Sedmým kazatelem – správcem Sboru CB na Žižkově se stává ThDr. Bronislav Kaleta (2004 – 2018).

Kazatel Bronislav Kaleta se narodil 1. března 1953 v Hrádku u Jablunkova. Maturoval na gymnáziu v Českém Těšíně a v letech 1971 – 1977 studoval teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. K 1. 10. 1975 ustanoven druhým kazatelem Sboru Církve bratrské v Brně. V prosinci 1978 ordinován k plné církevní službě, od září 1983 do června 1994 kazatelem v Bystrém v Orlických horách, od července 1994 do července 2004 kazatelem – správcem sboru v Praze 1, Soukenická 15. Od srpna 2004 dosud kazatelem – správcem sboru v Praze 3, Koněvova 24. Na podzim 1981 strávil Bronislav Kaleta zimní semestr na Kazatelském semináři na St. Chrischoně ve Švýcarsku. V roce 2003 vydal tiskem soubor svých kázání na Desatero s názvem „Pozvání ke svobodě“. V lednu 2014 úspěšně obhájil rigorózní práci „Dar spásy a křesťanův vztah k němu“, složil rigorózní zkoušku a získal titul ThDr. Na podzim 2015 vychází sbírka jeho kázání s názvem „Bůh mluví“. Kazatel Bronislav Kaleta je ženatý, s manželkou Janou mají 5 dcer.

Sbor Církve bratrské na Žižkově si připomíná 100.výročí svého založení.

Při této příležitosti vychází sborník „Sola gratia“ (100 let Sboru Církve bratrské na Žižkově, 1902 – 2002) s články o počátcích sboru, jeho dalších obdobích, jeho kazatelích a kazatelských stanicích a také o sociální službě, kterou sbor na různých místech konal nebo ještě koná. Sborník obsahuje také 60 stran obrazových příloh a fotografií.

Ke 100. výročí založení sboru se konala také slavnostní shromáždění. Staršovstvo na plánovalo oslavy výročí na středu 13.11. s přednáškou Dr. J. Štěpána, na sobotu 16.11. s dnem otevřených dveří pro veřejnost a s nedělní bohoslužbou s hosty a odpoledním programem vzpomínek a pozdravů.

Na konci jubilejního roku 2002 měl Sbor Církve bratrské v Praze 3 – Žižkově 189 plnoprávných a 4 přípravné členy a 59 dětí, celkem 252 duší.

Změna kazatele – kazatelem je zvolen Jan Asszonyi (1995 – 2004).

Kazatel Jan Asszonyi se narodil 25. srpna 1966 v Ostravě. Nejdříve se vyučil elektrikářem. Po vojenské službě studoval v letech 1988 – 1993 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Během studia (1991-1992) strávil rok na Union Theological College v Belfastu (Severní Irsko). V září 1993 ustanoven druhým kazatelem Sboru CB v Praze 3 – Žižkově, v září 1995 ordinován k plné církevní službě a zvolen za kazatele-správce žižkovského sboru. V letech 1997-1998 na 1 rok kazatelskou službu přerušil a působil jako vojenský kaplan u praporu SFOR na území Bosny a Hercegoviny. Po návratu ze zahraniční mise pokračuje v kazatelské práci. V roce 2004 zvolen za kazatele-správce sboru ve Sboru CB v Brně, Kounicova. Jan Asszonyi je ženatý, s manželkou Danielou mají syny Šimona a Vojtěcha.

Pátým kazatelem – správcem Sboru Církve bratrské na Žižkově je zvolen Daniel Komrska (1988 – 1995).

Kazatel Daniel Komrska se narodil 23. listopadu 1951 v Hranicích na Moravě. Po maturitě studium na Slovenské evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Po ukončení v roce 1976 strávil 2 semestry na Kazatelském semináři na St. Chrischoně ve Švýcarsku. V lednu 1977 ustanoven druhým kazatelem ve sboru v Bratislavě. Od října 1979 kazatelem-správcem Sboru CB v Českých Budějovicích. Od října 1988 kazatelem-správcem Sboru CB v Praze 3, Žižkově. V roce 1993 dvě operace páteře, po kterých nemůže pokračovat v kazatelské službě. V letech 1995-2013 kazatelem v Domě pokojného stáří Naděje ve Vysokém Mýtě. Od 1. července 2013 ustanoven druhým kazatelem ve Sboru CB v Brně, Kounicova (poloviční úvazek). Daniel Komrska je ženatý a s manželkou Noemi mají 2 děti a 6 vnoučat.

Dne 1. června 1966 se v pořadí čtvrtým kazatelem-správcem sboru stává Jaroslav Kubový (1966 – 1988).

Kazatel Jaroslav Kubový se narodil 5. března 1928 v Člupku (okres Ústí nad Orlicí). Středoškolské studium ukončil v r. 1947, teologii studoval v letech 1947-1952 na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze. Jako kazatel působil od 1.12.1954 do 31.5.1966 v České Skalici. Od 1.6.1966 do roku 1988 kazatelem-správcem sboru v Praze 3 – Žižkově. Od roku 1975 členem Rady Církve bratrské, v období 1988-1993 předsedou Rady Církve bratrské.

Do shromáždění (ve Chlumově ulici) se vešlo asi 120 lidí. Ovšem, když byla nějaká zvláštní návštěva jako byla s. Royová, tak lidé stáli v uličce mezi lavicemi, ba i na podiu, a předsíňka byla plná, ba i na schodech lidé stáli. To ovšem bývalo jen při nějaké mimořádné návštěvě, ale začali jsme přemýšlet o tom, že bychom měli mít svůj vlastní příbytek, kde bychom měli shromáždění. Začali jsme si střádat. Zamýšlelo se koupit dům, kde je veliká restaurace, ze které by se dal upravit sál pro shromáždění. V tom zastihla nás prvá světová válka 1914 – 1918. Nikdo nevěděl co bude, zkušenosti nikdo z nás neměl. Ihned po všeobecné mobilizaci nastoupila celá řada bratří. Shromáždění pomalu řídla, co se týče počtu účastníků.

Po nelehkém období světové války jsme se zvláštní cestou dostali k zakoupení vlastního sborového domu. Dům byl starý jednopatrový a bylo to středisko strany Sociálně demokratické. U domu byla i velká zahrada a vzadu byl veliký kuželník. Na tom místě stojí dnešní modlitebna. Stavba byla ukončena v říjnu 1922 a prvé shromáždění bylo první neděli listopadovou, kdy sbor si současně připomínal dvacet let svého trvání.

Původně se sbor scházel v Chlumově ul. 18. Kazatelem byl František Urbánkem, jedna z nejvýznamnějších osobností dějin Církve bratrské. F. Urbánek, absolvent univerzit v Lipsku, Berlíně, Halle a Vídni, měl velice úzký vztah s prezidentem T. G. Masarykem. Často býval zván na Pražský hrad, do Lán i Topolčianek, kde spolu s prezidentem diskutovali o filozofii, historii a křesťanství. F. Urbánek byl tím, kdo kázal postupně na pohřbech celé Masarykovy rodiny (syna Herberta, manželky Charlotty, samotného prezidenta T. G. Masaryka  a syna Jana Masaryka).

Prvním kazatelem samostatného sboru Svobodné reformované církve na Žižkově se stal František Urbánek (1902 – 1937).

Kazatel František Urbánek se narodil 13. července 1866 v Drahelicích u Nymburka ve staré evangelické rodině. Na základě osobní víry v Ježíše Krista se rozhodl pro službu kazatele. Teologii studoval na univerzitě v Lipsku, pak v Halle a.d.Saale, dále v Berlíně a nakonec ve Vídni.

V roce 1888 se stal vikářem sboru reformované církve v Hronově, brzy přišel do Prahy, kde sloužil v evangelickém sboru u Klimenta vedle faráře Benjamina Košuta. V r. 1894 odchází na Hrubou Lhotu k faráři Janu Karafiátovi, kde byl po jeho odchodu r. 1895 zvolen farářem. Po roce 1896 se kvůli věroučným neshodám odstěhoval z Hrubé Lhoty do Prahy a kolem 1898 byl přijat za kazatele Svobodné reformované církve.

Nejdříve byl vedle kazatele Aloise Adlofa druhým kazatelem pražského sboru. V listopadu 1902 odešlo 18 členů tohoto sboru, kteří bydleli na Žižkově, na Žižkov, kde se František Urbánek stává jeho prvním kazatelem a správcem sboru. Po 35 letech služby odešel Fr. Urbánek v roce 1937 do důchodu.

Za jeho působení vzrostl žižkovský sbor z několika desítek na několik stovek členů a dodnes patří mezi nejpočetnější sbory Církve bratrské. Kazatel František Urbánek zemřel 26.10.1948.

Misijní a evangelizační práce této skupinky amerických misionářů v polovině 70. let 19. stol. a po roce 1880 i Svobodné reformované církve na Žižkově byla jednou z nejstarších v Praze a jejím nejbližším okolí. Misie – působící oficiálně jako náboženský spolek – začala pociťovat odpovědnost za ty, kteří prožili znovuzrození a kteří dokonce opustili římskokatolickou církev a nikam nepatřili. V polovině května 1880 byly rozeslány dopisy s pozváním ke schůzi na 27. 5. ve 14.00 hodin v bytě misionáře A. W. Clarka. Mezi pozvanými byl i devatenáctiletý student Alois Adlof. Velice záhy po této schůzce – 3. června 1880 – byl předložen návrh na založení Svobodné reformované církve, a ten byl přijat. A tak byla v Praze ustavena Svobodná reformovaná církev a přijato prvních 12 členů.

Americká misijní společnost (American Board of Commissioners for Foreign Missions)     se sídlem v Bostonu vyslala do Prahy 3 misionářské dvojice (Schaufflerovi, Adamsovi, Clarkovi).

Nejvýznamnějším misijním počinem vztahujícím se k dnešní Církvi bratrské je vyslání tří amerických misionářů H. A. Schaufflera, A. W. Clarka a E. A. Adamse společností American Board of Commissioners for Foreign Missions se sídlem v Bostonu v roce 1872. Těm se podařilo v krátké době získat orientaci v českých poměrech, navázat kontakty se Skoty, s farářem Šubertem v Krabčicích a jeho prostřednictvím s Janem Balcarem ve východních Čechách. Pracují především v Praze a jejím blízkém okolí, určitou dobu i v moravské metropoli, v Brně. Začali také s postupnými návštěvami reformovaných farářů, zajímali se o misijní práci Ochranovských.

Kázání byla v češtině a jejich tématem bývala obnova církve. Betlémská kaple byla patrně prvním oficiálním církevním prostorem v Evropě, kde se pravidelně kázalo v domácím jazyce. Do této kaple se vešlo více než 2000 posluchačů, nebyly zde lavice a posluchači stáli. Tenkrát 2000 posluchačů tvořilo 5-7% obyvatel celé Prahy. To vysvětluje veliký dosah a vliv Husových kázání.

Strhující a reformační byl důraz na pravdu Božího slova, pravdu Kristova evangelia a také její aplikaci na etiku a sociální otázky. Když byla nad Husem vyhlášena církevní klatba, v roce 1412 se odvolal k autoritě, kterou kanonické právo neznalo. Na Mostecké věži Hus přibil své odvolání k Ježíši Kristu. V něm vyhlásil, komu se cítí odpovědný, a kdo je nejvyšší autoritou v církvi. Hus uplatnil reformační zásadu, že Boží zákon musí být normou v církvi.

Ještě ze svého vězení při Kostnickém koncilu, v roce 1414, dává souhlas, aby poprvé po staletích byla svatá Večeře Páně opět vysluhována „pod obojí způsobou“, kdy všichni účastníci sdíleli chléb i víno. To se také hned uskutečnilo ve čtyřech pražských kostelech a téměř přes noc se v Čechách stal kalich symbolem obnovného hnutí. Svatá večeře Páně sbor křesťanské církve vytvářela a také přetvářela Kristovým křížem a vítězstvím vzkříšení.