Stvoření, nebo evoluce? Otázka, která vyvolává mnoho sporů. Je to však otázka naprosto zásadní.

Pokud život vzniknul samovolně, jak to tvrdí evoluční teorie, pak to má své logické důsledky:
- existuje pouze hmotný svět
- když přijde smrt, hmota se rozpadne - vše končí
- jestliže vše končí smrtí, je vše zbytečné, protože je to pouze na omezenou dobu
- neexistuje duchovní svět - neexistuje Bůh, duše, ani život po smrti
- neexistují vyšší morální principy - sami si určujeme, co je dobré a co zlé

Pokud byl život stvořen, pak z toho plynou zcela jiné důsledky:
- nejsme tady omylem a náš život má tím pádem smysl
- neexistuje jen tělesný, ale i duchovní život
- existuje někdo, kdo nás stvořil a je možné ho poznat
- možná, že existuje život po smrti

Jak je na tom pravdivost obou pojetí?
Samozřejmě - důležitá jsou fakta a ne filosofie.
Je pravdivá teorie evoluce, která se obecně bere jako pravdivá a v mnoha ohledech prověřená a dokázaná? Nebo je pravdivá teorie stvoření, která je brána jako zastaralá a přežitá?

Je zajímavé, že evoluční teorie je v současnosti stále jen pouhou teorií. S přibývajícími poznatky narůstají další problémy ohledně její spolehlivosti. (viz.literatura uvedená na konci stránky)
Jak je na tom teorie stvoření? Touto druhou možností se zabývá řada vědců z různých oborů, kteří na mnoha příkladech ukazují neuvěřitelnou přesnost mnoha přírodních zákonů umožňujících život na zemi, složitost života apod. Neboli - že život ve své komplikovanosti nemohl samovolně vzniknout a vyvinout se do současné podoby.
Ano - nikdo z nás nebyl u vzniku života. Přesto se teorie stvoření stává právě díky vědě nejlogičtějším vysvětlením vzniku života

Několik příkladů

S ohledem na rozsáhlost celé problematiky si dovolím pouze několik příkladů z oblasti "selského rozumu":

Neopakovatelnost samovolného vzniku života

Zcela zásadním problémem je vznik života. Ačkoliv se týmy vědců snaží po řadu desetiletí napodobit vznik života a sami "stvořit" alespoň jednu funkční buňku, nedaří se to. Navzdory úžasnému pokroku ve vědě a perfektním znalostem fungování života vědci neumí tento zásadní moment napodobit. Přesto se stále tvrdí, že život vzniknul sám a sám se vyvinul do dnešní podoby.
Mimochodem - co všechno by musela zmiňovaná forma života mít, aby tím skutečně začal na Zemi život? Ve své podstatě úplně všechno - schopnost se udržet při životě, schopnost se rozmnožovat a tím pádem předat dokonalou genetickou informaci. Bez schopnosti přežít by náhodný život rychle zaniknul. Bez bezchybné genetické informace by zůstalo jen u jedné náhody. Nebylo by jak život předat dál... Nechceme toho od náhody trochu moc?

Funkčnost přechodných forem života.

Jak by obstály formy života, které by byly na půli cesty své proměny? Např. tak často zmiňovaná evoluce člověka z opic?
Ano, s některými opicemi jsme si opravdu v lecčem podobní. Avšak - potřebná změna stavby těla pro možnost chození po dvou není tak jednoduchá. Představte si opici v polovině procesu přechodu na bipedalismus (chození po dvou). Částečná změna kostry, hlavně kloubů a prstů, změny ve svalech.... jak taková opice bude fungovat? Nebude to náhodou mrzák, který už pořádně neumí lézt po stromech a zároveň ještě není schopen běhat po dvou? Běh po dvou není navíc tak rychlý, jako běh po čtyřech.... Co se s takovým mrzákem v divočině stane, až narazí na šelmu? Obávám se, že bude po zajímavém kandidátovi na člověka..."o) Opravdu jsme se vyvinuli z opice? Pokud ano, jak se podařilo přežít mnoha generacím mrzáků, než se z nich vyvinuli 100% homo sapiens, schopní nejen chodit, ale i vyrábět zbraně?

Evolučně těžko testovatelné schopnosti

Přemýšleli jste nad tím, jak bylo možné v evolučním procesu testovat schopnosti, které přímo ohrožují život?

Předstírání smrti se dá těžko zkoušet. Jak mohou některá zvířata dojít k taktice předstírání smrti? Pokud by to neuměla dokonale hned při prvním pokusu, tak by veškeré pokusy skončily sežráním amatérského zvířecího herce. Ale ta zvířata, která tento způsob obrany využívají, jsou v tom dokonalá. Kromě některých hadů a některých druhů hmyzu je asi tou nejlepší herečkou Vačice viržinská. Nehýbe se, ani když ji predátor popadne do tlamy. Vydává zápach mršiny a zpomalí svůj tep zhruba o 98%. To vše při plném vědomí.
Obětování části těla také není ideální formou obrany. Tedy alespoň v té fázi, kdy se tato taktika vyvíjí. Např.některé druhy sumýšů (mořské okurky) a v rámci obrany vyvrhnou své vnitřnosti. Pokud by neměli jistotu, že jim znovu dorostou, proč by to dělali? Pokud by nebylo perfektně naprogramované a připravené, sumýši by zemřeli na neschopnost přijímat a zpracovávat potravu. Neboli - zemřeli by hlady. Nemluvě o vykrvácení při neschopnosti přerušit krevní oběh pro vyvrženou část.
Přezimování u rostlin nám přijde běžné. Ale zkuste se zbavit listů, které Vám umožňují "dýchat", nebo stáhnout živiny do kořenů... Celkově omezit svou životaschopnost a spoléhat na to, že přijde jaro, a znovu vše vrátíte do plné podoby?
Přezimování u zvířat je také velmi rikantní - zvířata jsou během zimního spánku poměně snadnou kořistí. Samozřejmě - i řada predátorů si dopřává zimní spánek. Ale zkuste si natrénovat zimní spánek - změnit způsob zásobování z přímé potravy na tukové zásoby. Změnit denní potřebu příjmu tekutin na "suchý režim" a v klidu usnout. k tomu všemu se pořád nebudit, jako při běžném provozu, ale mít poněkud hlubší spánek. Nebylo by jednodušší se přemístit do teplejších krajin a neriskovat možná rizika zimního spánku?
Přečkání období sucha se zdá jako neřešitelný problém pro zvířata, která vodu nutně potřebují. Avšak např. několik druhů žab se umí zahrabat do bláta, kde si kolem sebe vytvoří pevný obal, který udržuje žábu v potřebném vlhku do doby, než skončí období sucha a znovu přijde déšť. To může trvat i několik let. Něco podobného funguje hlavně u pouštních rostlin, které jsou schopné ve formě semen čekat na dobu, kdy přijdou podmínky na to, aby vyklíčily. Docela riskantní přístup - spoléhat na to, že semena budou životaschopná i po pár letech...Stejně jako u zmíněných žab - jak žába ví, že to zvládne, když neví, jak to bude dlouho trvat?

Genetická oddělenost druhů.

Co to znamená? Ačkoliv evoluční teorie učí, že se druhy postupně vyvíjely a přecházely v jiný druh životních forem, není možné druhy vzájemně křížit.
Např. zmiňované opice, coby předchůdci člověka. Ačkoliv to mají být naši přímí předkové, tak se s opicemi nemůžeme křížit. Navzdory tomu, že fyzická podobnost a genetická příbuznost je opravdu veliká, to nejde. Nebyla by logičtější možnost vzájemného křížení druhů (díky společné původní genetice) která by umožnila vznik nepřeberného množství nových druhů? Druhy jsou však mezi sebou striktně oddělené a něco podobného není možné. Proto se nabízí přirozená otázka, proč mezi sebou nejdou druhy vzájemně křížit, ačkoliv máme mít společné genetické předky?

Metamorfóza.

Vajíčko - housenka - motýl. Několik zcela odlišných stádií. Zvláště přeměna housenky na motýla je nesmyslná. Housenka je ve své podstatě spotřebována a přestavěna na motýla. Kde se vzala tak složitá genetická informace, která umožňuje housence žít svůj život, pak ho ve své podstatě ukončit a začít žít podle jiného programu, který do té doby nebyl spuštěn? Podívejte se videa rentgenových snímků uvedené proměny: počítačový model a RTG snímky

Genetické programy stavebních materiálů

Jak buňky živých organismů ví kam putovat, co je jejich rolí, jak mají fungovat , a jak přesně mají být složené?
Např. obyčejné ovocné stromy. Z pecky, složené z pevného obalu a jádra se stane strom. Kořeny, dřevo, kůra.... a z toho rostou listy z úplně jiného materiálu a také květy a ovoce - opět z jiného materiálu. Jak je možné, že strom ví, kde má budovat dřevo podle určitého vzorce a pak z toho dřeva nechat vyrůst listy a ovoce podle jiného stavebního vzorce? Jakou má mít každá část vůni, barvu, tvrdost, funkci? A to se raději nepouštíme do detailů struktury, či chemického složení jednotlivých částí... Ani do toho, že v plodech se opět vytváří semeno rostliny, ve které je stejný program pro další strom...
Podívejte se na jakékoliv organismy a uvidíte nepochopitelnou dokonalost programu jejich vzniku, růstu apod.

Vzájemná pohlavní závislost

Pro nás je přirozené chápat živou přírodu v pojmech rozdílných pohlaví. Bereme jako samozřejmost vnímat např.zvířata jako samce a samice. Ale z hlediska bezpečného zachování dané formy života je to poměrně riskantní podnik rozdělit pohlavní buňky potřebné ke vzniku potomků do dvou nezávislých jedinců. Proč by se životní forma schopná reprodukovat sama sebe, rozdělila na samčí a samičí formu? Bezpečnější formou je schopnost sebe-reprodukce bez závislosti na někom dalším.
Dokázala věda, že savci někdy v minulosti neexistovali v párech, ale pouze ve formě hermafroditů? Pokud ano, proč by se začali měnit na dvě odlišné a na sobě zcela závislé formy života? O kompatibilitě pohlavních orgánů nutné k páření ani nemluvě...

Další zkoumání...

Vznik a vývoj života stojí za širší zkoumání. Náš původ a celkově původ života je velmi důležitou otázkou pro řadu oblastí našeho života.
Máte sami odvahu zkoumat obě pojetí a vědecké argumenty obou stran? Těžko postihneme tuto oblast za pár minut a nemá smysl vycházet z toho, co jsme někde zaslechli apod., aniž bychom o tom přemýšleli.

Otázkami vzniku a vývoje života z pohledu Stvoření se zabývají mnohé knihy a tak nemá smysl suplovat to, co už bylo napsáno.
Mezi kvalitní české stránky, kde se dozvíte spoustu informací, patří Kreacionismus a také Stvoření. Asi nejlepšími stránkami v angličtině jsou Creation Research

V češtině také vyšla řada knih. Mezi ty, které lze ještě zakoupit, patří tyto tituly:
Lee Strobel - Kauza Svořitel
Jonathan Wells - Ikony evoluce
Michael Behe - Darwinova černá skřínka
Thaxton, Bradley, Olsen - Tajemství vzniku života
Vladimír Král - Hledání počátku a cíle
(Je možné, že jsou tyto knihy někde k dispozici i v elektronické formě.)

Můžete si také stáhnout video z oblasti makrobiologie a také video týkající se jedinečnosti naší planety.
Čtenářsky přístupným titulem je zajímavě pojatá kniha Kdyby zvířata uměla mluvit od Wernera Gitta.

Krátké vtipné animované video srozumitelné i pro děti můžete shlédnout, nebo stáhnout

Jiří Bort