Koncem listopadu nás v denním centru napadlo, že by nebylo jednou za čas od věci vyrazit si někam pasivně za sportem a prožít přitom nefalšované fandovské šílenství. Hlavním iniciátorem se stal Matěj Hájek, díky němuž jsme v neděli 29. listopadu dostali možnost navštívit hokejové utkání pražské Sparty s pardubickým Dynamem v O2 Aréně nedaleko stanice metra „Českomoravská“.

Hokejovým šílenstvím to u nás na bytě žilo už od rána. Přestože jsem až moc dobře věděla, že jde o vnitrostátní utkání, nedalo mi poprosit (a téměř ukecat :-)) sloužící asistentku Blanku Davidovou, aby mi tetovacím fixem, jehož barvami se zdobím třeba na setkání fanoušků Star Treku coby mimozemšťanka, nakreslila na tváře české vlajky jako symbol fanouškovské hrdosti. I když Blanka zprvu velmi bojovala s výměnou barev ve fixu, nakonec se jí vlajky velmi povedly a obě jsme tak mohly být plně spokojeny. Dodatečně smekám pomyslný klobouk s díkem a uznáním, že kdyby Blanka nebyla asistentkou, mohla by si otevřít tetovací salón 🙂

Přiblížila se půl čtvrtá a nastal čas vyrazit na Českomoravskou, kde jsem dole v metru měla sraz se svým přítelem Martinem, který se mnou šel jako doprovod zejména proto, aby poznal další z mých kámošů či známých. Každou chvíli se z metra linuly davy natěšených fanoušků, až jsme se museli svolávat mobily. To bylo však jako nic oproti tomu, co nás čekalo venku – museli jsme si dávat pozor na věci a přitom dorazit co nejrychleji za zbytkem našeho osazenstva. Téměř na poslední chvíli jsme celí udýchaní našli naše milé asistenty Ivetu, Zuzku, a samozřejmě Matěje se svým kamarádem Kubou, jehož si mnozí pamatujeme z dovolené v chorvatském Pagu. Z klientů dorazili samí kluci – Vojta, Jirka, Péťa a můj spolubydlící Lukáš. Ivetka nám zajistila lístky a mohli jsme jít dál, přičemž jsem si cestou stačila ve fanshopu koupit pravou sparťanskou šálu.

Atmosféra v aréně žila adrenalinem. Chlapci ze sebe dávali jen to nejlepší, publikum řádilo jak smyslů zbavené a dámy na schodištích předváděly tu nejlepší roztleskávací show. Hledištěm se procházel maskot a zdravil se s fanoušky. V předsálí u fastfoodů byl také řádný šrumec a obsluha měla plné ruce práce, aby typickým stadiónovým občerstvením zasytila všechny vykřičené a téměř ochraptělé krky obecenstva. Toto neustále se stupňující nadšení trvalo až do konce zápasu, z něhož vyšla vítězně domácí Sparta se skóre 3:0. Odchod z arény proběhl celkem klidně, žádné slovní ani fackovací přestřelky mezi fanoušky, mezi nimiž šlo najít starší, mladé i rodiny s dětmi, se nekonaly.

Návštěva hokejového zápasu se nejen pro mne stala velkým zážitkem. Velký dík patří nejen našim asistentům, kteří se o nás po celou dobu utkání starali, ale také (a především) hráčům Sparty v čele s brankářem Honzou Lukášem za jejich skvělé výkony a krásné tři branky. Tak snad někdy příště a nezapomeňme – naše věc je SPARTA :-)!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Markéta Mašková