Náš dům pomalu dosluhuje. Musíme mu dopřát několik oprav a rekonstrukcí, aby nám zase mohl dobře sloužit. V budoucnosti tak poskytne zázemí i o něco více klientům, i když zestárnou a budou potřebovat bezbariérové prostředí. Loučíme se s ním v jeho podobě, jakou si od založení Chráněného bydlení na Xaverově (1999) pamatujeme. Až se vrátíme, bude jiný. Ledacos budeme postrádat a některá vylepšení uvítáme. Starý dobrý Xaverov se svým Posláním, svými cíli a nosnými hodnotami, se svým vnitřním životem, ale v novém plášti. Každá rekonstrukce je zároveň ziskem i ztrátou. To naše Poslání sociální služby jsme mohli naplňovat jenom, pokud jsme zůstali na naší cestě spolu jako klienti, pracovníci, jako lidé s vlastními osudy a zkušenostmi. Vzájemně jsme se podporovali, narovnávali, napomínali, pobízeli ke změně. Protože nikdo to své osobní poslání, tu svoji cestu nemůže ujít sám, nikdy jako jedinci nemáme vše potřebné, v něčem nás musí doplnit ten druhý souputník na společné cestě, abychom svůj úkol na zemi splnili. Cílem naší práce je dohoda a spolupráce. Nebylo to vždy snadné, ne vždy jsme obstáli, mnohého litujeme. Ale toto vše je naše skutečné bohatství, které nám přineslo i mnoho radosti. ​Opouštíme dům, ve kterém jsme zažili a kde vzniklo mnoho dobrého, a doufáme, těšíme se, že to dobré si do jiné podoby domu zase přineseme. Protože jinak by to byl – dům postavený na písku.

Zážitky, setkání, poznání, neboli dary všech těch, kteří šli kousek – třeba i pár let s námi, těch, kteří Xaverov zakládali, dobrovolně pro něj pracovali a těch, kteří ho podnes udržovali při životě – to vše zůstává jako pravé bohatství. Ti všichni připravili půdu pro změnu. Díky nim máme nač navázat a můžeme zůstat klidní v úkolu, který není jednoduchý – rekonstrukce domu. Pokud si však budeme chránit to nosné, skutečně hodnotné – otevřenou spolupráci neboli lásku, naději a víru, opět obstojíme. Protože nosné stěny při rekonstrukcích přeci zůstávají.

Zde malé poselství přímo ze středu naší práce z pera paní Daniely Běťákové: