejich život.
Bill Wilson se však nesoustředil jen na úzký okruh své služby. Celá jedna kapitola knihy je věnována přemýšlením nad příčinami vzniku ghet a nad situací, ve které se nacházejí lidé žijící uvnitř. Zároveň přemýšlí i nad tím, jak by se tato situace dala řešit. Jeho pohledu na problematiku vnitřních měst si vážil i prezident George Bush sr., který si v roce 1992 vyžádal jeho spolupráci v Národní komisi pro Americké městské pospolitosti.
Celkově je kniha napsána čtivým, až strhujícím způsobem. Text je přehledně členěn a dobře se v něm hledá, když se čtenář k něčemu chce vrátit. Vyprávění je doplněno fotografiemi, které dobře dokreslují obsah.
***
Když člověk čte toto vyprávění, nemůže zůstat chladným nezúčastněným pozorovatelem. To se prostě nedá. Čí je tohle dítě? není ani knihou typu: „Haleluja, radujte se s námi, co Pán Bůh dělá v Americe!“ Je to spíše kniha, která zanechává znepokojující otázky o tom, jak to vlastně myslíme se svým křesťanstvím a zároveň dává naději, že i mě si Pán Bůh může použít, aby změnil svět kolem mne.
Když jsem přemýšlel o tom, co mne nejvíce oslovilo, napadly mě tyto tři věci:
1. Máme zodpovědnost za to, abychom dělali to, co můžeme, a abychom sloužili tím nejlepším způsobem, jakého jsme schopni.
2. Mezemi naší služby většinou nejsou naše schopnosti, ale cena, kterou jsme ochotní za ni zaplatit. Pán Ježíš však za nás zaplatil všechno.
3. Dostali jsme sílu zvítězit. Stojí za námi největší síla ve vesmíru. Bůh chce zasáhnout svět skrze nás. V každém drobném boji, který dnes prožíváme a rozhodneme se z něho neutéct, se připravujeme na životní zápas naší služby.
Přiznám se, že když jsem četl příběhy některých dětí, měl jsem v očích slzy. Jak moc se liší prostředí amerických velkoměst od reality u nás? Co prožívají děti, mladí i dospělí lidé v našem sousedství, v Havířově? Jak změnit statistiku týkající se drog i kriminálních činů? Kde je místo pro nás? Jak začít?
Věřím, že Pán Bůh má řešení na všechny tyto problémy i pro všechny tyto lidi. Jen čeká, až se chopíme příležitosti, kterou máme, a budeme dělat, co můžeme. Ne každý bude moci sloužit v takovém rozsahu jako autor knihy. Ale třeba právě mne si Pán Bůh použije k zasažení takového dítěte, jako byl čtrnáctiletý Bill Wilson.
26. 3. 2001, Zdeněk Maňásek
Čí je tohle dítě?, Bill Wilson, Vydavatelství Postilla s.r.o., 1999