Výprava do ZOO
Nemožné se stalo skutečností! Zorganizovali jsme unikátní výpravu do ZOO a její unikátnost spočívala především v tom, že jsme tak velkolepý výlet uspořádali po dlouhých měsících kulturního půstu (přiznejme otevřeně, že jsme se postili ani ne tak pro pozdvižení ducha, jakožto pro všechna covidová opatření…). A protože počasí ukázalo svou vlídnou tvář a první polovina září si lebedila v modré obloze a hřejivém sluníčku, zapíchli jsme prst do kalendáře na středu 15. 9. A nelitovali jsme!
Dokonce ani rozkopaná Praha nám nezkřížila plány! Neohroženě jsme v 9:30 vystoupili u ZOO a hurá k pokladně, jaképak zdržování. Stoupali jsme k ledním medvědům a ztuhlé svalstvo se zahřívalo, klouby praštěly a kosti se ohýbaly pod tíhou našeho odhodlání, které bylo nakonec bohatě odměněno – lavičky na obzoru! Ty jsme ihned nekompromisně obsadili. Ano, strategická kóta lední medvěd dobyta! A jak jsme si spokojeně hověli na lavičkách a masírovali lýtka, pozorujíce medvědí vyzrálý plavecký styl, prošel kolem nás velmi nezaujatě páv.
Netrvalo dlouho a bylo zapotřebí doplnit energii. Otevřely se batůžky a za usilovného loudění vos jsme si spokojeně pomlaskávali. Čekal nás výlet do Afriky – savci, plazi, hmyzáci, prohlédli jsme si všechno. Následovali hroši, sloni, žirafy a spousta jiné zvěře, kterou ani neumíme pojmenovat. To už se ke slovu opět začal dostávat hlad. „Kdy bude oběd?“, to se ozývalo stále častěji a častěji. Ale do času oběda je ještě daleko…
U slonů jsme rekonstruovali historické setkání Spojenců s Rudou armádou na Labi, když jsme se šťastně shledali s naší druhou skupinou, která vyjížděla ze stacíku o něco později. To bylo radosti na Starém bělidle! A rámusu… Ostatní návštěvníci s ustrnulým pohledem zírali, jak se po chodníčku řítí vozíčkář i s asistentem a brzdí o podezřelou skupinu podezřele hlučných a ještě podezřeleji rozesmátých osob. Podávání rukou nebralo konce (vždyť jsme se neviděli dlouhé dvě hodiny!), a protože naše pokusy o nenápadnost byly naprosto marné, snažili jsme se alespoň tvářit sympaticky…
Další zastávka byla u sochy Radegasta – tímto děkujeme ZOO Praha za lavičky na každém kroku! 🙂 Pokochali jsme se vlkem, a když jsme nabrali ztracený dech, vydrápali jsme se, nelžu vám, až k lanovce. Fíha, to je hloubka! My jsme však na pěším výletě, tak dolů půjdeme pěšky – pokud možno po značených cestách, anžto nejsme žádní výtržníci. To už však někteří z nás potutelně rozvíjeli stávkovou činnost, ale nedivme se jim, vždyť už se blížila doba polední, doba obědová. Zavítali jsme do voliéry mezi barevné papoušky lorie, a zatímco většina výpravy byla jimi okouzlena (div že si je necpala do batůžků), zbytek (tj. jeden člověk) chvatně prchal z voliéry s tím, že na volně létající ptáky nemá nervy.
Po cestě dolů jsme opět potkali, představte si!, našeho páva! Prohlédli jsme si klokany i ptáky emu a kasuára a ti odvážnější z nás se projeli na klouzačce. To už jsme se nechali vést vábením restaurace. Do návštěvní knihy jsme ještě vyšvihli své autogramy a užuž jsme usedali ke stolu. Vůně smažáků a řízků se od nás linula do všech stran, a když se k tomu ještě přidala zmrzlina, dosáhla naše blaženost vrcholu. S plným břichem se v nás ovšem probudila příjemná lenivost a přinutit řízky a smažáky k dalšímu pohybu není žádná legrace… Naše tempo povážlivě ochablo, ale nás to vůbec netrápilo.
Zasmáli jsme se u lachtanů, zamávali tučňákům, pozdravili se s plameňáky a odpočinuli si u želv. Pavilon šelem byl nejzazší bod, kam jsme měli namířeno. A když se část z nás uondaně vypotácela ven, seznala, že druhá část sedí zhrouceně na lavičkách… Nastal čas vydat se domů. Vždyť i pár kapek spadlo a nebe se zachumlalo do hutných oblak.
Srdnatě jsme si klestili cestu k východu přes zelené ostrůvky a bambusová zákoutí, až jsme v 15:00 stanuli před zpáteční bránou do reality. A je to, děkujeme pěkně, to se nám to ale vydařilo! Nastupujeme do 112, míříce do stacíku na Žižkov – a to vám povídám, jestli jsme nezabloudili, tak jsme ve stacíku dodnes! 😉
(Se žádostí o odvolání souhlasu s fotomedializací nebo o odstranění konkrétní fotografie/fotografií se neváhejte obrátit na náš e-mail: stacionar@volny.cz nebo poštovní adresu: Pobočka Diakonie Církve bratrské v Praze 3, Koněvova 151/24, 130 00 Praha 3.)
