Ať se nad ním modlí a potírají ho olejem

Část pastýřské služby presbyterů

Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Jk 5,13-16  

Dopis apoštola Jakuba je v mnoha praktickou příručkou duchovního života. V závěrečné části dopisu určeného „dvanácti pokolením v diaspoře“ (Jk 1,1) zaznívají krátké a jasné rady. Když se někomu vede zle, má se modlit. Když je někdo dobré mysli, má zpívat Pánu, a nakonec když je někdo nemocen, má zavolat starší církve (ř. presbyterous tés ekklésias), aby se nad ním modlili a mazali jej olejem. Novozákonní církev znala dary uzdravování. Zdá se, že v raných dobách církve bylo těchto darů více, než v těch pozdějších, ke kterým patří doba listu Jakubova. Církev v touze prostředkovat pomoc nemocným dostala radu, která je „obyčejná“ a přístupná v každém sboru a církvi. Jsou zde starší, kteří jsou povoláni a připraveni modlit se za nemocné.

Služba nemocným patří k pastýřské službě (nejen) presbyterů. O co v ní jde? Především o to, že v péči o nemocné nemá jít pouze o slova. Slova modlitby mají být doplněny činem – mazáním olejem. Řekněme si nejprve něco o těch, kterým je tato služba určena. Jedná o ty, kteří jsou asthenés – slabí, beze síly. Nemohou se dlouhodobě sami dostat do společenství církve, kde je prostor k modlitbám jeden za druhého. S diagnózou asthenés se setkáváme například u těch, kdo leželi u rybníka Bethesda, „kde lehávalo množství nemocných (asthenés).“ (J 5,3) Slova o tom, že se presbyteři mají modlit „nad ním“, ukazuje na pozici ležícího nemocného. Dlouhodobá nemoc je náročná nejenom fyzicky, ale také duševně a duchovně. Je to břemeno, k jehož nesení je potřeba jenom fyzické péče i duchovní podpory. Za povšimnutí stojí, že iniciativa je na nemocném – on má volat starší církve. Obvykle se tedy návštěva starších děje u dlouhodobě nemocných. Modlitby presbyterů ovšem patří i všem ostatním, na které doléhá tíha nemoci a potřebují duchovní povzbuzení.

Pomoc nemocným, jak ji doporučuje apoštol Jakub, má dvě části – modlitbu a mazání olejem. Co se týče modlitby, smíme předpokládat, že je podobná žalmovým modlitbám. Patří sem vyznání víry, vyjádření očekávání na Boží pomoc a prosby. Nemůžeme opominout ani zpovědní část, která vede k vyznání hříchů. Mazání olejem, čin, který doplňuje slovo, je potřeba dnes vnímat duchovní symbolikou spojenou s praktickou pomocí ulevit od bolestí. Mazání drahým vonným olejem s obsahem parfémů a medikamentů bylo v biblických dobách určeno k tišení bolesti. Olej byl v Jakubově době lékem, který si pravděpodobně ne všichni mohli dovolit. V tomto ohledu dnes existují jiné prostředky tišení bolesti, a proto mazání olejem stěží můžeme aplikovat v jakubovském slova smyslu (naplněním jakubovské rady jsou dnes spíše pomeranče, džusy, nákup či cokoli jiného, co má ulehčit nesení nemoci). Při vědomí této skutečnosti se ovšem mazání olejem při službě nemocným nemusíme vyhýbat. Stává se součástí duchovního aktu modlitby, který má pomoci zpřítomnit Boží lásku a dotek podobně jako chléb a víno večeře Páně. Je zde ale potřebí dodat jeden velký vykřičník. Mazání olejem nesmíme vnímat jako magický akt, který zesiluje účinek modlitby na Pána Boha. Je potřeba si velice dobře všimnout, že to, co zachrání a pozdvihne nemocného, je právě a jenom modlitba víry (5,15).

Služba modliteb s mazáním olejem má své zaslíbení.  Modlitba víry nemocného zachrání (ř. sósei = dosl. „spasí“), pozvedne jej a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Nelze povědět, že je slíbeno automatické uzdravení. V konceptu spásy je vždycky obsaženo obojí – uzdravení pro časnost i věčnost. Uzdravení pro věčnost je skrze ujištění o odpuštění hříchů nutně plné, ne tak uzdravení pro časnost. Proto Jakub mluví o pozvednutí nemocného. Je to veliký dar, když člověk dostane duchovní síly k dalšímu nesení bolesti. A vezmeme-li v úvahu psychosomatický charakter nemocí, pak právě duchovní obnova sil může vést i k uzdravení tělesnému. Dá-li v odpovědi na modlitby starších s mazáním olejem nebeský Otec i tělesné uzdravení, je to vždy povzbuzení nejen pro uzdraveného, ale také pro presbytery a celou církev.

V životě sboru a ve službě staršovstva chceme Boží rady, jak nám je nebeský Otec předal skrze apoštola Jakuba, brát vážně a takto sloužit nemocným i v našem sboru. 

Jan Asszonyi