Jób 7:1 Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?
Jób 7:2 Jako baží otrok po stínu a jak nádeník čeká na výdělek,
Jób 7:3 tak se mi dostaly dědictvím daremné měsíce, noci plné trápení se staly mým údělem.
Jób 7:4 Když uléhám, ptám se: »Kdy už vstanu?« a pak zase: »Kdy se snese večer?« Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku.
Jób 7:5 Mé tělo je obaleno červy a strupy plnými prachu, kůže mi puká a mokvá.
Jób 7:6 Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději.
Jób 7:7 Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči.
Jób 7:8 Neuzří mě oko, jež mě vídávalo, budou-li mě tvoje oči hledat, nebudu tu.
Jób 7:9 Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí, už nevystoupí,
Jób 7:10 nevrátí se nikdy zpět do svého domu, neobjeví se už na svém místě.
Jób 7:11 A tak bránit nemohu svým ústům, mluví ze mne úzkost mého ducha, lká ze mne hořkost mé duše.
Jób 7:12 Jsem snad moře nebo dračí netvor, že proti mně stavíš stráž?
Jób 7:13 Řeknu-li si: »Potěší mě moje lože, mé lůžko mi ulehčí v mém lkání«,
Jób 7:14 děsíš mě skrze sny a přepadáš mě viděními,
Jób 7:15 že bych spíše volil zardoušení, spíše smrt než kruté trápení.
Jób 7:16 Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek.
Jób 7:17 Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci,
Jób 7:18 že na něj dohlížíš každého rána a každou chvíli ho zkoušíš?
Jób 7:19 Proč svůj zrak ode mne neodvrátíš, nenecháš mě ani slinu polknout?
Jób 7:20 Zhřešil-li jsem, co mám podle tebe dělat, hlídači lidí? Proč sis mě vzal za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě?
Jób 7:21 Proč mi přestupek můj nepromineš, nesejmeš ze mne mou vinu? Již uléhám do prachu a až mě budeš za úsvitu hledat, nebudu již."
[INDEX] [JÓB]: [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]