KATEGORIE: Osobní svědectví

Osobní svědectví

  • Všechno má svůj čas (Duchovní zamyšlení kazatele T. Mahrika)

    21. 3. 2020 | Kázání, Osobní svědectví

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Všechno má svůj čas (Duchovní zamyšlení kazatele T. Mahrika)
  • POJĎME DÁL IV.

    19. 3. 2020 | Kázání, Osobní svědectví

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem POJĎME DÁL IV.
  • POJĎME DÁL III.

    19. 3. 2020 | Kázání, Osobní svědectví

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem POJĎME DÁL III.
  • POJĎME DÁL II.

    18. 3. 2020 | Kázání, Osobní svědectví

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem POJĎME DÁL II.
  • POJĎME DÁL I.

    18. 3. 2020 | Kázání, Osobní svědectví

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem POJĎME DÁL I.
  • Robert a Aneta

    15. 3. 2020 | Osobní svědectví

    Sobotní březnový večer 2019, klubovna sborového domu Církve bratrské v Českém Těšíně.  V polstrovaných sedačkách spolu s vězeňským kaplanem sedí před zraky třiceti mladých lidí čtyři bývalí vězni. Po jejich vyprávění o tom, jak se ve vězení rozhodli pro Krista, vstává Aneta, hezká romská žena, Robertova manželka. Líčí, jak poté, co uvěřil, nemohla jeho změnu přijmout. Vadilo jí to nejen při návštěvách ve věznici, ale i po jeho propuštění, když už měla tátu jejich dvou společných dětí po třech letech konečně zase doma. Chtěla ho mít takového, jaký byl dřív. (Pokračování textu…)

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Robert a Aneta
  • Šťastné setkání pod Lysou

    15. 2. 2020 | Osobní svědectví

    Za Radimem mě na lůžkovou část zdravotního oddělení Věznice Ostrava-Heřmanice poslal jiný romský vězeň, strýc jeho ženy Edity. V posledním výkonu trestu, před nímž vydržel na svobodě třináct let, se recidivista Radim (44) ocitl už pošesté, tentokrát na dosud nejdelších šestadvacet měsíců. (Pokračování textu…)

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Šťastné setkání pod Lysou
  • Svědectví v Senátu

    10. 1. 2020 | Osobní svědectví

    První vězeň, kterého si pamatuji, byl oběšený. V roce 1982 jsem opustil neperspektivní zaměstnání elektroinženýra a nastoupil jako sanitář do ostravské nemocnice na Fifejdách. Protože jsem pacientům i zaměstnancům půjčoval Bibli a duchovní literaturu, přeřadili mě z ortopedie na oddělení patologie. Jednou tam přivezli mrtvolu vězně-sebevraha, chlapce s červenou rýhou okolo krku. Čtvrt století na to po šestnácti letech strávených v různých věznicích, se narkoman Dušan Čičko, zvaný Duči, rozhodl udělat totéž. Pokud právě nebyl zavřený, prodával lehké holky do zahraničí. Říká, že byl grázl všech grázlů. Ukradl kolem sto čtyřiceti aut. Když udělal na dálnici v jednom z nich pár kotrmelců, jiný řidič zastavil a chtěl volat sanitku. Dušan, kterému se nic nestalo, z havarovaného auta vylezl a utekl. (Pokračování textu…)

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Svědectví v Senátu
  • Dítě ghetta

    20. 12. 2019 | Osobní svědectví

    Přívoz, periferní ostravská čtvrť, konečná tramvaje. K řece Odře je to kousek odtud název. Dříve oblíbené místo k bydlení. Kdysi pohledné cihlové domky pro havíře dnes zavřeného dolu Odra, zčásti rozebrané, obývají Romové.

    V devadesátém roce jsem zde jako nový pracovník rozjížděl komunitní centrum Armády spásy, přilepené k vysoké zdi, která je podobná těm v kriminále. Odděluje obyvatele od spleti kolejišť, směřujících k hlavnímu nádraží. Jezdíval jsem do práce na kole. Jednou jsem ho opřel před vchodem a za minutu už tam nebylo. V přilehlém parčíku, kam po setmění nebylo radno vstupovat, se slézali místní. Přišel jeden z nich: ..Možná bych věděl, kde ho hledat.“ Zavedl mě do jednoho sklepa a tam v šeru na uhlí skutečně moje kolo leželo. (Pokračování textu…)

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dítě ghetta
  • Jablko padlo dále od stromu

    28. 11. 2019 | Osobní svědectví

    Patrik z Havířova už v patnácti letech jezdil až do Olomouce bez řidičáku. V sedmnácti začal fetovat. Dnes je mu třicet šest. Seznámil jsem se s ním před mnoha lety ve Vazební věznici v Ostravě. Bylo mu devatenáct, vážil šedesát kilo a byl „feťácká smažka“. Dostal 27 měsíců.

    Trápil se steskem po malé dcerce, kterou měl s družkou, také narkomankou. Od té doby ji vychovává Patrikova maminka, původem Polka, v jejíž rodině jsou vesměs samí vysokoškoláci. Dnes je dívce sedmnáct. Jako malého brávala maminka Patrika do sboru Armády spásy. On se ale „potatil“.

    (Pokračování textu…)

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jablko padlo dále od stromu