Jób 12:2 "Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost!
Jób 12:3 Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví?
Jób 12:4 Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný.
Jób 12:5 Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají!
Jób 12:6 Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci.
Jób 12:7 Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví,
Jób 12:8 poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou.
Jób 12:9 Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila
Jób 12:10 a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.
Jób 12:11 Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm?
Jób 12:12 Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku?
Jób 12:13 Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum.
Jób 12:14 Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze.
Jób 12:15 Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi.
Jób 12:16 U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.
Jób 12:17 Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce,
Jób 12:18 pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra,
Jób 12:19 kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody,
Jób 12:20 odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost,
Jób 12:21 opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť,
Jób 12:22 odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti,
Jób 12:23 pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je,
Jób 12:24 bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot,
Jób 12:25 aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého.
[INDEX] [JÓB]: [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]