Dnešní Církev bratrská sahá svými kořeny do doby duchovního probuzení v Čechách a na Moravě v minulém století. Návaznost na staletí utajovanou živou domácí tradici Komenského či Chelčického staré Jednoty bratrské je při tom nesporná. Počátky církve spadají do let 1860-80. V oblasti východočeského města Náchoda vzniklo nejprve lidové probuzení. V r. 1868 vedlo k založení sboru první Svobodné evangelické církve české. K jeho ustavení přispěla i Svobodná církev skotská, působící v sousedním Prusku. V roce 1880 přibyl v Praze sbor Svobodné církve reformované, který byl ovocem působení amerických kongregačních misionářů z Bostonu. Obě církve se spojily v jediné Svobodné církvi reformované, která dále rostla.
Po vzniku Československa v roce 1918 přijala jméno Jednota českobratrská a rozšířila působnost i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Přijetím nového jména Jednota českobratrská se přihlásila k duchovnímu dědictví staré Jednoty bratrské. Zaměřovala se zvláště na péči o sirotky, o staré lidi a na diakonskou službu nemocným. Byla také průkopnicí duchovní služby mládeži. Po zániku republiky, v roce 1939, byla zakázána.
Po válce nastal nadějný rozvoj práce, který zastavil politický zvrat v roce 1948. Jednota českobratrská musela přijmout státní uznání spojené s dozorem státu. Kazatelé dostali státní plat, byl snížen počet sborů a státu musely být předány všechny církevní ústavy charitativního zaměření. Církvi byla přiznána právní subjektivita, ale veškerá její činnost i hospodaření byly postaveny pod přísnou státní kontrolu. Za této éry v roce 1951, po zrušení náboženských spolků, se k Jednotě českobratrské připojila značná část spolku „Modrý kríž“ na Slovensku a spolku „Rozhodných křesťanů“ na Těšínsku, kde převládala polská národnost. Vzrůst počtu slovenských a polských členů vedl církev v roce 1967 ke změně svého jména na dnešní Církev bratrskou.
Ukončení čtyřicetileté vlády komunistického ateizmu a obnova svobody v roce 1989 poskytly Církvi bratrské příležitost odložit vše, co jí bylo v době nesvobody vnuceno.
Církev představuje svazek více než šedesáti značně samostatných sborů s asi 200 kazatelskými stanicemi a asi desetitisíci členy (včetně dětí a členů přípravných). Sbory jsou spravovány kazatelem a staršovstvem. Členové jsou vedeni k životu dobrovolné poslušnosti Božímu slovu a životu naplněnému láskou a pravdou.
Církev bratrská si přeje být živou a aktivní církví, která relevantním způsobem prezentuje pravdu o Bohu naší generaci a také uváděním těchto pravd do praktického života svými členy chce být živým odrazem absolutní věčné Pravdy.
Hlásí se do rodiny evangelikálních a reformovaných církví. Je členkou Mezinárodní federace svobodných evangelikálních církví (IFFEC) a Ekumenické rady církví v ČR (ERC).
Připravil Roman Neumann
Historie našeho sboru je popsána na stránce představujeme se. Popis stavby naší modlitebny je zde.
Církev bratrská klade důraz na autoritu Písma svatého. Buduje sbory z věřících, kteří se osobně rozhodli pro cestu s Kristem a v pokání se duchovně narodili k novému životu, jak to zachycuje zvěst Nového zákona. Vedle plnoprávných členů má církev i členy přípravné. Plnoprávné členství mohou získat jen pokřtění křesťané, kteří vyznávají Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána a o členství požádají. Přijetí se děje po rozhovoru se staršovstvem veřejným vyznáním víry a slibem před sborem. V církvi převládá křest dospělých. Narozené děti jsou obvykle svými rodiči přinášeny do společného shromáždění k požehnání. Rodiče při této dedikaci skládají slib odpovědné křesťanské výchovy. Křest jiných křesťanských církví je uznáván. Večeře Páně bývá v jednotlivých sborech a stanicích zpravidla slavena jednou v měsíci. Hlavní poslání vidí církev v kázání a výkladu Božího slova. Zvěstování je zaměřeno k evangelizačním důrazům na obrácení od starého života k životu s Kristem a duchovní narození z Ducha svatého. Důraz je kladen na katechezi, duchovní růst a aktivní učednictví.
Církev bratrská chce být společenstvím s výrazným zapojením laiků, kteří jsou vedeni a školeni ke svědectví a někteří také ke zvěstování a kázání Božího slova. Velká pozornost se věnuje duchovní výchově dětí, mládeže i mladých rodin. Zvěstování se spojuje s výchovou k modlitbám v soukromí i v modlitebních shromážděních. Zdůrazňuje se, že každý znovuzrozený křesťan má určité charisma (dar), jímž má sloužit jako živý úd v těle církve. Každý sbor je považován za církev v malém. Starší sborů vypomáhají kázáním i v osobní pastýřské péči. K rozvíjení další služby se tvoří ve sborech skupiny pracovníků, pěvecké sbory, hudební a evangelizační skupiny, misijní, biblické a modlitební kroužky apod. Církev vždy spojovala zvěst s diakonskou službou uvnitř sborů i v církevních ústavech. V současné době probíhají akce na obnovu a rozšíření různých charitativních zařízení (viz také Diakonie Církve bratrské).
Reformovanému a evangelikálnímu rázu církve odpovídá presbyterně - kongregační zřízení, umožňující sborům značnou samostatnost při zachování jednoty církve. Sbory řídí staršovstva, v jejichž čele jsou pastýři sborů - kazatelé. V zájmu duchovní jednoty se sbory řídí společnou ústavou, vyznáním, řádem a zásadami, přijatými celocírkevní konferencí, nejvyšším orgánem církve (k nahlédnutí na www.cb.cz). Výkonným orgánem konference je vždy na čtyři roky volená sedmičlenná Rada Církve bratrské. V čele Rady stojí představitelé církve - předseda a tajemník, kteří církev zastupují i navenek. Rada má ve svých řadách také vždy nejméně dva laiky.
Rozdělení státu v roce 1993 si vyžádalo i nové uspořádání Církve bratrské. Máme nyní dvě samostatné církve, které jsou registrovány ve svých republikách, České a Slovenské. Pro hlubší spolupráci přijala společná konference obou částí v roce 1993 společnou dohodu o spolupráci. Dohoda stanoví, že každý druhý rok se bude konat společná konference obou částí a jen tato konference má právo měnit vyznání, ústavu a řád. Všechny ostatní záležitosti, včetně zastupování v místních i mezinárodních grémiích, si česká a slovenská část řídí sama.
Církev vydává časopis Brána - „Bratrská rodina“ (k nahlédnutí zde) a společně s Biblickou jednotou ekumenickou pomůcku k denním pobožnostem s názvem „Mana“. Církev bratrská je zřizovatelkou ekumenického Evangelikálního teologického semináře v Praze (ETS), který je alternativou pro vzdělávání kazatelů, evangelistů a diakonů církve.
Historie našeho sboru je popsána na stránce představujeme se. Popis stavby naší modlitebny je zde.