Velikonoční radostná zvěst

15. 3. 2009

Skutky 8, 25-40    ²⁵Apoštolové i potom vydávali svědectví a kázali slovo Páně. Pak se vraceli do Jeruzaléma a ještě cestou zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích. ²⁶Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. ²⁷Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma ²⁸a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. ²⁹Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ ³⁰Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ ³¹On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. ³²To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. ³³Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘ ³⁴Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ ³⁵Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. ³⁶Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ ³⁸Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. ³⁹Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. ⁴⁰Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.

 Apoštol Filip se vracel spolu s Petrem a Janem  z úspěšné misijní výpravy do Samaří, kde se děla řada zázraků a mocných činů na svědectví jejich zvěstování evangelia. Nejspíš myslel, že nejdůležitější část svého úkolu pro tuto chvíli má už za sebou. Najednou se však stalo něco nečekaného, promlvil k němu anděl a změnil směr jeho cesty. Text neříká, že by Filip byl nějak překvapen tím, že k němu promluvil anděl a prostě a jednoduše poslechl a šel. Nečteme ani, že by Filip anděla viděl, zkrátka věděl, že je to od Pána a šel.

Jsme ochotni poslechnout Boží vůli bezodkladně a samozřejmě, ikdyž zrovna máme v plánu něco jiného? (Pokračování textu…)

Peníze, štědrost a dávání

8. 3. 2009

V dnešním kázání bych rád navázal na to, co jsme slyšeli minulou neděli od bratra kazatele. Bratr kazatel mluvil o našem postoji k majetku a zdůrazňoval, že potřebujeme vidět svůj majetek ve správné perspektivě. Boháč, který si myslel, že jeho život je zabezpečený velkou úrodou na mnoho let dopředu, byl samotným Bohem prohlášen za blázna. Ještě stejné noci, kdy říkal své duši: „teď máš velké zásoby, klidně si žij, jez a pij, buď veselé mysli!“, Bůh řekl: „Ještě této noci si vyžádají tvou duši“. Ježíš toto podobenství končí slovy: „ Tak je to s každým, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“ Být bohatý před Bohem je to nejdůležitější bohatství, které člověk může kdy nashromáždit. Druhá věc, které si zde musíme všimnout se týka vlastnictví. Nejen majetek, ale ani vlastní duše nepatří tomu, kdo ji má a není schopen ji mít ve své moci. Jednoho dne budeme předkládat účty ze svého života a o tom dni nerozhodujeme my. Náš život tady na Zemi se rovná času, který nám Pán vyměřil. A ten čas běží a na nás záleží, jak ho dokážeme investovat, jak dokážeme zbohatnout před Bohem. Žalm 24 říká: Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.  Všechno, co je stvořeno, je stvořeno Bohem a patří jemu. Náš život je mince, se kterou podnikáme tak, aby vynesla co největší zisk. Toto je pohled, který nám umožní udržovat věci ve správné perspektivě. V této perspektivě chci dnes pokračovat. (Pokračování textu…)

Cena za naše spasení

22. 2. 2009

1. list Petrův 1, 17-25
¹⁷Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. ¹⁸Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, ¹⁹nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny ²⁰byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. ²¹Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu. ²²Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte. ²³Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží. ²⁴Neboť ‚všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale slovo Hospodinovo zůstává na věky‘ – ²⁵to je to slovo, které vám bylo zvěstováno v evangeliu.

 Všechno má svoji cenu. Když jdeme nakupovat, zvažujeme co má pro nás jakou cenu a podle toho se rozhodujeme. Jsou věci, které chceme nebo potřebujeme a jsme ochotni za ně zaplatit jejich cenu. Mohlo by se zdát, že cenu určuje prodávající. Ve skutečnosti to je kupující, ten, kdo platí, ten určuje cenu. Všechno má svoji cenu, nejen zboží. Například, tím, kolik času jsme ochotni někomu věnovat ukazujeme, jakou má pro nás cenu. Co jsme ochotni pro někoho obětovat ukazuje, jakou má pro nás cenu. (příklad Abraham a Izák – Abaraham byl ochoten dát bohu to nejdražší; ) (Pokračování textu…)