Kam kráčím? Kdo jsem? Odkud pocházím? Co je smyslem mého života? To jsou velké otázky, které si lidé kladli odnepaměti?

1. Úvod
Životní cestování rychle utíká a je dobré se občas zastavit, poodstoupit a zamyslet se, jaké má to cestování smysl, kam směřuje.
Co můžete od těchto setkání čekat?
– Budu se snažit seznámit vás se sedmi klíčovými tezemi, které tvoří jádro či podstatu křesťanství.
– Můžete čekat kvalitní informace a fakta o křesťanství, ale též vztah, přátelství – křesťanství totiž není jen o faktech, je to osobní zkušenost, která se těžko sděluje jinak než osobně ==> podobně jako kdybychom měli vysvětlit člověku, který nikdy neviděl vodu, co to je – něco lze vyložit slovy, např. H2O, tekutina, apod., to jsou všechno pravdivé informace, ale ještě jinak ji člověk pozná, když se do ní ponoří, osobně ji zakusí – a to tu jde, chci vám dopřát důkladný ponor.

2. Quo vadis člověče?
Kam kráčím? Kdo jsem? Odkud pocházím? Co je smyslem mého života? To jsou velké otázky, které si lidé kladli odnepaměti?
Kdosi řekl, že člověk je kosmický sirotek, osamocený ve svém tázání “proč“ otázek. Zvířata mají ke spokojenosti svého života pudy, prostě svůj život instinktivně žijí a víc jej neřeší, ale člověk se ptá proč. ==> Krásně toto lidské tázání vyjádřil např. K.Čapek v povídce Šlépěj (Boží muka). Ojedinělá šlápota uprostřed sněhové pláně ilustruje ojedinělý život uprostřed kosmu. Kde se tu ten život vzal? A k čemu? A proč? Takové tázání je nám lidem vlastní. Ovšem není to snadné tázání a přemýšlení, jak naznačuje už Čapek.

3. Dilema moderního člověka
– Zhruba od dob Osvícenství jsme svědky unikátního myšlenkového experimentu, který v dějinách nemá obdoby. Osvícený člověk odložil stranou jakoukoliv vnější autoritu, včetně Boha či čehokoliv transcendentního a rozvinul své vlastní autonomní teorie, rozhodl se přijít si sám vlastním rozumem na to, co je konečným smyslem člověka.
– Byla to doba optimistická, člověk věřil, že se posouvá od doby temné k době osvícené, že člověk středověký se již proměňuje v člověka nového, civilizovaného a moderního. Heslem doby bylo slovo pokrok. Výdobytky moderní vědy otevíraly nebývalé možnosti, věřilo se, že jen otázkou času, kdy všechno objevíme, ovládneme přírodu, poručíme větru dešti, zodpovíme všechny otázky, a tak nastolíme lepší civilizovaný svět. A samozřejmě vyvezeme tuto naší moderní civilizaci do celého (třetího) světa.
– Jak dopadl tento projekt netřeba příliš rozmazávat. Moderní naděje selhaly, dostaly se do krize: určitá část lidstva si sice užívá některé výdobytky moderní doby, ale větru, dešti jsme neporučili, všeobecná harmonie lidstva se nekoná, mýtus o pokroku člověka směrem k civilizované lidskosti se rozplynul už při světových válkách a co se týče našich velkých „quo vadis“ otázek, odpovědi nejsou příliš optimistické:
– Odkud pocházíme? Pocházíme z hmoty (přičemž hmota pochází neznámo odkud), která se zcela nezáměrně a náhodně shlukovala po dlouhý čas a vlastně mimochodem dala vznik životu. Původ života nemá žádný záměr ani důvod.
– Kdo jsme? Jsme vedlejším produktem náhody a času. Jsme výsledkem součtu v rovnici hmota + náhoda + čas. Jsme nahodilý shluk atomů, složitá biomasa. Kolečko v soukolí kosmického stroje (vzpomeňme na Ch.Chaplina v Moderní době). Jsme rozvinutá zvířata. S hlediska pragmatického, jsme pracovní síla, apod.
– Kam směřujeme? Nikam. To je logický důsledek výchozího předpokladu celé teorie. Výskyt života byl nezáměrný a zrovna takový bude jeho zánik, není v tom nic osobního, vesmír prostě pozvolna chladne, zánik života je nevyhnutelný. A to platí, jak pro celek, tak pro jednotlivosti celku. Můj jednotlivý cíl, který si stanovím (např. vydělat peníze / opít se) má pouze relativní smysl – tedy smysl pro jinou relativní jednotlivost (moje děti budou mít co k jídlu / utopit žal), ale nemá žádný konečný smysl.
==> viz písnička Mraky  od skupiny Traband (http://www.traband.net/). Dřina na poli, vrtání, hřebíky, data v kalendáři, studium s dobrým prospěchem – to vše jsou dílčí činnosti s dílčími cíli, ale celkově „mraky nikam nedojdou“. V Čapkovi šlépěj pozvolna zapadává sněhem a nakonec zmizí, a s ní i otázka po jejím smyslu. To, zda existovala či ne, je v konečném smyslu úplně jedno. Tak je to i s mým individuálním životem.
– To, že má toto pojetí člověka nedozírné důsledky etické, psychologické, sociologické atd. je zřejmé, ale tím se teď nechci zabývat, nechám na vás, abyste to domysleli (pokud byste chtěli vědět něco o důsledcích pro pedagogiku, o tm něco malinko vím, rád povím).
– Dilema moderního člověka je tedy v tom, že se mu podařilo přesvědčit sám sebe, že žádný smysl nemá, ale zároveň intuitivně cítí, že se bez smyslu nedá pořádně (tedy smysluplně) žít.  Je možné tyto otázky dočasně zahnat, předstírat, že nejsou, zapít je, přehlušit zábavou, prací apod., ale ony se dříve nebo později samy vkradou a neodbytně dotírají.
– Dilema moderního člověka jsem se pokusil nastínit proto, aby bylo zřejmé, jaké je myšlenkové pozadí našeho dnešního tázání. Jaká je alternativa k moderní odpovědi?

4. Křesťanská alternativa
– Jednoduše řečeno, křesťanství říká, že lidská intuitivní touha po konečném smyslu je pravdivá, autentická. Člověk neumí a nemá žít beze smyslu, protože byl stvořen záměrně a smysluplně.
– Čapek křesťanskou alternativu naznačuje „…snad by bylo daleko jednodušší a přirozenější, kdybychom připustili, že je to prostě zázrak.“ (Boží muka, 1967, str.14)
– To je přesně to, co říká křesťanství:
a) Existence celého přirozeného světa je vlastně nad-přirozený div, dílo bytosti, která stojí nad přírodou, nad světem. Pomocí přírodních věd jsme schopni vysvětlit mnoho přírodních jevů, ale žádná věda neumí dát odpověď na otázku, kde se tu všechna ta příroda vzala, celý vesmír a vůbec všechno, co jest.
==> Podobně, jako se C.S.Lewisovým kulečníkem: věda umí popsat chování koulí, umí vysvětlit, jak se bude pohybovat koule A, bude li zasažena koulí B pod úhlem alfa, rychlostí v, ale co věda neumí a nemůže z principu umět, je vysvětlit existenci kulečníku jako takového.
==> Podobně s řetězem: vidím-li viset řetěz, ptám se na čem visí, nekonečný regres není možný, budu-li stopovat po článcích řetězu, dříve nebo později musím dojít k něčemu, co není řetěz, jinými slovy řetěz nemůže viset na řetězu. Proto křesťané věří, že existuje Bytost, která je za tímto světem a říkají jí Bůh. Ale toto je jen výchozí předpoklad smyslu. Křesťanství jde ještě dál.
b) Tento Bůh-stvořitel stvořil člověka se svrchovaně dobrým záměrem. Totiž, aby člověk odrážel, reflektoval Boží charakter (Imago Dei). Uvažte, co to znamená pro smysluplnost života člověka. Smyslem mého veškerého počínání není za život nakupit co nejvíce poznatků či zážitků, zkušeností nebo majetku, ale být charakterem, být bytostí s takovým charakterem, který odráží dobrého Boha. Jinými slovy, to, oč tu běží je především charakter. Já, člověk jsem bytost, které byla dána schopnost a úkol být z vlastní vůle dobrým charakterem. Ale křesťanství jde ještě dál.
c) Člověk je bytost, pro kterou Bohu stálo za to se obětovat. O tom budeme podrobněji mluvit později, ale teď jen stručně z hlediska smyslu a hodnoty člověka: Je zřejmé, že máme jako lidstvo i jako jednotlivci problém: lidskost dostává od nás lidí pořádně na frak (např.).  Křesťanskou terminologií řečeno: nedaří se nám uskutečňovat původní Stvořitelův záměr. Boha a jeho pojetí dobra jsme odsunuli stranou a uskutečňujeme své pojetí dobra, které moc dobře nevychází. Co byste udělali, kdybyste byli Bůh a viděli jste, že se na vás vaše nejvznešenější stvoření vykašlalo a navzájem se vybíjí? Bůh se ukazuje jako absolutně milující. Podniká záchranou misi pro člověka? Co byste udělali, kdybyste chtěli zachránit to nejdůležitější v člověku, totiž jeho charakter? Co udělal Bůh možná tušíte, my o té záchranné oběti budeme mluvit později. Teď to podstatné pro smysl: člověk je ten, za koho Bohu stálo za to se obětovat.
d) Kam směřujeme? Pokud se vydáme cestou za Bohem, pak k absolutnímu dobru, radosti, naplnění, pokoji… Pokud se vydáme opačným směrem i cíl je opačný. Ale v křesťanství je člověk ten, kdo má jasný cíl, který vyhlíží a o který usiluje: být za jedno se svým dobrým Stvořitelem.

5. Závěr
– Kdo jsem? Odkud pocházím? Kam směřuji? Uvažte alternativy, které před námi stojí: A) Jsem shluk hmoty, která se náhodně shlukla, bez důvodu a bez záměru, a která nikam nesměřuje než k jistému a brzkému zániku. B) Jsem nejvznešenější stvoření dobrého Stvořitele, jehož životním smyslem, posláním či cílem je být charakterem, reflexí dobrého charakteru Boha. Ve všem, co v životě dělám, jde o to dělat to charakterně, tedy dobře, tedy k Boží oslavě. Jsem bytost, která je Bohem milována, můj charakter, můj život je pro něj důležitý, a to až na smrt.
– Věřím, že rozumíte podstatě toho, co jsem chtěl dnes říci: Tento náš svět i život má smysl, a to velmi dobrý smysl, pokud existuje dobrý Bůh. Křesťané jsou lidé, kteří nejsou schopni věřit, že život žádný smysl nemá.

Otázky k diskuzi:

1. Pokud nás pozorují Marťani, co myslíte, že si říkají o smyslu našeho pozemského počínání?
2. Jak si vysvětlujete existenci světa?
3. Kdybyste byli Bohem, který stvořil tento svět, jaký byste dali světu smysl?
4. Myslíte si, že se dá žít bez konečného smyslu?
5. Kdybyste věděli, že máte před sebou jeden poslední den života, co byste dělali?