Nevěrnost znamená druhého zrazovat a nechat ho na holičkách. Podvedený se cítí odmítnutý, méněcenný, odhalený...

„Já svoji ženu miluju, ale když jdu s jinou ženou do postele, tak ji nepodvádím, protože to jde přece jenom o sex," říká muž, kterému je padesát. Jeho žena to ale vidí jinak.
Věrnost - každý po ní touží, ale každý druhý ji porušuje. Co to vlastně je věrnost? Nic jiného než dodržování toho, co jsme si slíbili, bez ohledu na nedorozumění a zklamání, a dokonce i bez ohledu na to, že v důsledku letité jednotvárnosti sexuální přitažlivost trochu ztratila lesk.
Věrnost souvisí s důvěrou. Není to pocit, ale rozhodnutí. Bez důvěry nemůže manželství fungovat. Nedůvěra je jedem všedního dne.
Jsme obrazem Boha, který je věrný, a tato vlastnost pramení z hluboké lidské potřeby. Je předpokladem k tomu, abychom byli schopni mít jakýkoli vztah. Nevěrnost znamená druhého zrazovat a nechat ho na holičkách. Podvedený se cítí odmítnutý, méněcenný, odhalený...
„Dnes žijeme ve společnosti zábavy, a tak vytváříme něco, jako když si monogamie udělá dovolenou a jde na karneval," říká literární kritik Hellmuth Karásek. Muži se rádi vymlouvají na své geny, když cizoloží. Takovým způsobem se vykrucují ze zodpovědnosti. Krachem vztahu s Bohem začíná v lidském životě řetěz samého ztroskotání.
Příčina nevěry je často v nenaplněném očekávání. Každý hladoví po uznání, po porozumění, po živé sexualitě. A místo aby lidé na manželském vztahu pracovali, podléhají pokušení a kompenzují si svůj deficit jinde. Manželská nevěra je založena na iluzi, že si jí člověk uspokojí svou touhu. Ve skutečnosti se však stává ještě ubožejším a lež se stane součástí jeho osobnosti.
Také křesťané, muži i ženy, jsou vystaveni pokušení v oblasti věrnosti. Jestliže své myšlenky neukázníme, pak se nemůžeme divit, když se naše fantazie postupně stane skutečností. Jestliže někdo slyší od svého partnera samou kritiku, pak je otevřený vůči někomu, kdo k němu přistupuje s úctou a obdivem. Velmi často je při manželské nevěře tento aspekt úcty důležitější než samotný sex. Jedna žena říká: „Zdálo se, že naše manželství uvízlo na mělčině. Setkala jsem se s někým, kdo mi dokázal dát všechno, co jsem u svého manžela postrádala. Věděla jsem: svého manžela tím zraním, dětem zničím domov, poruším svůj manželský slib. Všechno se to zdálo nicotné vzhledem k vášni, která se mě zmocnila. Romány, básně a filmy ospravedlňovaly můj nárok na uskutečnění této touhy. Jednoho dne jsem při bohoslužbě poslouchala text z Ježíšova kázání na hoře, kde je řeč o cizoložství. Nad oltářem stál velký tmavě hnědý kříž. Najednou jako by ještě vyrostl, přiblížil se ke mně, jako by mě chtěl praštit. Zmocnila se mě závrať.
V noci jsem dostala teplotu. Celé moje tělo se bránilo Božímu zákonu. Myslela jsem si, že jsem se zbláznila. Měla jsem strach ze smrti. V tom jsem si vzpomněla na Jákobův boj s andělem. Sám se zmítal mezi vinou a šancí dostat slíbené požehnání. Jsem jako Jákob,' pomyslela jsem si. Jeho výkřik ,nepustím tě, dokud mi nepožehnáš' se mi stal záchranným kruhem. Ne že by se do východu slunce všechno vyřešilo. Kulhala jsem jako Jákob. Ale od té noci vím, že Bůh umí rozdrtit - ale také umí střepy znovu poskládat.
Naše manželství žije dál - s jeho požehnáním..."

Yvonne Schwengelerová (Ethos 2010/3)

převzato s laskavým svolením časopisu Ethos