Zvyk vyprošovat ve shromáždění Boží požehnání narozenému dítěti a jeho rodičům je ozvěnou jednání Pána Ježíše samotného. Když k němu rodiče přinášeli své děti, bral je do náručí a žehnal jim (Mt 19,13-15). Inspirací je také starozákonní ustanovení, podle něhož rodiče přinášeli prvorozené syny do chrámu, aby je představili a zasvětili Hospodinu (Lk 2,22-24). Smyslem dnešního požehnání v církvi je symbolické uvedení dítěte do společenství Božího lidu a prosba církve za dítě i rodiče. Rodiče jsou rovněž povzbuzeni ke křesťanské výchově. Součástí aktu požehnání dítěte je vyznání víry rodičů a slib: „Slibujete, že budete své dítě vychovávat v Boží bázni a lásce. Budete se za ně modlit, svým životem mu budete příkladem a povedete ho tak, aby vyrůstalo uprostřed obecenství Božího lidu.“ Požehnání dítěte se koná v průběhu nedělní bohoslužby, zpravidla v jejím začátku.

Termín požehnání je potřeba dohodnout dostatečně dopředu s kazatelem sboru.