Jak se loučilo Vrchní Welení
Je už tomu namouvěru nějaký pátek, téměř na den přesně 3 měsíce, kdy propukla akce Věrka, o níž by rozhodně neměla chybět zmínka ani na našem webu, protože se tím vším uzavřela jedna významná kapitola stacíku. A třebaže tuto milou „oznamovací“ povinnost plníme až se značným zpožděním, činíme tak ale velmi rádi.
Začátkem dubna 2018 jsme pro stacíkovské Vrchní Welení přichystali překvapení. A ne jen tak ledajaké, ale poctivé a velkolepé rozloučení – vždyť nám odcházelo do důchodu po uctyhodných 17 letech obětavé služby! Svolali jsme k nám na Žižkov stacíkovské kamarády, přátele, příznivce, klienty a pracovníky bývalé i současné, abychom společně jednak Věrce poděkovali za pořádný kusanec odvedené práce a jednak abychom ji (se škodolibostí nám vlastní) dojali až k pláči.
Bylo to pěkné odpoledne, plné vzpomínání, povídání, dobré nálady, smíchu a humoru. Bylo to odpoledne vzácného zastavení a připomenutí si poslání stacíku, které trvá již dlouhých 28 let. Za tu dobu se z prvních dětských klientů stali již zralí dospěláci a někteří už mezi námi dokonce nejsou… I to je úděl služby jako takové – loučení. Ale bez loučení nemůže být shledání a my stacíkovští se shledáváme moc rádi 🙂
Milá Věrko, naše drahé Vrchní Welení, DĚKUJEME, že jsi to s námi vydržela tak dlouho!
(Se žádostí o odvolání souhlasu s fotomedializací nebo o odstranění konkrétní fotografie/fotografií se neváhejte obrátit na náš e-mail: stacionar@volny.cz nebo poštovní adresu: Pobočka Diakonie Církve bratrské v Praze 3, Koněvova 151/24, 130 00 Praha 3.)
