HISTORIE CÍRKVE BRATRSKÉ

Dnešní Církev bratrská sahá svými kořeny do doby duchovního probuzení v Čechách a na Moravě v minulém století. Návaznost na staletí utajovanou živou domácí tradici Komenského či Chelčického staré Jednoty bratrské je při tom nesporná. Počátky církve spadají do let 1860-80. V oblasti východočeského města Náchoda vzniklo nejprve lidové probuzení. V r. 1868 vedlo k založení sboru první Svobodné evangelické církve české. K jeho ustavení přispěla i Svobodná církev skotská, působící v sousedním Prusku. V roce 1880 přibyl v Praze sbor Svobodné církve reformované, který byl ovocem působení amerických kongregačních misionářů z Bostonu. Obě církve se spojily v jediné Svobodné církvi reformované, která dále rostla.

Po vzniku Československa v roce 1918 přijala jméno Jednota českobratrská a rozšířila působnost i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Přijetím nového jména Jednota českobratrská se přihlásila k duchovnímu dědictví staré Jednoty bratrské. Zaměřovala se zvláště na péči o sirotky, o staré lidi a na diakonskou službu nemocným. Byla také průkopnicí duchovní služby mládeži. Po zániku republiky, v roce 1939, byla zakázána.

Po válce nastal nadějný rozvoj práce, který zastavil politický zvrat v roce 1948. Jednota českobratrská musela přijmout státní uznání spojené s dozorem státu. Kazatelé dostali státní plat, byl snížen počet sborů a státu musely být předány všechny církevní ústavy charitativního zaměření. Církvi byla přiznána právní subjektivita, ale veškerá její činnost i hospodaření byly postaveny pod přísnou státní kontrolu. Za této éry v roce 1951, po zrušení náboženských spolků, se k Jednotě českobratrské připojila značná část spolku „Modrý kríž“ na Slovensku a spolku „Rozhodných křesťanů“ na Těšínsku, kde převládala polská národnost. Vzrůst počtu slovenských a polských členů vedl církev v roce 1967 ke změně svého jména na dnešní Církev bratrskou.

Ukončení čtyřicetileté vlády komunistického ateizmu a obnova svobody v roce 1989 poskytly Církvi bratrské příležitost odložit vše, co jí bylo v době nesvobody vnuceno.

Církev představuje svazek více než šedesáti značně samostatných sborů s asi 200 kazatelskými stanicemi a  asi desetitisíci členy (včetně dětí a členů přípravných). Sbory jsou spravovány kazatelem a  staršovstvem. Členové jsou vedeni k životu dobrovolné poslušnosti Božímu slovu a životu naplněnému láskou a pravdou.

Církev bratrská si přeje být živou a aktivní církví, která relevantním způsobem prezentuje pravdu o  Bohu naší generaci a také uváděním těchto pravd do praktického života svými členy chce být živým odrazem absolutní věčné Pravdy.

Hlásí se do rodiny evangelikálních a reformovaných církví. Je členkou Mezinárodní federace svobodných evangelikálních církví (IFFEC) a Ekumenické rady církví v ČR (ERC).

Připravil Roman Neumann

Historie našeho sboru je popsána na stránce představujeme se. Popis stavby naší modlitebny je zde.

Poslání Církve bratrské

Církev bratrská klade důraz na autoritu Písma svatého. Buduje sbory z věřících, kteří se osobně rozhodli pro cestu s Kristem a v pokání se duchovně narodili k novému životu, jak to zachycuje zvěst Nového zákona. Vedle plnoprávných členů má církev i členy přípravné. Plnoprávné členství mohou získat jen pokřtění křesťané, kteří vyznávají Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána a o členství požádají. Přijetí se děje po rozhovoru se staršovstvem veřejným vyznáním víry a slibem před sborem. V církvi převládá křest dospělých. Narozené děti jsou obvykle svými rodiči přinášeny do společného shromáždění k požehnání. Rodiče při této dedikaci skládají slib odpovědné křesťanské výchovy. Křest jiných křesťanských církví je uznáván. Večeře Páně bývá v jednotlivých sborech a stanicích zpravidla slavena jednou v měsíci. Hlavní poslání vidí církev v kázání a výkladu Božího slova. Zvěstování je zaměřeno k evangelizačním důrazům na obrácení od starého života k životu s Kristem a duchovní narození z Ducha svatého. Důraz je kladen na katechezi, duchovní růst a aktivní učednictví.
Církev bratrská chce být společenstvím s výrazným zapojením laiků, kteří jsou vedeni a školeni ke svědectví a někteří také ke zvěstování a kázání Božího slova. Velká pozornost se věnuje duchovní výchově dětí, mládeže i mladých rodin. Zvěstování se spojuje s výchovou k modlitbám v soukromí i v modlitebních shromážděních. Zdůrazňuje se, že každý znovuzrozený křesťan má určité charisma (dar), jímž má sloužit jako živý úd v těle církve. Každý sbor je považován za církev v malém. Starší sborů vypomáhají kázáním i v osobní pastýřské péči. K rozvíjení další služby se tvoří ve sborech skupiny pracovníků, pěvecké sbory, hudební a evangelizační skupiny, misijní, biblické a modlitební kroužky apod. Církev vždy spojovala zvěst s diakonskou službou uvnitř sborů i v církevních ústavech. V současné době probíhají akce na obnovu a rozšíření různých charitativních zařízení (viz také Diakonie Církve bratrské).

Organizace Církve bratrské

Reformovanému a evangelikálnímu rázu církve odpovídá presbyterně - kongregační zřízení, umožňující sborům značnou samostatnost při zachování jednoty církve. Sbory řídí staršovstva, v jejichž čele jsou pastýři sborů - kazatelé. V zájmu duchovní jednoty se sbory řídí společnou ústavou, vyznáním, řádem a zásadami, přijatými celocírkevní konferencí, nejvyšším orgánem církve (k nahlédnutí na www.cb.cz). Výkonným orgánem konference je vždy na čtyři roky volená sedmičlenná Rada Církve bratrské. V čele Rady stojí představitelé církve - předseda a tajemník, kteří církev zastupují i navenek. Rada má ve svých řadách také vždy nejméně dva laiky.
Rozdělení státu v roce 1993 si vyžádalo i nové uspořádání Církve bratrské. Máme nyní dvě samostatné církve, které jsou registrovány ve svých republikách, České a Slovenské. Pro hlubší spolupráci přijala společná konference obou částí v roce 1993 společnou dohodu o spolupráci. Dohoda stanoví, že každý druhý rok se bude konat společná konference obou částí a jen tato konference má právo měnit vyznání, ústavu a řád. Všechny ostatní záležitosti, včetně zastupování v místních i mezinárodních grémiích, si česká a slovenská část řídí sama.
Církev vydává časopis Brána - „Bratrská rodina“ (k nahlédnutí zde) a společně s Biblickou jednotou ekumenickou pomůcku k denním pobožnostem s názvem „Mana“. Církev bratrská je zřizovatelkou ekumenického Evangelikálního teologického semináře v Praze (ETS), který je alternativou pro vzdělávání kazatelů, evangelistů a diakonů církve.

Historie našeho sboru je popsána na stránce představujeme se. Popis stavby naší modlitebny je zde.